Podle průzkumu společnosti Kantar mají komunisté u lidí nad 60 let pouze 8,5 % voličů, kdežto ANO má 51 %. Kde se stala chyba?
To samé ukázaly už volby do Poslanecké sněmovny. ANO dalo hlas 41 procent seniorů. Tedy o celou třetinu víc než voličů všech věkových kategorií. Teď by z těch, komu už bylo šedesát, volila ANO víc než polovina. Šestkrát víc než v naší politice se jich vidí v hnutí, které prosazuje zájmy tvrdého byznysu. Tady je „chyba“ – říkám to s hořkostí v hlase – slabé slovo. Tohle je alarm bijící na poplach. Lidé v nás přestávají vidět alternativu. Důvěru ztrácíme i u těch, kdo na mládí prožité za socialismu vzpomínají v dobrém. Co ještě horšího může potkat stranu, mající ve štítu závazek, že se zasadí o mnohem spravedlivější a bezpečnější republiku?
Vojtěch Filip se Babiše neustále zastává. Je to dobrý postoj, když podle Kantaru vaši voliči přechází k ANO?
Levicovou veřejnost irituje i to. Zvlášť ve stínu výroků, jimiž se premiér otírá o nás. To samozřejmě vůbec neznamená, že si máme podat přihlášku do geril „barevných revolucí“. Do komparsu týpků jako George Soros – a cizích „služeb“ v jeho zátylku. My musíme čelit „majdanizaci“ politiky – a ne se „zastávat“ politické konkurence. Bránit to, co z demokracie zbylo – a chtít ji víc než všichni „liberální“ svatoušci dohromady. Hájit ji jako síla, po níž se „barevný“ švindl krutě povozil – a těm, kdo v něm tahají za drátky, tak nedluží žádné desátky. To nám nic nebrání nazvat pravým jménem i randál, který se na téma „demokracie“ odehrává dnes. Až to uděláme, budeme o to víc alternativou i právě tím. O to rychlejší bude i střízlivění ze švindlu spuštěného „mrtvým studentem na Národní“.
Fotogalerie: - Prosincová sněmovna
Co jako strana uděláte, aby vás Andrej Babiš přestal voličsky vysávat?
Já mohu vyslovit jen názor „marxisty na volné noze“. Není to břichomluva pivního měchu naparujícího se nad jedenáctkou na hřišti. Ten samý názor jsem razil už ve vedení strany. Na dvou posledních sjezdech to prohrál jen „o prsa“. Třeba to není „na věčné časy“. Parketou strany našeho typu je radikální opozice. Kdy v nás lidé viděli radikály naposled? Teď nás už nemají ani za opozici. To ovšem osloví jen nostalgii, která si té změny ještě nevšimla. Nám patří budoucnost, jen staneme-li se znovu stranou budoucnosti. Jen když budeme – na vládu i její rivaly zprava – vyvíjet permanentní tlak zleva. Tlak z pozice skutečných národních a sociálních priorit. A ne že se schováme za hesla, že „náš program teď přece plní sama vláda“. Pak ať se nikdo nediví, že ANO (reprezentující docela jiné zájmy) „vysává“ i statisíce lidí, kteří dřív volili nás.
Ztrácí je ta samá mrákota, s níž jsme pohořeli už několikrát. Už v krajských volbách předloni – v bláhovém domnění, že lidé ocení, jací jsme „poctiví šafáři“ dnešních poměrů. Tehdy jsme přitom ve většině krajů u moci skutečně byli – a ne si to, tak jako dnes, jen komicky namlouvali. Skončilo to ztrátou víc než poloviny krajských mandátů. Poslední volby do Poslanecké sněmovny prohrál stejný sebeklam. Prohrál je stejně ostudným debaklem. Voliče do Babišova „vysavače“ by po tom všem přihrával jen blázen.
Babiš zlevnil jízdné, zvyšuje důchody, navrhl za 6 miliard obědy zdarma ve školních jídelnách. Volič by se tedy mohl ptát, k čemu jste vlastně potřeba. Vykrádá ANO vaše programové body?
Nářky nad těmi „zloději“ nás vytrhnou jako „parník na horách“. Nepančovaná levice tu přece není od toho, aby svá témata silážovala pod betonovým deklem. Musí být naopak štikou „agenda setting“, jako tomu říká Amerika, tedy v „nastolování témat“ poutajících veřejnou pozornost a nutících reagovat i politické soupeře. V umění razit je v zájmu a očima většiny, která za kapitalismu tahá za kratší konec. Mířit tím na achilovky partají, které kapitalismu upsaly duši. Dávat jim na vybranou jen ze dvou možností – buď našim požadavkům ustoupí, nebo se „odkopou“ ještě víc. A pokaždé, kdy se povede to první, přenášet těžiště tlaku zleva o kus dál. Taková témata není s to „vykrást“ žádný politický „kasař“. Levice, která je umí nastolovat právě tak, jimi skóruje sama – a ne že smetanu slízne ten, kdo před ní musí uskakovat. O tom je naše „rodinné stříbro“ – a ne o čemkoli pohodlnějším a přízemně vyčůranějším. Dnes ovšem leží ladem. Vrátit je do hry je nejvyšší čas. Teprve pak se volič znovu dozví, „k čemu jsme vlastně potřeba“ právě my.
Pravice, posedlá sociálním darwinismem, se seniory zacházela jako s přemnoženou havětí. Kroky, jimiž jim vláda přilepšuje teď, však nejsou nevídanou dírou do světa. Průměrný starobní důchod je stále znatelně menším dílem průměrné mzdy než před třiceti lety. Tehdy však byla zdravotní péče úplně gratis – s výjimkou koruny za lék na recept. Za ceny dotované pod výrobní náklady byl k mání skoro celý spotřební koš, o němž je „podzim života“. Statisíce dnešních seniorů „vyžijí“ hlavně díky bydlení za zlomek tržní ceny – protože bydlí tam, kam se nastěhovali už zamlada. Za socialismu za to platili 10–15 procent jednoho příjmu. Tím víc si mohli „ukládat na stará kolena“. Pak stát domy, v nich žijí, převedl zdarma na obce – a ty je nájemcům prodaly „za hubičku“. Senioři, které to štěstí nepolíbilo, mnohdy živoří – nehledě na státní příspěvek na bydlení. Návratem k tomu, co tu už bylo, jsou i slevy na jízdném či dostupné obědy pro školní děti. Dnešní mediální přesilovka to trapně zatlouká. Tím víc to musí vytáhnout na světlo denní strana, líčená jako zloduch „nezměrného utrpení“.
Fotogalerie: - Příjezd Viktora Orbána
Dřív bylo pravidlem, že dospělí potomci pomáhali rodičům. Dnes je to častěji v opačném gardu. Zvlášť na pomoc mladým párům neváhajícím mít i rodinu. Zboží a služby pro děti podražily enormně. Tím větší zátěží je cena bydlení. „Husákových dětí“ se rodilo 2,4 na ženu ve fertilním věku. Teď je to – už po skoro třicet let – jen kolem 1,5 dítěte. Ta děsivá demografická past zkrátí právě důchody „Husákových dětí“. Tedy potomky generace, jejíž preference zjišťoval vámi citovaný průzkum. Díra do zdrojů jejich penzí tu zeje za situace, kdy od nás rok co rok mizí 700–800 miliard korun „za kopečky“. Tu sumu vyčíslila nedávná analýza předsedy ČMKOS Josefa Středuly a Jaroslava Šulce, předního analytika odborové centrály. Částku vyplácenou na všech důchodech a sociálních dávkách převyšuje o stovky miliard. Levice, která nechce být pro smích, musí nastolit i tyto „černé díry“ – a vyrazit do útoku, který s nimi zatočí.
Šéfredaktor Fora24 Pavel Šafr řekl: „Hnutí ANO je mnohem schopnější komunistická strana než KSČM.“ Souhlasíte?
„Komunističtější strana“ to samozřejmě není. Ten černý humor srdnatě vyvrací sám premiér. Jednou však i s dodatkem vážnějším než všechny novinářské špílce. To když prohlásil, že je to právě politika KSČM, co umožnilo už samotný vznik ANO a jeho raketový vzestup. Šestkrát víc lidí po šedesátce věří ANO víc než naší dnešní politice, ten průšvih obnažuje nadoraz. Strana, kterou netrkne ani to, by spáchala harakiri – a v přímém přenosu.
Zásadní změnu už nelze odkládat. Je za pár vteřin dvanáct. „Po nás potopa“ projít nesmí. Říkám to z plna hrdla – a klidně i za cenu dalších nadávek. Říkám to nahlas jako vzkaz všem, kdo se s tím, že zhasne ten poslední, smířit neumí. Vyrážím napříč republikou už v nejbližších dnech. Naproti každému, kdo si tak střemhlavý pád strany, za niž lidé neváhali cedit krev, líbit nenechá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
