Plný internet lží a nenávisti proti nám. Český muslim Sáňka pro PL důrazně hájí islám. Mluví o Konvičkovi a nechápe, kde se to v nás bere

Evropa řeší zásadní problém s uprchlíky. Jaký vy vidíte způsob řešení?

Tento problém je velmi složitý a má mnoho rovin. Proto není jednoduché na něj v krátkosti odpovědět.

Nejlepším řešením kvóty podle mě nejsou. Evropská komise byla v této věci bezesporu vedena tím, že nelze nechat na dvou nebo třech zemích, aby si s vlnou uprchlíků do Evropy poradily. S každým uprchlíkem je třeba provést vstupní řízení, abychom věděli, o koho jde, a co je důvodem jeho žádosti o azyl. Kvóty by však podle mého názoru do značné míry ztratily smysl, pokud se uprchlíci budou moci v rámci Schengenu volně pohybovat a v zemi, do které byli určeni, stejně nezůstanou. Ukazuje se, že Evropa stále nemá jednotnou a promyšlenou imigrační politiku. Není a ještě asi dlouho nebude natolik integrovaná, aby bylo možné tyto principy v podobných situacích aplikovat. Každý stát má svou imigrační politiku a některé vlády jsou teď ještě pod tlakem části veřejnosti, která dává velmi hlasitě najevo, že si tu žádné uprchlíky nepřeje, zvláště ne muslimy. To politiky znejistí, zvláště ty, kteří jsou zvyklí utvářet své názory podle toho, který názor je ve společnosti nejvíc slyšet.

Ovšem vlády, které kvóty odmítají a které jsou zodpovědné, by měly přijít s jiným řešením. Podle mě by měla být pomoc uprchlíkům strukturovaná a měla by jít cíleně do zemí sousedících s konfliktem, kde je uprchlíků logicky nejvíc. To by bylo lepší pro uprchlíky samotné a nakonec i pro EU, která by současné problémy vůbec nemusela řešit. Pokud se však uprchlíci z válečných zón už dostanou do Evropy, jednoduše je odmítat nemůžeme. Náleží jim ochrana podle mezinárodního práva.

Zvláštní je, že podle statistik se letošní počet uprchlíků přicházejících do Evropy nijak zvlášť neliší od let minulých. Ty počty jsou navíc mnohonásobně nižší, než musí absorbovat mnohem chudší a mnohem menší státy v okolí konfliktu, jako je například Jordánsko nebo Libanon. Je tedy otázka, co nebo kdo v Evropě vyvolává současnou hysterii, strach a napětí.

Diplomat a někdejší šéf Člověka v tísni Tomáš Pojar a zároveň i think-tank Evropské hodnoty navrhují jako řešení imigrační krize výstavby uprchlických táborů v severní Africe. Pojar říká, že bychom tím naplnili naše azylové závazky vůči uprchlíkům a ochránili bychom je tím. Souhlasíte s takovým řešením?

Nevím, kterou severoafrickou zemi má pan Pojar na mysli. Možná pro uprchlíky z některých afrických zemí by to smysl mělo, ale Syřany bych například do Libye určitě nestěhoval. Mnoho z nich se podle mého názoru pokouší dostat do Evropy proto, že životní podmínky v tamních uprchlických táborech jsou jednoduše neúnosné, snad kromě táborů na území Turecka. Podle mě by bylo nejlepší, kdybychom jim pomohli tam, aby do Evropy vůbec nemuseli. Aby byli co nejblíž své vlasti. Někteří lidé u nás kritizují to, že do Evropy odcházejí hlavně muži. Pokud tomu tak opravdu je, je to proto, že nechtějí brát hned celou rodinu a děti do neznáma, a nechají je prozatím v uprchlickém táboře. Možná také na to nemají dost peněz. Věří, že buď k sobě rodinu budou moci vzít později, nebo že si v Evropě vydělají nějaké peníze a budou své rodiny podporovat.

Expremiér Petr Nečas v rozhovoru pro PL hovořil o nutnosti nastolení otázky zrušení Schengenu v reakci na současnou krizi. Europoslanec Jan Zahranil a exministr Alexandr Vondra i další zase říkají, že jižní státy schengenského prostoru neplní své závazky, když imigranty pouští do Evropy. Byť je to prý složité, měli bychom vymáhat plnění těchto povinností. Co by bylo dle vás nejlepší řešení?

Vůbec nejlepší by bylo, kdyby situace, kdy lidé utíkají před válkou a pronásledováním a jde jim o holý život, vůbec nenastaly. Zde by se měly některé západní země zamyslet nad tím, jak velký podíl na současné situaci nesou. Když už konflikty vypukly, je na místě snaha o jejich rychlé řešení a pomoc lidem, kteří to potřebují. A to jak v zemích konfliktu, tak v okolních státech, na které uprchlické vlny doléhají nejvíce, nesrovnatelně víc než na země EU. V tomto ohledu mají bohaté země světa včetně Západu také značné rezervy. V Sýrii zuří válka už pátým rokem. A když už tito uprchlíci dorazí do Evropy, neměli by zůstat bez pomoci.

I zcela proevropští pozorovatelé říkají, že příliv migrantů se musí zastavit právě proto, aby nedošlo ke zničení evropské myšlenky, poštvání lidí proti EU a proti Schengenu... Hrozí takové nebezpečí?

Takto to nevidím. Nemyslím si, že současná vlna uprchlíků může převrátit Evropu vzhůru nohama, jak to často slyšíme. V Evropě je řada lidí, kteří štvou a štvali proti EU i bez uprchlíků. Často také slyšíme, že sem nesmíme pustit uprchlíky z třetího světa, abychom si ochránili evropské hodnoty. Jaké jsou ty hodnoty, to už nezazní. Lze snadno dokázat, že například křesťanství, judaismus a islám mají velmi mnoho hodnot společných. Nelze říct, že některé z těchto náboženství je evropské, a druhé není. Všechna nakonec vznikla ve stejné oblasti a teprve potom se šířila dál. Celou historii žijí vedle sebe, podívejme se například na velmi pokrokové muslimské Španělsko mezi 8. a 15. stoletím. Ale i mnoho dalších muslimských zemí má po staletí křesťanské a židovské menšiny. Skutečné příčiny válek, ke kterým během historie docházelo, bychom našli úplně jinde než v náboženských rozdílech. Samozřejmě by se našly výjimky, například křižácká tažení. Spíš to vypadá, že když se u nás mluví o evropských hodnotách, myslí se tím především materiální vymoženosti a životní úroveň.

Co sociálněpolitický rozměr celé věci? Většina imigrantů údajně nemá žádné vzdělání, je tam jazyková i kulturní bariéra. Panují tedy obavy, zda by dokázali najít pořádnou práci a zda by nerozšířili řady nezaměstnané chudiny nebo chudiny, která vykonává nekvalifikované práce... Co k tomu říci?

Nemyslím si, že většina uprchlíků nemá žádné vzdělání. Věřím však tomu, že kdybyste udělali referendum mezi uprchlíky, které válka přinutila opustit své domovy, tak drtivá většina z nich si bude přát zůstat své vlasti co nejblíž a v kulturně blízkém prostoru. Ale aby nemuseli utíkat do Evropy, to by museli mít důstojné bydlení a život v zemích okolo konfliktu. Aspoň mobilní buňky, které by mohly být po válce přemístěny do Sýrie, ze které se už teď stává měsíční krajina. Nikdo z nás si nedovede představit, jak teď žijí syrští uprchlíci třeba v táborech v Libanonu nebo rodiny s dětmi, co utíkají uvnitř Sýrie před bombardováním z místa na místo. Lidé tu žijí v bídě, nepracují a bují kriminalita. Celá generace dětí nechodí kvůli válce do škol. Součástí takového projektu by tedy mělo být nejen zajištění důstojného bydlení pro uprchlíky, ale i zajištění výuky dětem. Starším studentům a těm, kteří nemohli v Sýrii dokončit své vysoké školy, by pak mohlo být nabídnuto studium nebo vyučení se různým oborům. Tím by zajistili svým rodinám aspoň nějakou budoucnost. Nemuseli by studovat jen v Evropě, ale třeba i v arabských zemích. Další druh pomoci je lékařská pomoc – léčit děti a zraněné, dát jim protézy, vozíky a vrátit je zpět. Mentalita místních lidí je poněkud jiná než evropská, a to v tom, že je tam silná vazba na širokou rodinu. Rodinné vztahy spolu s místními zvyky a náboženstvím vždy zajišťovaly morálku a bezpečí. Z těchto důvodů podle mého názoru není dobré, pokud jsou rodiny vykořeněny a blízcí příbuzní žijí každý na jiném konci světa. To, co na Blízkém východě vidíme nyní, je anomálie, která tu nikdy v historii nebyla, a za kterou může svým dílem kolonizace a hlavně diktátorské režimy, které přišly po ní a se kterými Západ dlouhodobě spolupracoval a udržoval je při životě.

Zastánci imigrace upozorňují, že třeba v případě Velké Británie dochází dlouhodobě k úspěšné ekonomické aktivitě přistěhovalců. Jiné evropské země vykazují alarmující čísla výskytu nezaměstnanosti, sociální potřebnosti i kriminality… Jsou ti přistěhovalci, kteří připlouvají přes Středozemní moře, ekonomickou šancí pro Evropu, nebo spíš hrozbou?

To záleží mimo jiné i na tom, jaké se jim vytvoří podmínky. Pokud je Evropa přijme, a pak tu budou žít vyloučení, na okraji společnosti, budou nezaměstnaní nebo diskriminovaní v různých otázkách, pak to může vyvolat nepokoje, jako například před pár lety na pařížských předměstích, které bohužel přerostly až k nezákonnému ničení majetku. To je nutné odsoudit a zároveň zdůraznit, že se jich účastnili většinou afričtí imigranti bez rozdílu a že s žádným náboženstvím neměly nic společného.

Zastánci měkčího rozlišování mezi běženci a ekonomickými imigranty říkají, že se podmínky pro udílení azylu vztahují i na imigranty z chudých zemí. Mělo by se podle vás rozlišovat mezi ekonomickými migranty a lidmi, kteří utíkají před válkou? Jaký je váš názor na pojetí tohoto vysvětlení?

Určitě vidím rozdíl mezi tím, když někdo ze své vlasti prchá před válkou, která ho připravila o všechno, a chce si zachránit holý život, a mezi tím, když někdo přichází ze země, kde sice žije chudě, ale v bezpečí. Těm prvním musíme pomoci v každém případě a zavazují nás k tomu i mezinárodní dohody. V případě ekonomických migrantů by evropské země měly mít právo si vybírat. Chápu přístup některých evropských zemí, že když nově příchozí v určitém termínu nezíská práci, nemá nárok na sociální dávky a měl by odejít.

Co soudíte o názorech, že bychom měli přijímat pouze křesťany, kteří by prý mohli být snáze integrovatelní?

Pokud někdo prchá před válkou a potřebuje pomoc, není možné se ho nejprve ptát na jeho vyznání a podle toho se rozhodovat, jestli mu pomůžeme, nebo ne. Česká republika navíc zažila v posledních 20 letech několik uprchlických vln, ve kterých byli většinou muslimové. Byly jich tisíce. Nikdy s tím nebyly problémy a drtivá většina uprchlíků se po zklidnění situace ve své zemi vrátila domů nebo odešla jinam. Uzavřít se a usilovat o uniformitu společnosti je znakem totality.

V rozhovoru pro Neovlivni.cz jste zmínil: „Islám je bohužel v Evropě stále nepochopený.“ Odsoudil jste zvěrstva páchaná ve jménu islámu. Dánský psycholog Nicolai Sennels například dospěl k závěru: „V islámu je všechno na základě vůle Alláha, ve jménu Alláha. Většina věcí je rozhodována na základě mužských autorit a je tam velice velice málo prostoru pro osobní svobody. Oni vyvinuli kulturu, kde život jedince je řízen vnějšími autoritami.“ Co si o takových slovech o islámu myslíte?

Jeho slova jen potvrzují to, jak je islám v Evropě nepochopený. Muslim se má snažit žít v souladu s vůlí svého stvořitele. Někomu se to daří lépe, někomu hůř, někdo je v tom více důsledný, někdo méně nebo vůbec. A na druhou stranu se nesmí v náboženství ani přehánět. Proto nemůžeme automaticky posuzovat islám podle toho, jak se řada muslimů chová. To platí obecně pro každé vyznání, jenže pouze v případě islámu se v Evropě běžně a často i záměrně děje to, že se vybírají ty nejhorší věci, které má na svědomí kdejaký muslim a hází se to na islám. Z muslimského světa se v našich médiích zveřejňují téměř výhradně jen ty negativní zprávy. To logicky vytváří o islámu naprosto zkreslený a nepravdivý obraz. V islámu samozřejmě je hlavní autoritou, pokud to tak můžeme říct, Bůh, který je jediný a se kterým nemůžeme nic srovnávat. Pak jsou tu proroci a teprve daleko za nimi jsou respektovaní učenci, kteří náboženství pomáhají přiblížit ostatním lidem, a hlavně spolu s odborníky v dalších oborech hledají odpovědi na nové podněty, které přináší společenský vývoj. Každý člověk je však svobodný činitel, mezi ním a Bohem není žádný prostředník a také jen on sám je za své jednání zodpovědný. Je chyba, když se s islámem pletou nějaké místní tradice, které v životě muslimů zůstaly a mohou s ním být i v rozporu.

Muž má ve společnosti a v rodině své místo, ale i žena má nezastupitelnou roli. Jsou prostě odlišní a v ideálním případě se doplňují. Když ale muž například v rodině svou roli plní špatně, není proti islámu, když jeho místo převezme žena.

Různí odborní činitelé upozorňují, že islámská mládež z Evropy je velmi náchylná na propagandu Islámského státu. Ostatně velvyslankyně EU v Iráku Jana Hybášková upozorňuje, že IS se stává lákadlem nejen pro bojovníky, ale i pro představitele občanských profesí a je tedy jisté, že tato entita již má všechny atributy státu a muslimy do jisté míry přitahuje. Jak si to vysvětlujete?

Neměli bychom paušalizovat. I když vidím jako velký problém, že se k tzv. Islámskému státu přidalo několik tisíc muslimů z Evropy, je to oproti několika desítkám milionů zde žijících muslimů jen nepatrný zlomek. Tzv. IS se snaží vypadat jako stát, ale státem podle mě není. A už vůbec ne islámským. Jeho základ tvoří bývalí iráčtí baasisté, což byla sekulární nacionalistická strana Saddáma Husajna. V jeho řadách je také mnoho žoldáků bojujících pro peníze a taky dost nemuslimů. Tzv. IS nic pozitivního nevytvořil, právě naopak. Jeho politiku určují fanatici a extrémisté, jeho příjmy pocházejí většinou z kriminální činnosti. Zabíjí nevinné lidi a z nich nejvíce muslimy. Ničí památky, které muslimové po 1400 let udržovali a ochraňovali. Dělá tedy vše v rozporu s islámem. Za tzv. IS někdy bojují i místní muži, jejichž rodiny umírají hlady a oni nevidí jinou možnost, jak je zabezpečit. Nebo chtějí bojovat proti režimu a vidí, že tzv. IS jako jedna z mála skupin je na místní poměry slušně vyzbrojena.

Mladí muslimové z Evropy se mohou dát k tzv. IS jen tehdy, když o islámu a o skutečné povaze tzv. IS mnoho nevědí a nechají se zlákat jeho sofistikovanou propagandou, která probíhá téměř výhradně po internetu a která má za cíl adolescenty odloučit od rodiny a radikalizovat. Často bývají psychicky labilní a depresivní. U někoho se může přidat ten faktor, že se v Evropě cítí vyloučený, diskriminovaný nebo dokonce pronásledovaný. Na Západě je bohužel islám běžně napadán a urážen, a to v někom může vyvolávat pocit vzdoru. Když je ještě dlouhodobě bez práce, může se rozhodnout jít tam, kde mu naslibují peníze, navíc ještě manželku a dají mu pocit, že někam patří.

Adolescenti, muslimy nevyjímaje, mají někdy sklon k jednoduchým a zkratkovitým řešením, k černobílému a zjednodušenému vidění.

Jak vnímáte debatu o poměru radikálních islamistů mezi muslimy, o ztotožňování islámu a islamismu a podobně?

Museli bychom si nejprve vyjasnit, co je to islamismus a kdo jsou islamisté. Setkal jsem se s tím, že lidé si pod těmito novotvary představují různé věci nebo je berou prostě jako pejorativní slovo spojené s nějakým nebezpečím či extremismem. Správný islám je vzdálený extrémům. To je jasný koránský předpis. Je to ucelený způsob života, který nesmí škodit lidem ani zvířatům ani životnímu prostředí a nejvyšší hodnotou je spravedlnost, nikoliv osobní zájem.

Co vám v české veřejné debatě o islámu a o uprchlících nejvíc vadí?

Vadí mi, že se na adresu islámu vyjadřují lidé, kteří o něm nic nevědí a ještě se vydávají za odborníky. To pak není kritika, ale šíření lží a nenávisti. Toho je plný internet, takovými zprávami jsou dnes a denně atakováni politici a další veřejní činitelé. Nevadí mi, když někdo vyjádří svůj názor na islám, ať je jakkoliv kritický, ale musí se zakládat na pravdě. Dnes se na internetu setkáme spíš s historkami, které šíří radikální odpůrci islámu a které s islámem nemají nic společného.

Vadí mi, když je každý uprchlík apriori považován za bezpečnostní hrozbu. Podívejte se, jaký odpor v naší zemi vyvolala zpráva, že by se u nás mělo léčit 17 nemocných syrských dětí. A jak je nesmírně složité je sem dostat. Přitom syrské a například irácké děti se u nás před pár lety už léčily a nikdo proti tomu neprotestoval. Taková averze a nenávist tu ještě před pár lety nebyla.

Někteří komentátoři hovoří o tom, že Češi nejsou připraveni na multikulturnost, že jsme rasistická společnost apod. Co na tyto argumenty a názory na chování české společnosti vůči uprchlíkům z jiných kultur říkáte? Mají oporu v realitě?

Jsem přesvědčený o tom, že nejsme rasistická společnost. Pravda ale je, že rasismus a xenofobie se vyskytuje v každé společnosti. Teď je v módě útočit na muslimy. Radikální skupina IVČRN k sobě přitahuje další extrémisty, kterým je v podstatě jedno, jestli budou demonstrovat proti Romům, židům nebo muslimům. Muslimům je u nás běžně vyhrožováno smrtí a vyhlazením. Jsou posuzováni podle jiných měřítek než ostatní lidé. Být muslimem je v očích některých lidí pomalu považováno za zločin. To je také úplně nová věc.

Chovají se i vůči vám Češi xenofobně?

Já čtu e-maily, které chodí do islámského centra, takže vím, jakých výhrůžek a urážek jsou někteří lidé schopni. Když ale pominu zásah komanda ÚOOZ v mém bytě a v muslimských sakrálních prostorech v době páteční bohoslužby v dubnu 2014, xenofobii přímo vůči své osobě zatím nijak výrazně nepociťuji. Možná proto, že už nejsem skoro vůbec veřejně aktivní. Své si ovšem zažívají například muslimky, které nosí na ulici šátek.

Profesor Petr Piťha ve svém proslovu, který koluje po internetu, říká, jak můžeme po muslimech chtít, aby nás respektovali, když oni mají náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální. Jsou i pro vás ateisté méněcenní?

Žádný člověk není méněcenný. Správný věřící je lepší pouze v očích Boha, ale muslim sám se nemá nad nikoho povyšovat. To Korán výslovně zakazuje a říká, že ten druhý člověk je možná lepší než my, jenom to nevíme. Víra má naopak vnášet do srdce člověka pokoru a vděk a respekt k druhým, i když nejsou muslimové. Podle islámu je každý člověk svobodný v tom, v co věří a co uctívá. Korán říká: „Vy máte svou víru, my svou víru máme“, „Kdo chce, ať věří, kdo chce, ať nevěří,“ „Nebudiž žádného donucování v náboženství“, „Neurážejte to, co jiní lidé uctívají...“ a tak dále.

Jak vnímáte hnutí Islám v České republice nechceme?

Tato skupina je v mnoha svých projevech hodně radikální a podle mého názoru i za hranou zákona. Nebo alespoň v případě některých jejich stoupenců. Stačí si přečíst jejich projevy na Facebooku, ale i veřejná vystoupení. Šíření nenávisti, hanobení národa a přesvědčení nebo poplašné zprávy jsou tu běžné. Ne náhodou tolik přitahují neonacisty a další extremisty. Jejich vůdce, pan Konvička, pak ve své knize Islám, sex a drogy, kterou mu vydal další krajní odpůrce islámu pan Lhoťan, má dokonce kapitolu s názvem Konečné řešení skandinávské otázky. V ní píše, že severské národy (Norové, Švédové) nemají nárok na další existenci a měly by být zneškodněny. Toto přesvědčení se jeví blízké tomu, co si myslí i masový vrah a terorista Breivik, který zavraždil na 70 nevinných mladých lidí jen proto, že náleželi k národu, který je podle jeho názoru příliš otevřený vůči imigrantům. Veřejné šíření takových myšlenek a navíc tiskem by podle mě mělo být trestné. Pan Konvička pak ještě rozvíjí své další teorie o tom, že kdyby se Skandinávce nepodařilo civilizovaně vyhladit, mohli by se tito potomci Vikingů spářit s evropskými „nepřizpůsobivými“ Romy alias cikány. Že každý Rom by bral ženitbu s krotkou a pracovitou skandinávskou bílou tlamou jako sociální vzestup, a protože by bílá tlama živila jeho i rodinu, tak i jako vzestup ekonomický (strana 72–73). A tak dále. Ať si každý udělá obrázek sám. (Pozn. redakce: Podle autora Martina Konvičky byly zmíněné názory vyjádřením nadsázky a domníval se, že půjde o vtipnou reakci na přístup k uprchlíkům ve skandinávských zemích. Některé názory zveřejnil na blogu serveru idnes.cz )

Evropa se obává toho, že s příchodem migrantů, skončí evropská kultura tak, jak ji známe. Jak vy vnímáte tyto obavy?

Jak může několik desítek nebo i stovek tisíc migrantů z jiné části světa změnit kulturu zhruba 500 milionů Evropanů? To by si Evropané málo věřili.

Žádná část světa se nemůže zakonzervovat, izolovat a postavit kolem sebe zeď. Svět se neustále mění, každá nová generace je jiná než ta předchozí. To nemůžeme změnit. Západ navíc podle mého názoru ovlivnil a změnil muslimský svět mnohem víc, než je tomu naopak, a nemám tím na mysli pouze kolonizaci. Lidé z Evropy také cestují do zemí třetího světa, žijí tam, ovlivňují jej a ten může samozřejmě ovlivnit je. A možná víc než migrace uprchlíků do Evropy, která se projeví spíš lokálně. Lidé z celého světa se poznávají a komunikují také po internetu. Mám pocit, že lidé tu mají strach, ale pořádně nevědí z čeho. Muslimy ve skutečnosti neznají, jen čtou v médiích zprávy o násilnostech, které však má na svědomí pouze zlomek z nich a drtivá většina muslimů extremisty odsuzuje. Některé informace jsou také velmi zkreslené nebo úplně vymyšlené. Někdo má prostě zájem tento strach posilovat. V Koránu je verš, že lidé byli stvořeni jako národy a kmeny, aby se vzájemně poznávali. Hodně věcí spojených s islámem je v Evropě démonizováno. Především jde o pojmy jako je šaríja, džihád, ale i postavení ženy. To by ale bylo na delší debatu.

Vy jste už v médiích popsal, jak probíhalo vaše zatýkání a obhajoval jste se kvůli obžalobě za vydání knihy Základy tahuídu – Islámský koncept Boha. V jaké fázi je vyšetřování? Jak dlouho bude podle vašeho názoru trvat, než se dozvíme konečný verdikt soudu?

Od začátku jsem obvinění, že kniha podporuje rasismus, xenofobii, antisemitismus a propaguje nenávist vůči tzv. méněcenným rasám, odmítal. Nic takového v ní není a vyšetřování to ani neprokázalo. Nyní se čeká na rozhodnutí státního zastupitelství, jestli věc půjde k soudu.