Slepá ulička. Známý výraz, který vyjadřuje stav, kdy neexistuje žádné další logické řešení situace. Co se však stane, pokud je sofistikovanou tvorbou zákonů do slepé uličky zahnán občan?
Jednoduchý, ale velmi častý případ v České republice: dlužník má exekuci. Toho času moc nevydělává, činnost OSVČ mu nepřináší peníze natolik, aby platil zálohy na pojištění a náklady podnikání. Řeší věc brigádami, ale čas i tělesné možnosti každého člověka jsou omezené a brigády v ČR jsou většinou placené od 50 do 100 korun na hodinu. Běžná cena nájmu bytu je od 8500 Kč výše, nebo vyšší. Dlužník se tedy rozhodne pro nájem pokoje ve sdíleném bytě. Tam jsou ceny kolem 4000 korun měsíčně za pokoj. Zůstatek je na na jídlo, hygienické prostředky, telefon, internet, léky, běžné potřeby jako toaletní papír, šaty, boty, jízdné v MHD. Člověk je schopen pracovat ve dvou výdělečných činnostech. Každá zabírá jistý čas a bere určitou sílu a energii, tedy je potřeba jídlo a mít kde spát. Nejběžnější typ exekuovaného dlužníka v ČR ale na to nemá.
Jaké má možnosti? Většina diskutérů na různých serverech tvrdí „Napřed zaplať dluhy a pak podnikej“. Dobře, to jsou většinou lidé, kteří mají názor, že dlužník musí být nutně alkoholik, nepracující a který si nadělal dluhy půjčkami, které pak úmyslně neplatil – a teď to má a dobře mu tak. Jenže dluhy vznikají stovkami jiných způsobů a kombinací životních situací a soudit každého jedince plošně je nesprávné. Pokud dlužník nemá rodiče, ani jiné příbuzné, což je například můj příklad, pak nemá na koho se obrátit a i kdyby měl, rodiče nejsou bezedná studna a nikdo se nemůže nechat vyživovat rodiči do 40 let a výš. Jenže české exekuce denně rostou o 0,05%. Tak co s tím? Mnozí říkají – řeš to! Viz výše – jaké jsou možnosti? Brigád je spousta, ale většinou málo placené a stačí sotva na bydlení, nebo jídlo.
Za co se na tu brigádu budu dopravovat? Co tam budu jíst? A stačí mi výdělek na dluhy?
Stačí si obejít firmy a zprostředkovatelny práce. Nikde nedají člověku bez VŠ a se silou 50 letého muže, či ženy práci za víc, než je 100 korun na hodinu čistého. Kolik směn by musel udělat, aby vydělal na nájem bytu? A na jídlo? Nejlevnější je nájem pokoje v bytě, kde sdílí společné prostory s jinými lidmi. Tam může měsíční nájem dosáhnout něco kolem 4000 korun.
V tento moment mě napadá, jak by si to představoval exekutor. S mnoha jsem jednal a vím, že požadují měsíční splátky 5000 korun a podobně, patrně proto, že pro ně je to něco, jako pro běžného občana 5 korun. A tak exekutor obstaví účty, nařídí exekuci na mzdu a hlídá si SSZ, jestli dlužník nemá ještě někde příjem. Což se dá v roli dlužníka pak dost těžko fyzicky a pozemsky zvládat. Musel by pracovat 24 hodin denně a 7 dní v týdnu a ani tak by nevydělal a i kdyby to někdo takto zvládal – dluh by byl splácen, ale současně by rostly náklady exekutora a měsíční úroky. Tedy nekonečno. Insolvence je nemožná, protože dlužník nemá stálý příjem a žije z náhodných a nejistých brigád. Stále je třeba brát v úvahu reálné možnosti lidské bytosti, žijící na území České republiky – malé mzdy a dlouhé směny a den má jen 24 hodin a týden 7 dní jako všude. Avšak lidské tělo stárne a slábne a zvládá méně a méně. Ovšem exekuce stále roste a roste a exekutor zlostně vrčí nad spisy dlužníka, že neplatí a neplatí….ale dobře vynáší. A o to jde.
Věčně platící troska, která nemá ze života vůbec nic a to třeba i deset let v kuse. Jít na kávu do kavárny? Nemožné. Dovolená? Nemožné. Fantazie… Kino, partnerský vztah? Nemožné! Emigrace? Pouhá fantazie. Bez peněz nikdo nikde neuspěje, zkuste přijet do Londýna bez jediné Libry v kapse – poženou vás šupem zpět, jako autobus Rumunů ze Stockholmu vloni v létě. Že jsou členové EU? Nezajímá! Nemají na bydlení a jídlo a nemohou se tedy zúčastnit vzdělávacího programu a musí opustit zemi a v nejlepším případě dostanou nějaké peníze a jízdenku do své domovské země. Nejsou to azylanti, jsou z „bohatých“ EU zemí. Tečka.
Pokud je člověk bez peněz – nemá jak si hledat práci. Nedovedu si představit, jak by někdo pěšky chodil po Praze desítky kilometrů denně a hlady a hledal práci. Bez telefonu a bez internetu. I kdyby to zvládnul – jak zvládne případně získanou práci? Než dostane první mzdu, což je za měsíc a půl, už o něm ví exekutor a zpravidla dostane hned výpověď, protože vyexekuovaného zaměstnance nikdo nechce – je to rizikové a komplikované pro zaměstnavatele. Mzdové účetnictví je drahé. Hrozí riziko, že exekutor začne oblepovat majetek na pracovišti, protože se může domnívat, že tam má dlužník svůj majetek. Stejný pohled na věc mají i pronajímatelé bytů, kteří se prvně logicky ptají, zda zájemce o nájem nemá exekuce. Člověk je tedy doslova psancem ve své zemi a jen kouká na cizince, kteří se tetelí v práci a mají se dobře. Nemají exekuce.
Někdy se lidé ptají – proč má ten člověk 10 exekucí? Protože na počátku byla jediná. Důsledkem bylo zabavení obsahu účtu a exekuce na mzdu. Tedy první měsíc dlužník neměl na nájem, na internet, na telefon a na jízdné a tak jezdil na černo a chytil ho revizor. Druhý měsíc už sice dlužník dostane mzdu, ale řádně očesanou a navíc opět na účet, kde mu zmizí opět v rukou exekutora a tak dluží už dva nájmy, dvě faktury za mobil a dvě faktury za internet a chytili ho další 4 revizoři, jak jede na černo. Kde má vzít peníze? Na jídlo si půjčuje. A tak počet exekucí roste.
Mnozí moje slova pojmenují dle starého známého vzorce: „Neměl jsi si nadělat dluhy a musíš to teď řešit“. Otázkou je, kdo nadělal ty dluhy? Do exekuce dlužník totiž platil nájem, telefon i internet bez problémů. Pak mu ale naskákaly exekuce za neplacení, protože neměl peníze a exekutor zabavuje i další výdělky, tedy ani argument rozumbradů, že si má vzít tři zaměstnání není k ničemu. Možná by ubýval dluh, ale narůstal o úroky, ale ve výsledku – dlužník by měl stále stejnou nulu po všech exekucích. Exekuce se totiž dle zákona mohou provádět všemi způsoby naráz a zákon nechrání dlužníka žádným způsobem. Neexistuje chráněný účet OSVČ, nebo zaměstnance, který už splácí sám, nebo je mu strháváno ze mzdy.
Druhá rada moudrých zní: „Podej návrh exekutorovi na částečné zastavení exekuce a když to nezabere, tak podej žalobu k soudu na nepřípustnost exekuce na bankovní účet“ Mezitím exekutor bere už z různých mezd a dluhu neubývá. Ale zapomněli jsme na malý detail. Během celé té doby, co běží lhůty, co dlužník podává žaloby a návrhy – pokud je to člověk – co asi jí? Když má stále celé měsíce nulu? A za co bydlí, když má nulu? Má si vzít čtvrtou brigádu? Má si udělat vysokou školu, což je hračka, bez jídla čtyři roky studia s pobytem na ulici, ne – pardon – na brigádách přece. To je představa moudrých radilů, kteří budou hodnotit tento článek. Napíší mi: „Místo abys fňukal na internetu, máš jít makat a splácet“ a jsme zpět o několik odstavců výše.
Bohužel toto není fňukání, ale ryzí konstatování holých faktů a popis reality života v ČR.
Jaká je vlastně představa politika, nebo soudce, nebo právníka, nebo soukromého exekutora o životě někoho, komu špatný zákon nadělal deset a více exekucí, které dohromady mají hodnotu statisíců do mínusu?
Nejsou vzácné ani případy, kdy exekutor čekal až student dostuduje a začne pracovat. Pak přišla čerstvému absolventu jedna, či více exekucí, které měly data rozsudku o dva i čtyři roky zpět a částky exekucí dělaly statisíce kroun a základy dluhů byly původně tisícové pokuty, a stovkové nedoplatky z dob na škole. A tak čerstvý VŠ vzdělaný zaměstnanec se slušným příjmem dostane 7 400 korun na ruku a až mu přijdou na účet, tak mu je zabaví exekutor. Ten má ovšem ještě rodiče, kteří jej podpoří. Ale co starší osoba, která rodiče nemá?
Exekuce má za úkol vymoci dluh a vrátit jej věřiteli a trochu vytrestat dlužníka. Pokud ale z dlužníka jedné exekuce nadělá dlužníkovi dalších deset a udělá z něj neurotickou a hroutící se lidskou trosku, pak k čemu takový systém exekucí je? Nestačí fakt, že systém exekucí v ČR ve své podobě neexistuje nikde jinde na světě? Nestačí fakt, že si ročně vezme život 1500 a více lidí, protože už neví jak to bude dál a nevidí světlo na konci tunelu? Hodiny promýšlení životní situace a zákonů v této zemi vám nepřinesou ani jednu možnost, jak přežít v důstojné rovině. Dluhy rostou a každý ví, že při českých mzdách tyto dluhy nemá nikdo šanci do konce života splatit. Často čítám na exekutorských webech, že nikdo neunikne a srážet se mu bude i z důchodu až do smrti. Lidský život v České republice dnes tedy nemá vyšší cenu, než výdělek soukromého exekutora. Reálná existence dlužníka nikoho nezajímá a široká veřejnost dlužníky odsuzuje. Neznalí studenti dokonce navrhují vězení pro dlužníky a nucené práce – aniž by znali spisy dlužníka a věděli o Listině základních práv a svobod a Ústavě České republiky. Neznají a soudí. Nevědí a soudí. A v tom je ta chyba a to nebezpečí.
Jak daleko je doba, kdy bude povoleno zabít dlužníka, kdy budou hony policajtů s puškami na vyexekuované? V České republice je blízko. Vzhledem k novým zákonům pro OSVČ a zaměstnance neexistuje v ČR světlá budoucnost. Každý zákon, který vydala končící vláda, doslova každý zákon nahrává soukromým exekutorům a bere možnosti obyčejným lidem k normálnímu životu.
Lidé jásají nad propuštěním vrahů Kajínka a Ďurička z vězení, ale zavřeli by člověka, protože má pět, nebo deset exekucí. Po svobodě chodí kmotři, kteří úmyslně udělali miliardové díry státu, ale stovkový dlužník nemá na jídlo a třese se každé ráno strachy, co bude jíst a zda sežene peníze na další nájem.
To je svět, který jsme chtěli? Co na to vy, noví politici? Co na to parlament? A nová vláda, která ještě neexistuje a dlouho existovat nebude.
Karel Fleischer
Místopředseda SPR-RSČ Miroslava Sládka
Autor webu Exekuce není byznys
Administrátor skupiny na Facebooku Stop soukromým exekutorům v ČR
Převzato z profilu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
