Anketa
Je dobře, aby byly děti pod 16 let očkovány proti covidu-19?
13%
82%
hlasovalo: 7337 lidí
S Trikolórou, Svobodnými a Soukromníky jste ve čtvrtek zahájili předvolební kampaň. Hlavním logem je pírko. Proč právě toto logo?
Mluvila jsem o tom ve svém úvodním projevu. Když se vznáší pírko, je volné a svobodné. S pírkem se pojí štěstí, léčení a jasná mysl. Také se o něm traduje, že umí chránit. Kdy jindy se může pírko svobody hodit nám všem. Máme ho navíc v našich národních barvách.
Představili jste přitom též společný volební program. Jaké jsou jeho hlavní body a priority?
Naše priority jsou pořád stejné, už od založení Trikolóry. Chceme lidem vrátit normální svět. Jsme přesvědčení, že bohatství vzniká z práce. A vzhledem k tomu, že žijeme v České republice, tvrdíme, že naše české zájmy mají být na prvním místě. Teď jsme tyhle teze ve spolupráci se Svobodnými a Soukromníky rozpracovali do našeho společného programu.
Fotogalerie: - Pírko naděje?
Na vašem zahájení kampaně mimo jiné zaznělo, že podnikání je třeba vrátit úctu. Jak by tato „úcta“ ze strany státu měla podle vašich představ vypadat?
Jak už jsem říkala, jsme přesvědčení, že bohatství vzniká z práce. Možná je to úplně banální konstatování, ale ve světě, který je totálně pokřivený systémem dotací a nejrůznějších podpor, ke kterým se ale obvykle nejrychleji propracují nikoli ti nejpotřebnější, nýbrž ti s nejostřejšími lokty, je to nesmírně důležitá připomínka.
Stát má lidi, a především živnostníky a podnikatele, otravovat co nejméně, má pouze stanovit jednoduchá pravidla hry. Daně mají být nízké, protože jen tak se – paradoxně – vybere víc. Stát má být štíhlý, bohatí mají být občané.
V pátek jste byla popřát k osmdesátým narozeninám prezidentu Václavu Klausovi, mimochodem též známému obdivovateli Margaret Thatcherové. V čem je podle vás jeho zásadní význam pro české polistopadové dějiny?
Byl vzdělaný, byl připravený, byl odvážný, byl neústupný, ale hlavně na rozdíl od mnoha ostatních byl neskutečně pracovitý. Je zajímavé, že on sám za svůj největší úspěch nepovažuje ekonomickou transformaci, ale to, že se u nás brzy po revoluci podařilo vytvořit klasický pravolevý vějíř politických stran.
Tedy přesně to, co v posledních letech bohužel opět opouštíme. Prezident Klaus bývá vždy o kolo napřed a nebojí se chodit proti proudu. Někteří ho za to milují, jiní nenávidí. Měl pravdu s Lisabonskou smlouvou, má pravdu v kritice migrace a multikulturalismu, za rok či dva se ukáže, že má pravdu i ve své kritice covidismu, tedy v kritice omezování našich občanských práv covidovou diktaturou.
Právě na případu Václava Klause je u řady lidí vidět, že si boj za svobodu často ztotožňují se „zlodějnami“. Co dělat, aby pravicová politika nebyla částí veřejnosti vnímána takto z principu negativně?
S tím nenaděláme nic. Někteří lidé prostě věří, že se o ně postará někdo jiný, a tak každé čtyři roky vyhlížejí nějakého nového spasitele. Nikdy nepřišel a nikdy nepřijde, ale to je nijak od dalšího vyhlížení neodrazuje. Za zlodějny nemůže svoboda, ale konkrétní lidé. Jediným správným způsobem, jak omezit korupci, je snížit množství peněz, které protékají veřejnými rozpočty a o jejichž přerozdělování rozhodují ti „nahoře“. Evropská unie ovšem míří úplně obráceným směrem. Ta přímo na přerozdělování a dotacích stojí a v byrokracii si přímo libuje. Vidět spasitele v komkoli, kdo kromě boje proti korupci zároveň horuje pro EU, je logický nonsens.
Kritika pravice a Václava Klause je spojena i s kritikou „divokých devadesátek“, které dnes mají pro mnohé pověst privatizačního Klondiku a tajemných přesunů miliardových majetků. Jak na devadesátá léta vzpomínáte vy?
Kdyby bolševici po osmačtyřicátém roce neukradli všechno všem, nemuselo se u nás po návratu normálních poměrů privatizovat nic, nemuselo docházet k žádným velkým přesunům majetku. Socialismus dojel na svoji nevýkonnost.
Nějak se s tím vyrovnat musely všechny postkomunistické země. My jsme to zvládli ještě docela dobře. Víc než 30 let poté umí být generálem po bitvě každý chytrolín. Bylo to nejúžasnější a nejsvobodnější období naší moderní historie.
Margaret Thatcherová, ještě jednou se k ní vrátím, v počátcích své kariéry musela čelit (i ve vlastní straně) spíše levicovějším náladám, které jí říkaly, že boj za klasickou pravici, trh a volnou soutěž je překonaný. Nyní slýcháme něco podobného. Troufáte si tak razantně jako Thatcherová změnit veřejné mínění i vy?
Vrátím se ještě ke svému projevu na zahájení volební kampaně uskupení Trikolóra Svobodní Soukromníci, ve kterém jsem Margareth Thatcherovou dvakrát citovala. Železná lady kdysi prohlásila, že jejím úkolem je zastavit rudnutí Velké Británie. Myslím, že v České republice máme dost podobný úkol. Jen bych k té červené ještě přidala zelenou a černou. A také vyslovila tyhle věty: „Jestli chcete, aby bylo v politice něco řečeno, požádejte muže. Jestli chcete, aby bylo něčeho dosaženo, požádejte ženu.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
