Současný vztah České republiky, Evropy a Západu se pokusili účastníci veřejné interdisciplinární konference „Proč jsme Západ?“ pojmout v historických, kulturních, politických, ekonomických i mediálních souvislostech. Ve svých příspěvcích a následných diskusích hledali odpovědi především na otázky: Co je vlastně Západ? Jsme skutečně jeho součástí? A pokud ano, proč? Jaká je budoucnost Evropy? Existuje ještě střední Evropa? Jak se stavět k Východu? Je pro nás Rusko hrozbou, nebo výzvou? Konferenci připravilo Collegium Europaeum, společné badatelské pracoviště FF UK a Filozofického ústavu AV ČR ve spolupráci se vzdělávacím centrem Ace Academy.
V prvním ze čtyř diskusních panelů s názvem Dějiny a kultura uvedl filozof a sociolog Václav Bělohradský, že už za slovem Západ je znát obrovské vyloučení toho, kdo se do této definice nevejde. „V té otázce ‚Jsme Západ?‘ je strach, abychom se neocitli za zdí, míněno ve třetím světě. Kdo se ocitne ‚extra muros‘, riskuje, že se ocitne v koncentračním táboře. Naopak ‚intra muros‘ jsou ti, kteří rozhodují pomalu o celém světě. Jako Česká republika bychom měli být spíš na straně těch ‚extra muros‘, než trvat na tom, že jsme Západ,“ konstatoval Václav Bělohradský, jenž poukázal i na to, že dnes už nejde ani tak o konflikt Západu s Východem, ale Západu s Jihem.
Nestačí nám to, že jsme Západ, chceme být originální
Důkazem toho je migrační vlna, s níž se bohatý Západ v současnosti potýká. „Uprchlíci jsou trosky našeho pojetí Evropy. Přečetl jsem si v novinách, že ministr vnitra naší země prohlásil: ‚Uprchlíků mi je sice líto, ale zemi si rozvracet nedáme‘, připomněl jeden z tzv. autentických žáků Jana Patočky čerstvý výrok Milana Chovance. Mluvil i o tom, že nechceme být Východ, protože pro nás představuje komunismus, přičemž ten je v podstatě součástí Západu a aplikací našich metod. „Je třeba mít také na paměti, že se Západem je spjata genocida jak indiánů, tak původních obyvatel Latinské Ameriky i německá genocida Židů,“ upozornil Václav Bělohradský, že příslušnost k Západu neznamená být jenom hrdý.
Psali jsme:
Literární historik a kritik Martin C. Putna navázal tvrzením, že chceme-li udržet tuto civilizaci, musíme se zajímat o ty „extra muros‘, tedy o ty mimo. „V našem případě to znamená starat se o Ukrajinu. Ukrajina se chce stát součástí Západu. Pokud ten boj nevyhraje, je s ní konec. A my jsme na řadě,“ varoval Martin C. Putna před Ruskem, které označil za jedinou koloniální říši, která ještě trvá. „Proč nám nestačí to, čím jsme, tedy Západem, proč chceme být něčím originální?“ kladl si otázku historik Michal Stehlík a vyjmenoval příklady, kdy jsme jako národ trpěli chimérou originality.
Místo kvót na uprchlíky bychom měli prosadit kvóty na vojenské intervence
Začal od pocitu, že první republika byla ostrůvkem demokracie, pokračoval vnímáním Československa jako mostu mezi Západem a Východem v podání prezidenta Edvarda Beneše, Pražské jaro coby světovou originalitu až po kázání Václava Klause z let 1992–1997, že jsme ekonomickým tygrem. V následné diskusi připomněl filozof Václav Bělohradský, že uprchlíci utíkají před našimi zásahy. „Třeba Kosovo je naprosto zhroucený stát. Co to bylo arabské jaro, rozbití Libye, Irák, Bagdád? Nic jiného než neúspěch určité interpretace Západu,“ poznamenal Václav Bělohradský a zmínil úvahu, že než kvóty na uprchlíky bychom měli prosadit kvóty na vojenské intervence.
Druhý panel nazvaný Geopolitika a bezpečnost zahájil politolog Jiří Pehe připomenutím aktuálního jednání představitelů G7, které ukazuje, že světoví lídři nevědí kudy kam. Politický geograf Michael Romancov zase poukázal na to, že žádná entita nikdy neexpandovala tak dlouho a tak úspěšně jako Rusko, a připomněl i dřívější nápad ruského prezidenta Vladimira Putina vytvořit společný ekonomický a humanitární prostor od Lisabonu po Vladivostok, což bylo zřejmou snahou dostat USA pryč z Evropy. „Naše volba kulturní, politická i ekonomická je západní,“ odpověděl Michael Romancov jednoznačně na otázku, kam patří Česká republika.
Je legrační říkat, že Majdan způsobily a zaplatily Spojené státy
Bývalý eurokomisař, zodpovědný za rozšiřování Evropské unie a politiku sousedství, Štefan Füle upozornil na to, že naši republiku i Evropu čeká několik velkých výzev. Jmenoval zhroucené regiony, Sýrii i Libyi, a jejich neschopnost postarat se o vlastní obyvatelstvo. „Musíme udělat vše pro to, aby se zhrouceným státem nestala i Ukrajina. Další výzvou je to, zda jsme připraveni na hybridní válku, zda jsme připraveni na novou studenou válku. Dnes existuje pás zemí, které se vyznačují velkou měrou přijímání kremelské propagandy,“ varoval Štefan Füle, ministr pro evropské záležitosti v úřednické vládě Jana Fischera.
S velkou vervou pak hájil Západ v souvislosti s událostmi na Ukrajině. „Největší mýtus, který jsem o Západu slyšel, je ten, že vyvolal konflikt na Ukrajině a že je zodpovědný za to krveprolití. Přijde mi legrační, když se říká, že celý Majdan způsobily a zaplatily Spojené státy. Ty právě tuhle oblast opustily a teprve po Majdanu přicházejí do regionu východní Evropy zpátky. Není tedy možné chytit Západ jako pachatele za ruku a tvrdit, že může za jasmínovou revoluci, za barevné revoluce, za Majdan,“ konstatoval Štefan Füle před účastníky i hosty veřejné konference „Proč jsme Západ?“.
Studenti z USA nás mají za Východ, ale my se pomalu vracíme na Západ
Třetí diskusní panel o ekonomice zahájil novinář Lidových novin a šéf Institutu pro politiku a společnost Jan Macháček poznámkou, že dal studentům, kteří k nám na jeden semestr přijíždějí z USA, otázku, jak se u nás cítí. „Jednoznačně odpovídali, že se cítí jako na Východě. Není to dáno ekonomickými důvody, protože jsme začleněni do evropského trhu, ale tím, jak se u nás lidé chovají. Počínaje tím, že jim řidič autobusu nebo tramvaje zavře dveře před nosem, přes to, jak se k nim lidé chovají v restauracích, jak se starají o veřejný pořádek, až po to, že se s nimi anglicky nikdo nechce bavit,“ vysvětloval Jan Macháček.
Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku Radek Špicar poté prohlásil, že chápe studenty, kteří říkají, že Západ nejsme. „Ale ekonomická oblast je trochu jiná, pozitivnější. Já bych na to odpověděl, že Západ jsme nebo se do něj pomalu navracíme. Patříme tam, na čem jsme závislí. Je velký úspěch, že od roku 1989, kdy jsme byli závislí na nepříliš perspektivních východních trzích, jsme se vychýlili opačně, z 80 procent jsme nyní závislí na západních trzích,“ upozornil Radek Špicar a poukázal na rozdíl mezi obchodováním se Západem a s Východem. „Na Západě jsou mnohem důležitější instituce a procesy než osobní vztahy a emoce, při kontraktech tam budou důkladně zkoumány parametry prodávaného stroje, poměr ceny a výkonu. Kdežto na Východě ho prodáte třeba proto, že šéf dodávající firmy je přítelem někoho na straně odběratele,“ podotkl Radek Špicar.
U nás je velká míra antiamerikanismu, přestože nám USA nic zlého neudělaly
V rámci posledního tématu konference, které se týkalo médií, uvedl Milan Hejl z AMI Communications výsledky průzkumu, který měl za cíl zjistit v populaci, kam by měla Česká republika směřovat. Zkritizoval to, že 60 procent respondentů se domnívá, že bychom měli být vyvážení mezi Západem a Východem, a jen necelých 35 procent míní, že bychom měli směřovat k Evropské unii a USA. Pro směřování k Rusku se vyslovilo pět procent dotázaných. Naopak pochválil, že nejvíce lidí (89 procent) odpovědělo, že bychom se měli ve svém směřování nechat inspirovat Německem. „Jsem dnes a denně v údivu nad velkou mírou antiamerikanismu v České republice, přestože nám Spojené státy nikdy nic zlého neudělaly,“ přiznal Milan Hejl.
V následné diskusi kritizoval jeden z tazatelů účastníky závěrečného panelu Média, že se odklonili od tématu Západ – Východ a věnovali se pouze tomu, že Andrej Babiš si koupil některá média. Na to rázně zareagoval Pavel Šafr, šéfredaktor Svobodného fóra, kritikou toho, že se média dostávají do rukou nejen Andreje Babiše, ale i Daniela Křetínského a Marka Dospivy. „Média už tu nejsou pro to, aby přinášela informace, ale byla pro ně bezpečnostní akvizicí. Říkají si jaderný klub, mají jadernou bombu, která jim slouží k odstrašení. To mají tihle kluci. A co máme my, co má veřejnost?“ zeptal se řečnicky Pavel Šafr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
