Světem otřásl chemický útok v syrské provincií Idlíb. Jako viník je označován syrský režim prezidenta Asada, jehož armáda tam údajně poslala bomby se sarinem. Slyšel jsem k tomu ale mnohé pochybnosti (a vždy to bylo na ČT24), například radiolog a toxikolog Jiří Patočka z Jihočeské univerzity konstatoval, že z toho, co viděl, o sarin nešlo, neb se projevuje jinak, a že nejspíše šlo o chlor. Navíc to vypadá, jakoby Západ vycházel z informací povstalců, kteří v této oblasti jsou vlastně odnoží al-Káidy. Prostě pochybností je plno. Máte je také?
Plně se ztotožňuji s touto otázkou. Jak je známo, tak provincií Idlíb ovládá odnož al-Káídy an-Nusra. Tudíž informace přicházející odtud jsou namířené proti Asadovu režimu. Pochybností je mnohem více, včetně toho jak ten útok proběhl. Začínám se zabývat myšlenkou, jestli to není nějaké divadlo. Ptal jsem se odborníků v této oblasti na reakci lidí na sarin. Myslím tím vojenské lékaře. Je překvapuje, že zachránci nosí oběti, aniž by byli jakýmkoliv způsobem chráněni proti působení sarinu. Jsem z generace, která absolvovala základní vojenskou službu. Všichni vojáci měli jednorázové injekce pro případ chemického útoku. Mně to připadá, že to klidně může být nahrané. Co mě k tomu ještě vede, je-li to teritorium, které ovládá an-Nusra, tak mě překvapuje, že na těch záběrech jsou hladce oholení Arabové, když an-Nusra si libuje v dlouhých plnovousech. Může to klidně být nějaká habaďůra.
Když už jsme u té al-Káidy, připomenu všeobecně známý fakt, že mají na svědomí útok 11. září 2001 v New Yorku a mnohé další teroristické činy. Oni jsou teď snad v Sýrii spojenci Západu?
Hitler nikdy nepoužil chemické zbraně způsobem, jako Bašár Asad. To řekl mluvčí Bílého domu Sean Spicer, vzápětí se omluvil. Co vy na to?Anketa
Západ proklamuje boj proti Islámskému státu i proti islámskému terorismu jako takovému. Ale platí stará pravda, že nepřítel mého nepřítele je mým přítelem. Ve chvíli kdy se Západ rozhodl shodit Bašárův režim v Sýrii, tak každý jeho nepřítel je mu vhod. An-Nusra skutečně spolupracuje s rebely, kteří bojují proti asadovskému režimu, a z tohohle pohledu jsou to spojenci Západu. Dokonce velké objemy zbraní poskytnuté protiasadovské opozici skončily v rukou ať už Islámského státu nebo dalších islamistických skupin včetně an-Nusra.
Arabista Petr Pelikán upozornil, že všechny verze mají své trhliny. Pokud by platila ta oficiální, tak jak si mohli být Američané jistí, že na té základně Šajrát už není sarin a neohrozí tím okolí. Senátor ČSSD Hassan Mezian (původem Syřan) útok na základnu odsoudil s tím, že kolem ní je několik vesnic, včetně mírumilovného křesťanského městečka...
Skutečně se začínám klonit k tomu, že tato akce byla delší dobu připravovaná. Přemýšlím o tom, proč na jedné straně deklamuje americký ministr zahraničí Tillerson, že Asad pro ně není hlavním tématem a prezidenta si zvolí syrský lid a hlavním cílem je bojovat proti Islámskému státu – a za tři dny po této proklamaci zaútočí na jeho základnu. Nepochybně byl ten útok připravovaný mnoho dní dopředu. Vyvozuji si z toho, že to byla akce, která neměla uškodit Asadovi ani Rusům. Bylo to gesto určené pro vnitropolitickou scénu ve Spojených státech. Dokážu si představit, že se Trump dostal pod velký tlak svých politických protivníků nebo vojenské průmyslové lobby, která si nechce nechat utéct mezi prsty potenciální velké zakázky, které plynou z napětí mezi Amerikou a Rusy.
Co to udělá s americko–ruskými vztahy? Teď ochladly, ale nezíská si teď Trump použitím síly třeba větší respekt u Rusů, než měl váhající Obama?
Nevím. Myslím, že je to skutečně nějaká hra. Jednání mezi Rusy a Američany o osudu Sýrie nepochybně probíhají dál. Svědčí o tom i nadcházející návštěva amerického ministra zahraničí v Moskvě, kde se sejde s Lavrovem a možná i s Putinem. Spíše to vnímám jako incident, který měl ukázat, že Američané jsou v Sýrii ve hře. Blíží se mírové rozhovory i o tom, co bude dál se Sýrií. A kromě syrského režimu u toho určitě budou Rusové a Íránci – a Američané nechtěli být mimo. Tímhle gestem vstoupili znovu do hry.
Psali jsme:
Co bude dál se Sýrií, udrží se jako jednotný stát? Nebo to bude spíše několik takzvaně nezávislých států pod ochranou někoho, i když třeba na papíře budou tvořit jeden celek?
Pochopitelně to nevím. Sýrie byla od začátku umělých státem namalováním dělící čáry mezi francouzskou a britskou sférou vlivu na mapě umírající Osmanské říše. Je to slepenec sunnitů, alavitů, křesťanů, Kurdů. Dokážu si představit, že tam, kde dnes uplatňuje moc režim Bašára Asada, vznikne nějaký křesťansko-alavitský stát, poměrně velké území ovládají Kurdové, kteří jsou de facto nejbližšími spojenci Američanů. A z toho zbytku může vzniknout nějaká sunnitská enkláva.
Ta třetí část – tam to bude asi nejobtížnější...
Přesně tak. Ale jsou to území v podstatě trvale neobyvatelná. Je to poušť.
Ještě na závěr obecně k americko–ruským vztahům. Vy jste řekl v ČT, že paradoxně přes všechny problémy mohou být spojenci. Jak jste to myslel?
Přiznám se, že je to spekulace. Když se zamýšlím nad tím, co probíhá v dnešním neklidném světě i nad tím, jak Američané dnes mají tendenci opouštět Evropu... Opouštějí ji proto, že se jim v Pacifiku zrodil silný protivník. Je jím Čína. K ní přicházejí někteří tradiční američtí spojenci – jako Filipíny a možná i další země v budoucnosti. Američané budou nepochybně posilovat svoji přítomnost v pacifické oblasti. Přijde mi logické, že mají společné zájmy s Ruskem, protože i pro Rusko je Čína potenciálním protivníkem. Nelze zapomenout na velmi dlouhou společnou hranici a na to, že Rusové ovládají nesmírné nerostné bohatství, ale nemají obyvatelstvo pro široké oblasti Sibiře.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
