Pane řediteli, přestože země bojuje s nákazou koronaviru, lidé v řadě věcí zůstávají rozděleni a nevyhýbají se nám ani ostré spory. Třeba kolem odstranění sochy maršála Koněva během nouzového stavu. Co jste na to říkal?
Bylo to velmi nízké, zvláště v době, kdy se blíží 75. výročí vítězství nad německým nacismem. Maršál Koněv má jako každý vojevůdce velmi složitý životní příběh, ale klady převažují nad zápory. Je nutné stále opakovat, že vedení Prahy 6 pod rouškou nouzových opatření odstranilo sochu osvoboditele Osvětimi. V tomto vyhlazovacím táboře byli vražděni také čs. občané. Vedení Prahy 6 tak vrhlo stín na celou republiku. Bude nutno mnoho pokory, abychom tuto hanbu smyli.
Zazněl argument, že šlo o suverénní rozhodnutí městské části Praha 6, a někdo s tím sice může nesouhlasit, ale to je všechno. Jak radní rozhodli, tak učinili. Není to ukázkou demokracie?
Je to ukázka neúcty k mrtvým, trpícím, hrdinům, kteří padli v boji, abychom my mohli žít. Je to ukázka zpupnosti moci, která dává přednost ideologii před slušností, ponižování druhých před lidskostí. I demokraticky učiněné rozhodnutí může být ostudné, zlé a necitlivé.
Institut svobody a demokracie Jany Bobošíkové a Hany Lipovské upozornil na to, že odstranění sochy a zamezení přístupu k ní je porušením mezinárodní smlouvy mezi ČR a Ruskem z roku 1993. Resort zahraničí to odmítá, přestože text hovoří jasně. Jak si to vysvětlujete?
Je poněkud smutné, že se většina politické scény, kromě pana prezidenta, chová jako pověstný Pilát. Mlčení a výmluvy jsou znakem zbabělosti. Můžete si říci, vždyť je to jenom socha, kus bronzu, tak proč se rozčilovat? Jenže tady jde o čest této země. Tu můžete rychle ztratit, a velmi těžko se získává zpět. Hledí na nás oči mrtvých, a jim jsme povinováni zachovávat jejich odkaz.
Několik dní zpět rozšířili politici TOP 09 zprávu, že příslušníci Armády ČR rozvážejí do domovů seniorů perníčky z produkce Agrofertu. Ukázalo se, že to nebyla pravda. Vy jste to ostře kritizoval. Prostě se spletli nebo zveřejnili rychle bez dostatečného ověření, to se stává, nebo ne?
Jde o klasické farizejství. Lidé, kteří soustavně kádrují druhé, odvolávají se na seznamy dezinformačních médií a šturmují do boje s fake news, sami šíří ty nejprimitivnější lži. Nezapomeňme, že z prostředí těchto politiků pocházela i lež, že pan premiér trávil dovolenou na horách v Itálii. Nemají prostě žádný strop. Víte, nebudu je soudit. Nesmíme ale na takové chování v době pandemie koronaviru zapomenout.
Kněz a historik Tomáš Petráček vyslovil názor, že prezident Zeman a kardinál Duka, staří pánové, brání svou představu světa, který mizí. Zástupci církve ve střední Evropě podle něho vedou kulturní válku s moderní společností. Jak se stavíte k tomuto názoru?
Církev má jednu úžasnou vlastnost. Vždy přečká své „modernizátory“. A že jich v historii bylo. Připomenu mého oblíbeného svatého Klementa Maria Hofbauera (1751-1820). Osvícenští modernizátoři označovali jeho prostou a zároveň hlubokou zbožnost za veteš, která nemá v moderní společnosti místo. Prostě, byl pro ně člověkem, který brání svou představu světa, který mizí. Církev je Kristovo Tělo, nikoliv politická strana, která mění program podle aktuálních modernizačních trendů.
Co říci na to, že podle mnohých se skutečně někteří zástupci církve staví na pole politických témat a nezřídka kdy tak rozdělují i samotné věřící, kteří kvůli tomu mohou být ze svých představených zklamáni?
Církev Kristova není názorovým spolkem. Bůh nevolí KDU-ČSL, TOP 09 nebo ANO. Bůh volí člověka.
Představitelé církve zcela přirozeně komunikují s představiteli státu, vedou s nimi dialog. Vychází z Písma i z apelů papeže Františka. A to je přece dobře. Nejde o žádné podbízení, ale naplňování toho, co bylo řečeno.
Osobně mám radost z toho, že například pan kardinál Dominik Duka umí oslovit skutečně širokou veřejnost, lidi, kteří žijí běžné životy, lidi prosté, ale o to upřímnější. To je práce skutečného pastýře. Ano, vadí to těm, kteří by rádi měli z církve exkluzivní a elitní klub. No, a to jsme zase u těch farizejů. Někdy si představuji, jak by ti dnešní reagovali na Ježíše, který se setkával s hříšníky, celníky a nevěstkami.
Fotogalerie: - Pětadvacítka
Petráček mluvil třeba o Maďarsku či Polsku, kde podle jeho slov dochází de facto ke spojení „oltáře a trůnu“, namísto toho, aby církve byly od státu a jejích představitelů odloučeny?
Je to vytváření klamného dojmu a hrubé zjednodušení. Maďarsko a Polsko jsou země, které se hlásí ke svým tradicím, které jsou spjaty s křesťanstvím. To je fundament celé evropské civilizace. Západní Evropa se vydala onou cestou modernizace, a skončila u institucionálního zabíjení těžce nemocných a u neúcty k životu obecně. Svatý Jan Pavel II. zavedl přiléhavý termín – kultura smrti. Je to důsledek absurdní expanze lidských práv, který skončil voláním po právu zabíjet a právu být zabíjen.
Opoziční politici jsou během koronavirové krize bezpochyby k vládě, k premiérovi i k prezidentovi mírnější. Nebo se to aspoň zdá. Na vládu nicméně směřuje kritika, že restriktivní opatření zbytečně protahuje, což povede k mnoha životním tragédiím. Nemají pravdu? Nepřeháníme to už?
Opozice nastavuje janusovskou tvář. V televizi sladká slova, na sociálních sítích zbytečná agresivita. Vláda nic zbytečně neprotahuje, postupuje pečlivě s ohledem na ochranu lidského života. Je to ve prospěch nás všech. Opozice maluje dramatické scénáře, straší a šíří blbou náladu. Účet přijde ve volbách.
Jakkoli je zásadní záchrana lidských životů, není namístě najít jakési vyvážení, aby zároveň nedošlo ke krachům celých drobných firem, podniků, živnostníků atd.? Statisíce lidí nemohou už od března pracovat, a pár desítek tisíc od státu je zcela jistě nezachrání…
Když jde o život, je třeba zatnout zuby a bojovat. To neznamená hodit české podniky za hlavu. Už teď je nutné začít pracovat na ekonomické renesanci. Je to vlastně, paradoxně, unikátní příležitost. Nazval bych ji triádou Práce-Investice-Lokalizace. Můžeme se, když budeme trpěliví, v mnoha oblastech postavit na vlastní nohy, vybudovat díla, která budou užívat i příští generace. Ne, tady nejde o nějaký nacionalismus. Jde o to, abychom chytli příležitost za pačesy a stali se zemí vskutku hrdou, která se nebude před nikým hrbit, bude přátelská k jiným zemím, ctít tradici předků a realizovat sny mladých.
Co se týče programu pana prezidenta, platí stále, že dokud budou hranice uzavřeny pro běžné občany, nepojede nikam také? Nebo se něco plánuje třeba na léto či podzim?
Nyní není doba na plánování cest. O možnostech zatím jednom debatujeme, například nad návštěvami regionů. Až odezní opatření, která jsou v platnosti, nastoupí detailnější rozhodování o programu pana prezidenta. Vše má svůj správný čas.
Psali jsme:
autor: Radim Panenka
