Mýty o osmašedesátém
„Lidová pravda", které se již dvacet let Hájek podle svých slov snaží oponovat, zní: V srpnu nás okupovali Rusové, aby zastavili demokratizační proces v naší zemi. S tím však Hájek nesouhlasí. Podle něho nás nikdo neokupoval, neboť okupovat lze jen suverénní stát. „Brežněvovská doktrína o 'omezené suverenitě socialistických států´ pouze formálně stvrdila, co bylo jasné od února 1948. Totiž že jsme byli pouhým regionem impéria Sovětský svaz," doplnil Hájek.
Podle něho to nebyli Rusové, kdo k nám poslal tanky, ale sovětská moc, bolševici. Hájek upozorňuje, že koneckonců sám zakladatel sovětského impéria Stalin nebyl Rus, ale Gruzínec. Podle prezidentova vicekancléře šlo o mezinárodní spiknutí proti svobodě a demokracii, na které doplatili daleko nejdrastičtěji právě Rusové, ale nakonec i my, a to pomocí propagandistické mašinérie „páté kolony", která nás do panství bolševiků v roce 1946 a 1948 „sametově" zavedla.
Srpen nebyl okupace, nýbrž policejní akce v provincii
„Když jsme si to konečně po dvaceti letech uvědomili, bylo pozdě. Pražské jaro nebylo vystoupením proti komunismu. ´Demokratizační proces´ v rámci totalitního státu je protimluv, nesmysl. Pouhá mystifikace jednoho křídla komunistů, kteří chtěli porazit jiné křídlo, a zneužili pro své mocenské cíle narůstající nespokojenost ve společnosti, která pochopila, že socialismus byl podvod. Tak mu ho nabídli v balení s ´lidskou tváří´ v podobě komunisty Dubčeka," míní Hájek.
Srpen 68 podle něho nebyla okupace ani válka, ale pouhá pořádková policejní akce v reptajícím regionu impéria. „Jaké analogie z toho plynou pro dnešek a pro budoucnost? S vědomím, že každá analogie je nepřesná, tvrdím, že neradostné," dodává Hájek.
Opět nejsme suverénní stát a jsme znovu provincií centralistické říše
„Opět již nejsme suverénní stát, ale - Lisabonskou smlouvou - pouhý region rodící se centralistické říše, v níž elity za zády veřejnosti budují socialismus se ´sametovou´ tváří. Kde ´vedoucí silou´ je Socialistická, nikoli komunistická internacionála. Jejím centrem je Berlín, nikoli Moskva, a sídlem ´ústředního výboru´ Brusel," míní euroskeptik Hájek.
Oběťmi Bruselu se podle Hájka stanou stejně tak Němci jako Francouzi, Španělé, Řekové či Češi. Propagandistická mašinérie EU, i když se stále většími problémy, prý tento záměr zakrývá. Překotně dotvářený centralistický systém se podle Hájka ale nezbytně jako u nás před rokem 1968 začíná dostávat do nutných systémových ekonomických problémů a mnozí překvapení lidé se začínají probírat z bezvědomí, do kterého byli uvrženi drogou nemravné sociální korupce "státu blahobytu".
Buď se probereme, nebo nás čeká nová totalita
Jaké z toho podle Hájka plyne poučení? „Z dlouholeté zkušenosti se ´sociálně spravedlivou´ totalitou víme, že ve ´shora´ uměle vytvořeném centralistickém impériu demokracie není možná. Jsou proto jen dvě možnosti: Buď dále spát a říkat si, že nás se to netýká. Potom se ale nesmíme divit, že až začneme hlasitěji ´reptat´, přijde policejní akce v neklidném regionu. Technologicky pravděpodobně modernější. Bez divadelního představení s tanky v ulicích. A určitě pod praporem ´lidských práv´," míní Petr Hájek.
Druhou možností je, že se musíme rychle probudit. „Nečekat, až se opět ocitneme v totalitě - pravděpodobně horší, než byla ta, kterou jsme v roce 89 opustili. Tehdy existence bipolárního světa dávala naději, že ´na druhé straně´ je svoboda. To dnes už není. Nemáme nic, než svou paměť a zkušenosti. Proto je dobré nezapomenout, že výročí 21. srpna 1968 není mrtvou historií, ale mementem," uzavřel svou úvahu Hájek.
Opět omezená suverenita
Petr Hájek již vloni ve své knize Smrt ve středu uvedl, že Sovětský svaz a Evropská unie se sobě podobají v tom, že za komunismu ÚV KSČ implementoval moskevské normy, nyní loutkové parlamenty členských států EU implementují bruselské směrnice. Tyto státy mají opět břežněvovsky „omezenou suverenitu".
„Neusilovali jsme o vymanění se ze sovětského impéria proto, abychom svou nově nabytou svobodu a suverenitu odevzdali evropským strukturám, na jejichž fungování budeme mít jen minimální vliv. Neodmítali jsme komunismus proto, abychom byli nuceni nahradit svobodný trh byrokratickým a přeregulovaným evropským modelem sociálního státu, který dlouhodobou prosperitu zajistit nemůže," uvedl podobně před časem Hájkův šéf, prezident Václav Klaus.
Vracíme se do reálného socialismu, míní Klaus
Život v reálném socialismu podle Klause rozhodně nebyl svobodný ve standardním smyslu slova (především v politické a hospodářské oblasti), ale pro většinu lidí byl - zvláště v posledních patnácti letech své existence - docela přijatelný. Rozhodně podle něho nešlo o "komunistické peklo". Spíše o socialistický společenský model, k němuž, v jisté historické dobové modifikaci, dnes opět postupně směřujeme v Evropské unii.
„Rozhodně jsme nebyli svobodní. Neexistovala volná soutěž politických stran, volby nekonstituovaly parlament jako suveréna našich zákonů, museli jsme akceptovat rozhodující roli Moskvy v základních otázkách orientace našeho sátu. I tomuto modelu se již přibližujeme. Osmdesát procent naší legislativy nepochází od nás, není výrazem autentických zájmů a přání našich občanů-voličů, ale od bruselské mašinérie, převodní páky zájmů a přání hlavních evropských států a socialistického pohledu na svět, založeného na regulaci všech myslitelných oblastí života," míní prezident Klaus.
Čtěte také:
Fotokoláž: Koudelka, Hans
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
