„Dnes je to už sedm let, co nás opustil prezident Václav Havel, který se stal symbolem boje za demokracii. Jeho jméno pro mě představuje vizi moderního českého státu založeného na dělbě moci a vládě práva, ve kterém platí svoboda slova a tisku, slušnost a také respekt jednoho vůči druhému,“ říká starosta Ondřej Kolář /TOP 09/. „Události poslední doby bohužel nabízí i scénář, který nás vrací o 28 let zpět. Proto je potřeba si odkaz, díky kterému žijeme ve svobodném a demokratickém státě, stále připomínat,“ uzavírá Kolář.
Vítězným návrhem se stala lavička posazená na dobovém 50litrovém sudu, na kterém spočívá téměř v rozporu s gravitací fošna symbolické délky 1989 mm. Na boku desky je reliéfní nápis s klíčovým Vaňkovým výrokem „JÁ SE PŘECE Z PRINCIPU NEMOHU PODÍLET NA PRAXI, S KTEROU NESOUHLASÍM.“
„Letos, právě rok od konce Pocty VH, děláme symbolickou tečku za celým projektem odhalením Lavičky Ferdinanda Vaňka před Národní technickou knihovnou. Bylo mi ctí předsedat porotě, která tento vítězný návrh vybrala," konstatuje zástupce starosty Jan Lacina /STAN/.
Odhalení lavičky proběhlo za přítomnosti starosty Ondřeje Koláře, zástupce starosty Jana Laciny, ředitele Knihovny Václava Havla Michaela Žantovského, ředitele Národní technické knihovny Martina Svobody, rektora ČVUT Petra Konvalinky, rektora VŠCHT Karla Melzocha, ředitele ÚOCHB AV ČR Zdeňka Hostomského a prorektora UK Aleše Gerlocha. Celou dnešní připomínkou provázela spolupracovnice Václava Havla a herečka Bára Štěpánová.
Havlovo stylizované „druhé já“
Postava Ferdinanda Vaňka je známou ústřední postavou mnoha Havlových divadelních her. Jedná se o stylizované „druhé já“ Václava Havla v představení Audience (1975), ve Vernisáži (1975) a v Protestu (1978).
Sám autor o svém hrdinovi řekl: „Vaněk není Havel. Samozřejmě, uložil jsem do té postavy určité své zkušenosti… a nepochybně jsem té postavě dal i určité své osobní rysy. Přesněji řečeno něco z toho, jak já sebe v určitých situacích vidím. To všechno ale neznamená, že jde o nějaký můj autoportrét …. Vaňkovské hry nejsou tedy v podstatě hry o Vaňkovi, ale o světě, jak se projevuje, když je s Vaňkem konfrontován,“ napsal.
Postupně přerostla postava Ferdinanda Vaňka až v mýtickou postavu. Objevila se ve hře Pavla Landovského Sanitární noc (1978) a Arest, hře Pavla Kohouta Atest (1979) a Marast (1981) a Jiřího Dienstbiera ve hře Příjem (1984). V roce 1986 se nakonec objevil Ferdinand Vaněk v exilové hře Pavla Kohouta „Safari“ (1986).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
