Pro někoho možná málo představitelné, a přitom tato duchovní cvičení probíhají v církevním středisku na Lipové v Brně už po mnoho let. S jejich myšlenkou přišel a po celou dobu je vede bratr biskup Petr Šandera, zkušený a citlivý exercitátor.
Přestože se v uplynulém adventu k duchovnímu cvičení sjeli věřící ze všech tuzemských diecézí, uchovávají si svou nenápadnost. Není divu, vždyť k třídennímu rozjímání v tichu a vnitřním usebrání patří jistá intimita.
Jak o tom psát? Nejlépe snad z více úhlů pohledu. Požádal jsem proto tři spoluúčastníky exercicií o jejich dojmy: zkušeného faráře a vikáře libereckého vikariátu Benjamina Mlýnka, jeho dceru Kristýnu (pastorační asistentku v Praze na Novém Městě) jako reprezentantku mladé generace, a kroměřížského kazatele Marka Ryšánka nejen proto, že je středního věku, ale i proto, že se po nedávném příchodu z Českobratrské církve evangelické s husitským prostředím teprve seznamuje.
Sám k tomu říká: „Jsem konvertita a podobné akce jsem se zúčastnil poprvé. Informace jsem měl velmi omezené, ale všichni, kdo s duchovními cvičeními měli zkušenosti, mi účast doporučovali. Tři dny v tichu, nad Písmem, sám se sebou a s Hospodinem, mlčky. Ani televize, ani internet, rádio." Benjamin Mlýnek je přesvědčen, že „luxus soukromí a pobyt v tichu napomáhá soustředění mysli a hlubšímu pochopení předložených témat. Je to ideální prostor pro modlitby, meditace a doslova „přežvýkávání" doporučených biblických textů."
Jakých, to nám přiblížila sestra Kristýna Mlýnková: „Po tři dny nás v myšlenkách a meditacích nad Písmem provázel Jan Křtitel. Prožili jsme jeho život od zázračného narození až po smrt v žaláři. Sledovali jsme, jak kráčí před tváří Krista. Volal nás k pokání a ohlašoval, abychom v pouštích svých srdcí vyrovnali stezky."
Prožít tři dny odstřihnut od každodenního shonu zní lákavě, ale Marek Ryšánek ví, že tak jednoduché to není: „Laskavý a moudrý bratr biskup nás upozorňoval, že být v tichu sám není nic příjemného. Věci smysluplné ale nebývají lehké ani příjemné. A tak jsem se mohl setkat a utkat s tím, před čím utíkám, co odsouvám, co se stále vrací. Mohl jsem věci, které doprovázejí můj život, vidět ve světle svědectví Ducha Božího."
I soustředěné rozjímání má svá pravidla: „Bratr biskup Šandera nám doporučil, abychom popustili uzdu své fantazii a snažili si vybavit dějiště biblického příběhu, jednající postavy, „zobrazit si" duchovní skutečnost, o které chceme rozjímat. Když jsem se díval z okna svého pokoje do zasněžené zahrady na Lipové, představoval jsem si Jana Křtitele, jak se tam prochází kolem bazénu, mezi stromy.
Proč by nemohl? Nelze ho za oknem přehlédnout. Přepadají mě výčitky. Já jsem v teple a on jenom ve velbloudích cárech. Ale nic mi nevyčítá. Protože to je jeho program, jeho styl. Musí se menšit, aby Kristus mohl růst. Přece jen jsem ho nenechal na mraze, ale pozval dovnitř. O čem jsme si dál povídali - to už je jenom mezi námi a tím, který má přijít," vyznává se bratr vikář Mlýnek.
Silnou zkušenost si odnáší i bratr kazatel Ryšánek: „Jdeme stejnou cestou jako Boží svědkové Jan Křtitel a Eliáš. Cestou k vlastnímu sebevydání. Ve chvíli, kdy na sebe zapomínáme a sebe ztrácíme, poznáváme Hospodina, který je úplně jiný. Boží láska nám v tichu ukazuje, že to vše, co nás spoutává, děsí, trápí, skutečnou moc nemá. Skrze ticho a naslouchání v modlitbě nám to Hospodin ukáže."
Sestra Mlýnková dobře ví, že poklady objevené exerciciemi je třeba uchovat i pro všední dny: „Brno jsme opouštěli rozhodnutí, že se nenecháme semlít předvánočním shonem a že se více soustředíme na to, co je opravdu podstatné. Odjížděli jsme naplněni vědomím, že Kristus vedle nás kráčí v každé minutě našeho života, a předsevzali jsme si, že se budeme snažit si to častěji uvědomovat... Osmihodinová cesta autem do rodného Jablonce, kdy jsme ve vánici viděli jen stěrače a za nimi bílou tmu, a bezpečný návrat do tepla domova nás utvrdily v tom, že Ježíš je opravdu s námi i v těch nejnebezpečnějších okamžicích našich životů."
„Jsem moc vděčný za to, že jsem se s Janem Křtitelem mohl na Lipové setkat. A děkuji bratru biskupu Šanderovi, že toto setkání zprostředkoval," uzavírá Benjamin Mlýnek. A Marek Ryšánek k tomu pevně dodává: „Příště jedu znova."
Marcel Sladkowski
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
