Jak byste okomentovala informaci, že státní rozpočet České republiky je za první pololetí v plusu o 4,6 miliardy korun?
Věříte Andreji Babišovi, že chce zlepšit poměry v České republice?Anketa
To je velmi pěkné. Po letech deficitů je to jistě zlepšení. Současně ale musím dodat, že je to taková hořkosladká informace. Jde o úhel pohledu. Skvělou zprávou je, že je rozpočet v přebytku. Horší zprávou je, že přebytek byl jen 4,6 miliardy korun, zatímco před rokem stejnou dobou činil 40,6 miliardy korun.
Podle ministra financí Ivana Pilného je výsledek dán slibným vývojem daní ve všech kategoriích. Inkaso daňových příjmů včetně pojistného na sociální zabezpečení meziročně vzrostlo o 42,7 miliardy korun, výběr daně z přidané hodnoty o 14,5 miliardy. Lze dát bez výhrad za pravdu ministerské zprávě, že to je důsledek opatření zavedených v loňském roce, mezi něž patří kontrolní hlášení a elektronická evidence tržeb?
Vysvětlím to trochu od lesa. Tenhle relativně slušný výsledek státní kasy byl dosažen proto, že příjmy státu meziročně poklesly o 3,2 procenta, zatímco výdaje rostly o 2,5 procenta. Neboli stát dostal do kasy méně, zato vydal víc než před rokem. To samozřejmě znamená z pohledu státu zhoršení situace. Naštěstí stát skutečně měl dojnou krávu, která to zachraňovala, jak ostatně i sám říká, a tou dojnou krávou byla daň z přidané hodnoty. Inkaso DPH vyskočilo totiž meziročně o 14,5 miliardy korun. V procentech to znamená růst o 13,1 procenta.
A to je asi tak vše, co dnes můžeme říct jistě. Může to být díky EET, může to být dáno i růstem ekonomiky. Zatímco stát za tím jistě bude hledat efekt EET, ekonom má sklon za tím hledat spíš celkový hospodářský vývoj. Moudřejší ohledně skutečných příčin budeme až za rok touto dobou. Ale dejme tomu, i kdyby to bylo zavedením EET – pak by to znamenalo, že přínos skoro celé EET vlastně padl na zaplacení našich důchodců!
No ano, důchodců, protože za vyššími výdaji z rozpočtu stojí hlavně sociální výdaje. A jelikož nezaměstnanost je na dlouhodobém minimu, pak je jasné, že tyhle vyšší sociální výdaje šly hlavně na důchody. Důchodci nás stáli meziročně o 11,8 miliardy korun více, neboli o šest procent víc než před rokem. A to už je celkem problém …
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ve své pravidelné zprávě o zaměstnanosti uvedla, že české reálné mzdy od začátku krize v roce 2008 klesly o více než 15 procent a produktivita práce v Česku společně se Slovinskem a Estonskem se zhoršila nejvíce. Dá se nějak vysvětlit, proč ten dopad na ČR je tak drtivý, když si určitě mnohý vzpomene, že po vypuknutí krize mluvil tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek o tom, že jsme ostrůvkem stability, kterému se krize vyhne?
Pozor, nesmíme směšovat dvě věci dohromady. První je ona představa ostrůvku stability. To byla vlastně pravda. Žádná banka u nás nezkrachovala, žádná ani nemusela být zachraňována! A troufám si tvrdit, že v tomto slova smyslu jsme i nadále ostrůvkem stability i pro příští krizi.
Zcela jiná věc je dopad na mzdy nebo produktivitu práce. A to bych ani tak moc nedávala do souvislosti s krizí z roku 2008. Tady bych to spíš viděla na ne úplně povedenou dlouhodobou hospodářskou politiku jak z dílny vlády, tak z dílny ČNB. Zde platí, že méně je někdy více. Přesněji kdyby vláda a centrální banka nedělaly politiku vůbec žádnou, patrně bychom na tom dnes byli líp.
Zcela konkrétně vláda ekonomice nepomohla protežováním zahraničních investic s nízkou přidanou hodnotou, které automaticky na sebe zase nabalovaly sice hodně pracovních sil, ale také nízké mzdy a minimum technologie. A ČNB k tomu přidala roky intervencí, které v podstatě měly stejný efekt: totiž tlak sice na velký objem výroby, ale s nízkými náklady, tedy s nízkou technologií, produktivitou i mzdami.
Psali jsme:
Zaměstnanci dotují vyšší penze živnostníků, i tak se dají číst výsledky studie, kterou zveřejnil Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR. Živnostníci mají sice při nástupu do penze v průměru o 13 procent nižší důchod než zaměstnanci kvůli nižší odvedené částce pojistného, ale rozdíl by byl ještě vyšší, pokud by se peníze z důchodového systému solidárně nepřerozdělovaly. Podle dřívějších údajů ministerstva práce roční odvody průměrného zaměstnance na penzi v roce 2014 dosahovaly 76 116 korun, OSVČ v průměru za rok odvedly 32 184 korun. Jsou tohle důvody pro nějakou změnu výše pojistného?
Vůbec nejsem pro změnu výše pojistného a vůbec s takovou interpretací nesouhlasím. Taky by se to totiž dalo obrátit: Vzhledem k tomu, že člověk, který přijde o práci, má dvě možnosti, totiž stát se buď nezaměstnaným, nebo stát se OSVČ, dalo by se s klidem říct, že živnostníci – pochopitelně i se zaměstnanci – dotují naše nezaměstnané. Když OSVČ zvýšíme odvody, pouze přibude nezaměstnaných anebo ekonomicky neaktivních lidí a zaměstnanci budou mít oprávněně pocit, že dotují ještě víc… Podivné, že ta studie tolik podporuje tažení ČSSD proti živnostníkům.
Ale to nejdůležitější pořád zůstává nevysloveno. To je přece SPRÁVNÉ a ŽÁDOUCÍ, aby živnostníci odváděli méně než zaměstnanci, a taky nikdo nikdy nezpochybňoval, že to tak je. A víte proč? Protože v ekonomice platí jasný zákon: vyšší výdělek rovná se vyšší riziko. Nikdo se nepozastaví nad tím, že když někdo chce při investování mít výnos sto procent, investuje do akcií, kde ale také má vysoké riziko, že prodělá kalhoty. A když je někdo opatrný a stačí mu výnos půl procenta, nechá peníze na účtu v bance. Všichni to berou jako jasnou věc.
A teď si to převeďme na živnostníky a zaměstnance. Živnostník je vystaven konkurenci. Nemůže si vzít dovolenou, nemůže si dovolit být nemocný. Zkrachovat může ze dne na den. Riziko je obrovské. Zato zaměstnanec má neuvěřitelné výhody: placenou dovolenou, nemoc, ochranu pracovního místa, všechny ty ochranné genderové serepetičky, tříměsíční výpovědní lhůtu… Riziko proti živnostníkovi nesrovnatelně menší. Je tedy správné, že ze stejně vysokého výdělku živnostníka a zaměstnance živnostníkovi kvůli vyššímu riziku zůstane víc. Protože co se stane, když živnostníkovi zvýšíme odvody? Za tak nízký výnos tak vysoké riziko živnostníci podstupovat nebudou a jednoduše to zabalí. A kdo tohle nechápe, je ekonomický analfabet.
Přestože začátkem letošního roku někteří ekonomové odhadovali, že se tempo růstu vkladů domácností oproti loňsku zmírní, tak se jejich objem v květnu meziročně zvýšil skoro o 11 procent. Přitom úrokové sazby na běžných účtech v květnu klesly na nejnižší hodnotu v historii měření 0,04 procenta. Čím to, že Češi navzdory nízkým sazbám neinvestují do produktů, kde mohou očekávat vyšší výnosy, třeba do penzijních a podílových fondů či do různých typů pojištění?
Podle mne to je otázka nízkovýnosového prostředí. Kdo by investoval za tak nízký výnos do celkem rizikového podílového fondu? Vidíte, opět stejná logika jako u živnostníků. A protože nezaměstnanost je rekordně nízká, lidé mají víc peněz, ale nemají je kam investovat.
Je na druhou stranu chvályhodné, že i když si za prvních pět měsíců tohoto roku lidé na hypotékách napůjčovali rekordních 96 miliard korun, je růst vkladů stále vyšší než růst zadlužení domácností, který meziročně činil 7,9 procenta?
Z pohledu těch lidí je rozumné brát si hypotéky, protože úroky jsou nízko. Jen se bojím, aby nepřecenili své síly a byli schopni splácet i poté, co vzrostou úrokové sazby. A to, že jsou dluhy v ekonomice kryty vklady, je právě jistou pojistkou proti celonárodnímu předlužení.
Využila jste toho, že dva volné dny uprostřed týdne nebyly zařazeny mezi tzv. velké státní svátky, takže mohly být otevřeny všechny obchody bez omezení?
Vzhledem k tomu, že finišujeme s manželem naši knihu o čtvrté průmyslové revoluci a hoří nám termíny, nebylo moc co využívat – volno jsem strávila pracovně… A ani mě nenapadlo běhat po obchodech. Navíc já jsem typ, který 95 procent nákupů dělá po internetu, dokonce i potraviny si nejprve objednám a pak si je jen zajedu vyzvednout, takže mě otevírací doba osobně až tak moc netrápí. Vadí mi to ale principiálně: Já nejsem pro omezování nákupní doby zákonem.
Psali jsme:
|
ZLATÝ POKLAD aneb Pohádky o penězích, které vaši rodiče nesměli znát Bohatě ilustrovaná kniha pohádek finanční gramotnosti ekonomů Šichtařové a Pikory. Pro děti ve věku přibližně 6 až 13 let.
* OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE
|
autor: Jiří Hroník
