Tereza Nislerová, čerstvá kandidátka na primátorku, nám hned vysvětlila, že dopravní problémy Prahy nemají nic společného s osmi lety pirátské vlády. To je fascinující objev. Člověk by skoro řekl, že za nekonečné uzavírky, ubírání pruhů a rozkopané ulice může nějaký tajný spolek asfaltových sabotérů. Možná parta kuchařek z magistrátní jídelny, které si po směně krátí čas přestavováním města.
Radní pro dopravu si tak může v klidu dát kávu — doprava se ho přece netýká. To je jako mít hasiče, který hasí jen tehdy, když ho to zrovna baví.
A pak přichází pirátské „zlepšováky“. Rychlejší rekonstrukce. Levnější rekonstrukce. Chytřejší řízení dopravy. Pražané už vědí, že když Piráti řeknou „chytré“, znamená to obvykle „připravte si svačinu, budete stát dlouho“. Zklidňování dopravy? To se daří. V zácpách je klid jako v meditačním centru. Jen ty vonné tyčinky chybí.
A aby byl klid ještě hlubší, navrhuje se trojnásobné parkovné pro druhé auto v domácnosti. To už není politika, to je takový malý sociální experiment: „Kolik toho Pražané vydrží, než začnou jezdit na jednorožcích?“
Ale hlavní pirátský hit je bydlení. Desetitisíce městských bytů. Zatím nepostavili ani jeden, ale to je detail. Vznikla přece Pražská developerská společnost. Ta staví tak rychle, že kdyby byla ještě pomalejší, šla by pozorovat pouhým okem.
Brzdí ji totiž délka stavebního řízení. Toho stavebního řízení, které se mimochodem podařilo rozložit právě Pirátům. Je to jako kdyby kuchař tvrdil, že nemůže vařit, protože někdo zničil kuchyň — a pak se ukázalo, že to byl on, kdo tam zapálil utěrku.
A tak přichází další nápady: zrychlené zóny výstavby, regulace Airbnb, vyšší daně na prázdné domy. Jak se pozná prázdný dům? Možná podle toho, že v něm není elektrokoloběžka. Airbnb se má regulovat po západním vzoru — třeba jen čtyři dny v týdnu. Turisté pondělí až čtvrtek, rodina pátek až neděle. Co by se mohlo pokazit. Snad jen všechno.
Pirátská mentalita se nemění. Regulovat, danit, komplikovat. Ubírat pruhy, přidávat zákazy, stavět mosty, po kterých chodí hlavně fotografové. „Praha je pro ně takové velké lego. Jenže na tom legu žijí lidé, kteří by občas rádi dojeli domů dřív než jejich vlastní nervy“ konstatuje Petr Lachnit.
A tak si říkám: až půjdete v říjnu k urnám, vzpomeňte si na Einsteina. A na to, že dělat pořád totéž a čekat jiný výsledek… to už v Praze hraničí s uměním.
Psali jsme:
box PL na Seznam.cz + ParlamentníListy TV
sledujte PL na YouTube + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na GoogleZprávy + ParlamentníListy.cz
sledujte PL na Facebooku
