Vyjednaný pád komunismu? Má k tomu co říci Vladimír Hučín. Čtěte

17.11.2016 13:34

ROZHOVOR „Heslo Václava Havla bych nechtěl shazovat. Pravda a láska by měly vítězit. Musí být ale tento nápis napsán na dobře okovaném štítu. Někdy se do toho musí jít okovanou botou,“ myslí si v rozhovoru pro ParlamentniListy.cz bývalý disident a důstojník BIS Vladimír Hučín. Bojí se nástupu pravicových radikálů a vyjadřuje se k událostem kolem 17. listopadu 1989 i k návrhu poslanců, že hanobení prezidenta by mělo být trestné. „V tom případě bych byl často ve výkonu trestu. Pro mě ani tak není důležitá svoboda projevu, ale svoboda po projevu,“ říká.

Vyjednaný pád komunismu? Má k tomu co říci Vladimír Hučín. Čtěte
Foto: Hans Štembera
Popisek: 17. listopad na Albertově

V souvislosti se 17. listopadem, zkusme situaci u nás shrnout. Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo tady šíří pravdu a kdo tady lže? Kdo šíří společenské smíření a kdo nenávist?

Jako účastník třetího odboje se statusem válečného veterána chápu, že hesla „Nejsme jako oni“, „Máme holé ruce“, že ta hesla byla z humánního hlediska atraktivní. Já jsem tenkrát – když jsem byl po 17. listopadu propuštěn z vazby – už 18. listopadu se zbraní v ruce přepadl automobil členů Lidových milicí a zmocnil se spousty dokumentů. Takže jsem nebyl stoupencem těchto hesel. Dostal jsem tehdy hned nářez od významných signatářů Charty 77, jako je inženýr Tomáš Hradílek, který byl ministrem vnitra České republiky. Mou akci hodnotil jako loupežné přepadení, že to byl majetek federálního ministerstva vnitra. Což jsem nechápal. Myslel jsem si, jaký bohulibý skutek jsem udělal. Později – v roce 2001, kdy jsem byl jako důstojník BIS opět ve vazbě – jsem dospěl k názoru, že se mělo tehdy přitvrdit. Heslo Václava Havla bych nechtěl shazovat. Pravda a láska by měly vítězit. Musí být ale tento nápis napsán na dobře okovaném štítu. Někdy se do toho musí jít okovanou botou.

Bývalý předseda SSM Vasil Mohorita tvrdil v rozhovoru pro Blesk, že byl jedním z lidí, který stál za změnou poměrů u nás a ve východním bloku. Že pracoval na tom, aby minulý režim skončil. Co si o tom myslíte, byla jeho role opravdu takto významná?

Patřil k pragmatikům mezi členy komunistické  strany a členy ústředního výboru Socialistického svazu mládeže. Začal tušit, že se systém bortí a tanky ze Sovětského svazu nemusejí přijet, a že je potřeba se zflexibilizovat s dobou. A že přijde změna. S Jakešem a Bilakem a s těmito zkostnatělými kádry určitě zadobře nebyl. Určitě však věřil, že se jim to nesmí vymknout z rukou. Když tam tehdy byl na tom místě, byl oddaný myšlence vedoucí úlohy komunistické strany a vychovával další kádry v SSM. Dnes mluví naprosto účelově, protože ví, že se ten systém zhroutil pod vahou vlastní neschopnosti.  

Podle něj 17. listopad chystala jedna skupina vedení pod dohledem sovětských poradců (připomínám, že u nás vládlo ultrakonzervativní Jakešovo vedení, kdežto v Sovětském vazu už několik let probíhala Gorbačovova perestrojka). Cílem bylo patrně svrhnout Jakeše a spol. a nahradit je někým reformnějším. Ale pak se jim tento scénář kvůli masivní reakci lidí poněkud vymkl...

Vedení Státní bezpečnosti pod vedením nesmírně  schopného generála Lorence vědělo, že je nutnost zajistit beztrestnost komunistické nomenklatuře, aby tu nedošlo k nějakým násilným činům. Sázeli na levicové jádro Charty 77, což byli recyklovaní komunisté z roku 1968 a ti, kteří se přizpůsobili heslům – Nejsme jako oni. V Chartě 77 měla StB vytipované osoby, které by se do toho mohly zapojit. Státní bezpečnost byla samostatná složka, ale potom se sama rozkládala. Protože ti staří členové nesouhlasili s tím, co chtěl generál Lorenc. On první pochopil, že sovětské tanky už nepřijedou. Ale to tvrdé jádro – kdyby to šlo – by bojovalo až do konce. Bylo však narušeno těmi pragmatiky. Mně na tom nejvíc vadila role některých signatářů Charty 77, že na to přistoupili. Hrála tam však roli i celá řada náhod, které nešlo předjímat. Studenti do toho šli čelem, s přesvědčením. Velmi podlá byla třeba role Josefa Daniše, což byl právník působící i v Komisi 17. listopadu, ale hlavně špičkový agent, který se měl postupně dostávat do sfér připravované vládnoucí garnitury. Ta však nebyla moc schopná, čehož využili zmiňovaní pragmatici, kteří se začali etablovat do různých pozic. Jedinou věcí, jak tomu zabránit, byly bezpečnostní prověrky. Ty však byly až v roce 1999, kdy jsme vstoupili do NATO.

Říkal jste, že to tvrdé jádro by rádo bojovalo až do konce. Mohorita zase tvrdí, že Jakeš, a také tehdejší ministr obrany Milán Václavík, chtěli listopadové demonstrace řešit čínskou cestou (z roku 1989, kdy tanky rozdrtily demonstrace čínských studentů) a poslat na ně armádu. Asi ale tihle skalní už v té době nehráli první housle?

Ano. Dokonce už i Adamec byl nalomenej.  U Lidových milicí byli vyzbrojení a akceschopní jen čelní představitelé. Ostatní z toho nadšení nebyli, protože tušili, co by asi nastalo. Tady v Přerově umístili dva lehké kulomety na střechu OV KSČ a už se našel příslušník SNB, který z nich vyňal úderníky, takže nebyly provozuschopné.

Co se týče Václava Havla, Mohorita si myslí, že se na jeho jméně lídra, asi bez jeho vědomí, dohodli Američané se Sověty. Je to možné?

U toho jsem nebyl. Při každé možné příležitosti jsem byl zatýkán a předběžně zavírán na 24 hodin. Ztrácel jsem postupně iluze o některých chartistech, zvláště o těch bývalých komunistech. Havel byl člověk z kultury. Na místo prezidenta se netlačil. Mám zprávy od Standy Devátého a Jiřího Křižana, kteří k němu měli blízko. O nějaké dohodě nevím. Byla to improvizace, a že by bylo něco předem připravené, to bych netvrdil.

Potom dle Mohority nastoupila garnitura „rudých“ ekonomů (Klaus a spol.), kteří dělali privatizaci jako v Rusku a se kterými Havel nic nezmohl. „O tom, že to bylo řízeno z Ruska, vůbec nepochybuji. A nepochybuji o tom, že to řídila KGB. A to proto, že věděla, že jim to nevyšlo, a že budou vládnout jinak,“ sdělil. Jak to vidíte vy?

S Václavem Klausem jsem měl osobně velice špatné zkušenosti. Usiloval, abych byl z BIS vyřazen. Zamotal se i do případu, kdy jsem žaloval bývalého ministra vnitra Hradílka, který mě označil za teroristu a pachatele bombových útoků. Klaus mu napsal podpůrný dopis, který byl čten u soudu. Jsem tedy vůči němu podjatý. Hodnotím ho velice negativně. Měl za komunistů možnosti nevídané a vyjížděl ven. Vypovídající pracovník FBI – je to zveřejněno v knize Roberta Buchara – hodnotí Václava Klause jako člověka, který pracoval pro zájmy StB a KGB.

Teď se zeptám na žhavou současnost. V USA vyhrál prezidentské volby Donald Trump. Není paradoxní, že jako velmi bohatý podnikatel získal hlasy i řady zchudlých dělníků, na rozdíl od – na americké poměry levicové – kandidátky? A není něco podobného u nás s Andrejem Babišem?

Když se mě na to ptali, říkal jsem – utrhnout nohu Clintonové a tou umlátit Trumpa. Trump mi úplně nesedí, uvidíme jak se rozběhne. Ale stavějí na něm různí Le Penovci, Okamurové, dokonce i místní komunisté mu fandili. To mi vadí. Ale myslím si, že aparát kolem něj by neměl dopustit nějaké excesy. Jsme přeci jen závislí na ochraně někoho silného a nechtěl bych, abychom se dostali do vlivu Ruska. 

Nečeká Evropu něco jako pravicová revoluce, že ve volbách začnou vyhrávat pravicoví radikálové? A je ohrožena existence Evropské unie?

Tohle hrozí. Extrémní síly potřebují vyvolat co nejvíce nespokojenosti. A z toho si dokážou pro sebe vydobýt různé možnosti. Jakmile jsou lidé spokojení, tak extremisté nemají šanci a jsou na okraji. Ale jakmile se začne něco hroutit a narůstat nespokojenost, tak jim lidé dají hlas v naději, že oni to vyřeší. Mluví totiž jazykem jednoduchým, osloví čtvrtou cenovou skupinu. A těch je hodně.

Na závěr se zeptám na návrh skupiny poslanců, aby bylo trestné hanobení prezidenta. Je to podle vás správné?

Rozhodně to správné není. V tom případě bych často byl ve výkonu trestu. Protože kdybyste viděl vitrinu KANu, za kterou jsem i já částečně zodpovědný, tam už několik let varujeme před Milošem Zemanem. Přejeme mu tam mnoho tučné potravy, hodně silného alkoholu a co nejsilnějšího kuřiva. Dokonce jsme tam měli pod jeho fotografií napsáno – Zbavme se tohoto odporného prezidenta všemi možnými prostředky. A byl tam takový malinký prospekt kalašnikova. Jak na to slunko svítilo, papír se zkroutil a spadl. Policie to tehdy začala vyšetřovat, jak to bylo myšleno. A Zeman v té době také něco o kalašnikovu prohlásil. To byla taková žertovná souvislost. Když Miloš Zeman nastoupil k moci, byl jsem u BIS. Tehdy se z ní stala až zločinecká organizace. Měli jsme honem rychle vyřešit Regecovou, co nechtěla prodat pole. Co se tehdy kolem toho dělo... Nástup Zemana k moci mě dovedl až na Pankrác do vazby, kde jsem byl rok umístěn a 4 a půl roku mě soudili. Kdyby zákon na takovéhoto člověka měl být uplatněn, tak já bych měl velké problémy.

Tak to vám věřím....

Musím rychle sepsat projev na 17. listopadu na náměstí, protože pak to už třeba nebude možné. Pro mě ani tak není důležitá svoboda projevu, ale svoboda po projevu.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Oldřich Szaban

PhDr. Olga Richterová byl položen dotaz

Porodnost

Dobrý den, píšete, co chcete dělat pro zvýšení porodnosti, ale nezapomínáte, že jste už více jak dva roky ve vládě? Co jste zatím pro rodiny udělali? Vždyť i to navýšení rodičovské je nedostatečné a navíc diskriminující. A co je vlastně podle vás hlavní příčinou klesající porodnosti? Koukám, že neod...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Přijedou a diví se: „Co máte ze života? Pořád pracujete.“ Řeší migraci už od 2015. Byla u všeho

4:44 Přijedou a diví se: „Co máte ze života? Pořád pracujete.“ Řeší migraci už od 2015. Byla u všeho

Přesně před týdnem oficiálně odstartovala koalice Přísaha a Motoristé sobě svou kampaň do eurovoleb.…