Senátor Linhart: Dokud nebude odpovídající recyklace, tak další tlak na třídění postrádá smysl

30.04.2020 14:47

Projev na 21. schůzi Senátu dne 30. 4. 202, Zpráva o životním prostředí České republiky 2018.

Senátor Linhart: Dokud nebude odpovídající recyklace, tak další tlak na třídění postrádá smysl
Foto: senat.cz
Popisek: Zbyněk Linhart

Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegové, kolegyně, výbor pro územní rozvoj,veřejnou správu a životní prostředí projednal tento tisk, to znamená zprávu o životním prostředí za rok 2018, na svém 16. jednání, na 16. schůzi předevčírem a přijal usnesení č. 87, které máte před sebou. A kromě toho standardního, té věty, že bereme zprávu na vědomí, k tomu přibyla ještě druhá věta, kde bychom chtěli požádat MŽP o poskytnutí informací ve věci realizace některých opatření, které by řešily přetrvávající dlouhodobé negativní zjištění, tak jak jsou v těch zprávách. Nejenom za rok 2018, ale mnoho z nich přetrvává. Pan ministr tady řekl nějaký základ, asi opisoval z mé zprávy snad. Jako řekl několik pozitivních věcí, které tady mám, takže já se potom budu soustředit i na nepříjemné věci, které tady dlouhodobě vidíme. Zpráva opravdu od roku 2005 je ve stejné struktuře a ve stejné podobě, což má, jak už tady bylo řečeno, řadu výhod. Třeba se dobře porovnává, je v tom docela dobrý přehled a tak dále. Nicméně se píše rok 2020 a Evropská unie se chce stát do roku 2050 klimaticky neutrálním kontinentem, o tom jsme tady mluvili předchozí 2,5 hodiny, takže je potřeba se na to podívat i z tohoto pohledu, z hlediska nejenom pohledu na tu zprávu, ale z hlediska i politiky České republiky v oblasti mimo jiné i životního prostředí. Z hlediska čisté energie, udržitelného průmyslu, ekologičtějšího stavebnictví, biodiverzity a tak dále. To bude vyžadovat změnu v přístupu ministerstva ve vztahu ke zprávě, ale nejen k ní, ale i k přístupu dalších rezortů a vlády jako celku, protože mnoho věcí je mimo rezort životního prostředí. Ta zpráva, jak jste se mohli podívat v tisku 190, letos ji nemáme vlastně v tištěné podobě, ale vidíte, že to je balík 350 stránek, které popisují mnohdy i detailně mnoho aspektů, někdy i mezinárodní srovnání. Ale neobsahuje doporučení, zhodnocení, zhodnocení opatření, jestli se nám ty věcí daří, a to asi není tedy ani úmyslem a posláním zprávy. Nicméně si myslím, že by výstup z toho měl být aspoň v několika málo oblastech.

Čili kdyby MŽP zpracovalo k přetrvávajícím a dlouhodobým problémům nějaké stanovisko, respektive jaké rychlejší opatření, než v dlouhodobějších koncepcích, chce dělat, jaké udělá korekce své politiky. A to jak ze strany tedy především životního prostředí a MŽP je zodpovědné za zprávu, ale samozřejmě že jsou to i další rezorty. Ministerstvo zemědělství především. My máme řadu údajů, řadu dat, analýz, strategií, koncepcí, akčních plánů, myslím, že to je obecnější problém nejenom v Čechách, ale i mimo, a často se pak utápíme v těch formalitách, v detailech a s těmi detaily neumíme úplně pracovat, a to myslím, že je velká výzva, a nejenom v oblasti samozřejmě životního prostředí. Často nám chybí odpovídající návaznosti, a teď nemyslím jenom teoreticky a dlouhodobé, ale realistické, ty, co jsou rychle k mání a jsou rychle vidět. Ale ke zprávě samotné – my jsme k zpravě letos měli několik námětů nebo připomínek, například aby se zohledňoval radioaktivní odpad, protože je to i z hlediska zdravotnictví, průmyslu atd. je docela důležitá problematika. Měli jsme připomínku k datům, jak tady zaznělo, je jich tam hodně, ale po těch krajích je to za celé kraje. A obzvlášť některé jsou hodně nehomogenní a pak vlastně ty výsledky jsou zkreslují a jde o to, jestli se nezamyslet nad tím, jestli by nestálo za to do budoucna mít nějaké podrobnější data na úrovni okresů nebo ORP a tak dále.

Zpráva, tak jako již poslední léta, je doprovázena takovými smajlíky. Zelený, jako že všechno je v pořádku, oranžový, že tak jako jsme v nějaké stagnaci, a pak takový červený, který se mračí a říká, že ne všechno je v pořádku. To tam je vlastně jednak k jednotlivým oblastem životního prostředí, ale i v porovnání k roku, jak se změnila situace k roku 1990, k roku 2000, 2010 a za poslední rok. Jsou z toho vidět právě trendy, není důležitý jenom konkrétní, ale vlastně trendy a tendence dlouhodobé. Je vidět, že v 90. letech se hodně podařilo, ono to bylo také výchozím stavem. A stále tak, jak pokračujeme, tak je to náročnější z mnoha ohledů, i z hlediska ekonomických, takže velmi často máme dneska zelený smajlík u financování, to jako že financí je asi dost. Ale velmi často také u těch potom výsledků vidíme, že je tam mračící se smajlík, že to úplně asi není v pořádku. Takže na to je asi potřeba se zaměřit, protože měřítkem nemůže být množství utracených peněz, miliard, ale také si nějak kriticky zhodnotit efektivitu jejich utrácení. A pokud možno se zase neutápět v detailech, ale kouknout s nějakým odstupem. Těch údajů, jak jsem tady řekl, i pan ministr, je tam celá řada, jsou velmi zajímavé, čili to je myslím na nějaké prostudování pro toho, kdo má zájem. Já bych se jenom dotkl 3 oblastí podrobněji, to jsou odpady, tady jsem měl takovou jedinou výtku ve vztahu k datům, jinak je nezpochybňuji, ale u odpadů je to myslím zřejmé a vidíme to i v reálném životě. Kritizuje to i OECD dlouhodobě, že máme dva konkurenční nástroje nebo sběry dat. A vidíme, že především u vytříděných odpadů a především u některých komodit je to velký problém. Je otázka, jestli data nám ukazuje všechno, co bychom chtěli vidět, protože vidíme u plastů a u některých dalších komodit, myslím plasty bez PET lahví, tak velmi často ty odpady končí, v lepším případě ve spalovnách, ale ještě v daleko horším tedy ve skládkách. A to bych řekl, že obzvlášť poslední dva roky je velký problém a je to ve velkém.

Čili dokud nebude odpovídající recyklace, tak další tlak na další a další třídění postrádá smysl. My potřebujeme skutečné využití vytříděných odpadů. A samozřejmě víme, že situace se mění, zase jsme zpátky u Číny, už víceméně dva roky, možná déle, Čína přestává vykupovat separované odpady. My často jsme argumentovali, že vyvážíme jinam nebo hledáme jiné odbytiště v Jihovýchodní Asii, ale nevím, jestli je to to pravé, protože pak člověk jezdí po Jihovýchodní Asii, ačkoliv jsou to třeba vyspělé země, pak vidíme, že to končí třeba i tam a pálí se to ve velkém na jiném místě planety. Proto musíme mít větší ambice a zaměřit se na reálné třídění, tedy nejenom na třídění, ale i reálnou rychlou účinnou recyklaci. Bohužel my jsme tady, jak už tady kolega a místopředseda Senátu připomínal, jsme měli 15. ledna seminář k odpadům a vlastně k tomu balíčku 4 zákonů, který přišel ve sněmovně. A my jsme to zatím nestudovali dál podrobně. A ve sněmovně k tomu už začíná a běží nějaká debata na úrovni výborů, ale moc jsme nevěděli to, co bychom potřebovali vědět. To znamená, aby zákony a všechna opatření směřovala k reálné recyklaci, mohutné podpoře a dlouhodobé jistotě investorů. Druhý bod, chování ke krajině. To je jak k té lesní, tak zemědělské. No, my se chováme ke své krajině desítky let jako ke stepi a divíme se, že máme step. Ta oblast zemědělství je myslím zcela zásadní. Ve zprávě se píše, že 56,7 zemědělské půdy je ohroženo vodní erozí. Z toho 18 extrémně. Větrnou erozí ohroženo také 18 %. No ale co s tím? Tak MŽP má jeden nástroj, který vyplývá z novely zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, to je takzvaná protierozní vyhláška, aniž bych si dělal iluze, že to je záchrana, tak myslím, že to je důležité. A jestli se nepletu, tak do dnešního dne vlastně asi nebyl vydaná, na to bude směřovat jeden, už opakovaně i po loňsku, můj dotaz na pana ministra, protože si myslím, že je to důležité a v zákoně se, pokud vím, píše, že ministerstvo vydává nebo ministr životního prostředí vydává po projednáním s MŽP. A je otázka, v jaké podobě to dneska je. Na to asi uslyšíme nějakou odpověď. Protože víme asi, že současné pěstební postupy jsou v mnoha případech, podobně jako zemědělská dotační politika a její podmínky, hlavní příčinou degradace a mizení půdy. Ve zprávě se také píše, že v roce 2018 nebyl splněn cíl 15 % ekologicky obhospodařované půdy na zemědělském půdním fondu, bylo to jen 12,8. Ten cíl 15 % byl už v roce 2015. A opět vidíme, že se ty věci neplní. Jedna věc je, že to je formální a administrativně náročné, to slyšíme ze všech stran. A otázka, jakou to má reálnou podobu, jestli po tom úřadu, a to vidíme nejenom v této oblasti, ale já to od zemědělců vidím, že jde hlavně zase o ty papíry, kontrolují se papíry, a ne realita, takže to se takhle nikam nedostaneme.

Výdaje státu na potřebná opatření, tak ty je otázka nějakého sledování, bohužel nejsou takové, jaké by měly být. Podíváme-li se například na komplexní pozemkové úpravy, které vlastně minimálně starostové, kteří s tím přišli do styku, tak ví, že to je prostě užitečný, dlouhodobě vyzkoušený nástroj. Ale podíváme-li se na výdaje, tak v roce 2010 činily 1,7 miliardy korun, což bylo 1,5 promile výdajů státního rozpočtu. A když se podíváme na rok 2020, tak je to 1,3 miliardy korun, což je 0,8 promile k výdajům státního rozpočtu. Čili vidíme, že to je užitečný nástroj, potřebný, mluvíme o vodě, o suchu a vidíme, že se na to dává méně peněz. Lesy, tak o tom tady mluvil pan ministr a myslím, že už dneska to víme všichni, co se začalo dít v posledních letech a co už bylo zřejmé v roce 2017, my jsme tady k tomu v Senátu, speciálně náš výbor, dělali opakovaná mimořádná jednání našeho výboru. Ty trendy byly jasné. A zase, když se podíváme na formální věc, certifikace lesů, tak jenom 2 % lesů je certifikovaných. A překážkou zase, jak se dozvídáme jednak z té zprávy, ale i z reálného života, tak je to jenom formální postup bez dalšího smysluplného výstupu pro vlastníky. To znamená, proč by dělali certifikaci, když to nemá pro ně žádný dopad. A třetí poznámka je k novým kapitolám, respektive k tomu, co tam přibylo od minule, to jsou ty zvláště chráněná území a především informace o těch 4 národních parcích. Ta se rodila v posledních dvou letech, kdy jsme si vyměňovali s panem náměstkem Smržem především, co by tam mohlo být, nějak jsme to ladili. Čili do jisté míry je to dobře, máme přehled, ale myslím si, že na tom je ještě hodně práce, aby se sjednotila metodika a ty pohledy. A teď řeknu jeden příklad, který není podstatný, ale je celá řada na dalších, ale na tom je to vidět dobře, třeba metodika sčítání návštěvnosti v těch územích národních parků. Tak vlastně nevíme, jak se k číslům dochází. Vidíme ze zprávy, že jenom u Českého Švýcarska se uvádí, že je to součet jednotlivých 13 sčítačů. No pakliže ale 4 z sčítačů jsou ve Hřensku a na Pravčické bráně, tak se stane nebo stávalo, že vlastně jeden člověk tam projde 4x a je to spočítané 4x. Ale myslím, že už to dneska víme, ale je potřeba se na to podívat. Další věc je to, jak jednotlivé správy národních parků plní svoji úlohu, své poslání, protože nejde jenom o ochranu přírody, ale účelem národních parků jsou i další aktivity, další činnosti, ekologická výchova, rekreace, turismus, sociálně ekonomické chování. Tolik tedy asi k té zprávě. A jenom na závěr řeknu několik čísel. Já řeknu několik čísel, které nepřináší žádné velké uspokojení. Tak například emise skleníkových plynů na obyvatele je u nás 4. nejvyšší z EU, z 28 ještě v té době 2018.

13,8 % obyvatel je vystaveno nadlimitní 24hodinové koncentraci prachu, je to především na Ostravsku a Severních Čechách. O tom mluvil pan ministr u kotlíkové dotace. Já, zaplať pánbůh za ně, že se podařilo je umístit a směřovat do těch postižených, nejvíce postižených regionů. 8,4 % meziročně je zhoršení jakosti vody ve volné přírodě jako nevhodné ke koupání, ze 14 na 23 %.

Od roku, mezi lety 2012 a 18 v důsledku těžby byl úbytek 28 tisíc hektarů lesů. Pokles ptáků za posledních 40 let v zemědělské krajině o třetinu, lesních ptáků o desetinu. Zhoršení zdravotního stavu českých lesů, u jehličnanů především starších 60 let to bylo 76 % poškozeného více jak 25 % koruny. A to bylo před dramatickou změnou takzvaného kůrovce. Od roku 2013 do roku 2018 byl pokles podílu přirozené obnovy lesů z 23 na 16 %. A tak dále, mohli bychom pokračovat. Připomněl bych třeba nepříjemnou věc, která tam je zase dlouhodobě, i když se malinko statistiky mění, tak spotřeba minerálních hnojiv na hektar. U nás je necelých 120 kg na hektar a jsme třetí nejvyšší v EU. Jsou ale i pozitivní trendy, o těch mluvil pan ministr, třeba o nich ještě bude řeč. A já na závěr zprávy bych chtěl ještě připomenout knihu, kterou vydala CENIA, my jsme ji dostali jako členové našeho výboru, ale myslím si, že můžete i další požádat. A respektive je k mání elektronicky na stránkách CENIA. Je to velmi zajímavé srovnání čtvrtstoletí životního prostředí v ČR, je tam mnoho zajímavých faktů, i bych řekl velmi pěkně popsaných, čili doporučuji tuto publikaci. Tolik ode mne jako zpravodaje k tomuto tisku. Děkuji za pozornost.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: PV

Nenecháme Vás padnout!!

Jak jste to myslel pane Fialo?Pokud vím tak nic neděláte pro to,aby se tak nestalo.Ba právě naopak děláte vše pro to aby Čeští občané padly přímo na H.... tedy na ústa.Peníze ze státní kasy sypete Ukrajině a Ukrajincům,je třeba pomáhat ale ne na úkor občanů České republiky.Mám tři děti všchny poctiv...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Kocumová (LOL!): Petice za zachování parku má přes tisíc podpisů

22:09 Kocumová (LOL!): Petice za zachování parku má přes tisíc podpisů

Za týden od zveřejnění přibylo pod Petici proti rekonstrukci parku u muzea přes 1000 podpisů. A podp…