Bc. Ladislav Račok

  • SPD
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 0,58. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

29.01.2020 21:45:00

Tak jsem se ve všem mýlil, omlouvám se

Tak jsem se ve všem mýlil, omlouvám se

Tak jsem se ve všem mýlil, omlouvám se. Vše je v naprostém pořádku. Máme vyspělou demokracii, moderní stát. Všechny společenské třídy jsou u nás zastoupené.

Bezdomovců je minimální procento, nezaměstnanost klesla pod přípustnou hranici, která nezatěžuje sociální systém. Korupce u nás neexistuje, v podstatě je na nejnižší přípustné hodnotě. Zneužívání společenského postavení k předáváním informací u nás neexistuje. Forma výběru při zabezpečování státních zakázek je taky naprosto v pořádku. Nic, co by ohrožovalo státní stabilitu, svrchovanost se neděje.

Proč o tom takto přemýšlím. Za poslední dobu jsem obdržel mnoho dotazů a názorů. Jedni tvrdí, že o tom, o čem píši, není pravda, že tomu nerozumím. Že je nutné se nejdříve seznámit s danou problematikou. Jen málo bylo těch, co tvrdí, že jsem nacionalista. Pokusím se na tyto dotazy a názory odpovědět. Jak je to tedy s tím našim státem, společností. Vždy jsem se snažil reagovat na něco, o čem jsem byl přesvědčen, že to není zdravé, správné, že je to pokřivené, a že by to tak být nemělo. Pokud jako občan této země vnímám nespravedlnost, pak je to nutné říci nahlas a veřejně. Nikdy jsem netvrdil, že jsem odborník a znalec. Co mne dnes vede k napsání tohoto článku je zjištění, že většina lidí se o nic nezajímá, stala se apatickými vůči politice, společenským změnám. Stala se rezistentní, kterou vyjadřuje svým protestem neúčastí ve volbách. Snahy o projevení národní hrdosti, vlastenectví, vyjádření o citovém vztahu k národním tradicím, kultuře, státním symbolům jsou mnohými chápány jako projevy nacionalismu, které do moderní demokratické společnosti nepatří.


Jak to tedy vlastně je, kde se nachází pomyslný průsečík, pravda a realita. Začněme tedy od začátku z jednotlivými problémy. Máme vyspělou demokracii, moderní stát. Nevím, když čtu, jak si vedeme ve světovém hodnocení, těžko je být optimistický. Já vím, již vnímám ty, co říkají, že nelze všemu věřit, co se kde napíše. Přesto jeden fakt. Můžu se mýlit z neznalosti dané věci, problému, ale nikdy bych Vám nelhal. Mé hodnoty jsou příliš tvrdé, a k sobě samotnému naprosto.


V nedávné době se pár poslanců snažilo přežít jeden měsíc s desetitisíci korun. Po deseti dnech to vzdali. Nevystačili. Kolik českých rodin musí takto vyjít. Zajistit obživu pro rodiny a své děti, platit nájem, elektřinu, vodu, plyn a další. Mnohdy rodinný příjem na čtyřčlennou rodinu na osobu nečiní ani pět tisíc na měsíc. To potvrzuje zřejmě i nález, kdy dvě třetiny národa si nemůže dovolit dovolenou u moře, na rozdíl o stoupajícím počtu milionářů, tedy těch, co mají na kontě deset a více milionů korun českých je podle statistik více jak sedmnáct tisíc. Na jedné straně bych mohl říci, mám z toho radost. Ale nejde to. Proč? Protože se zde vytratila střední třída. Takže vznikla jedna třída, ani nižší, ani střední, ale třída žijící na přípustné hranici chudoby. To s moderní demokracií nemá příliš mnoho společného. Státy, které se vyznačují tímto systémem společenských tříd, se nehodnotí jako demokratické státy, ale právě naopak.

Aby to ovšem nebylo tak pesimistické, osobně věřím, že se toto srovná. Vždy jsem věřil v ducha našich lidí. Takže věřím i v obnovu všech společenských tříd. Až se to stane, dojde ke kvalitativním procesům v oblasti životní úrovně a s nimi spojené změny, pak se stav obrátí, a budou právě dvě třetiny národa, které si v klidu a pohodě dovolí dovolenou u moře, i u těch vzdálenější, dražších. Bude to jako jinde, že jet na dovolenou s rodinou bude vnímáno jako normální standard, na který nebude muset taková rodina tvrdě šetřit, anebo si pořizovat na takovouto dovolenou půjčku, a pak tvrdě splácet na úkor své životní úrovně. Možná že neuvedu přesná čísla, ale nezaměstnanost v některých okresech naší země dosahuje až 50%. U nás to donedávna bylo na jedno pracovní místo asi 55 uchazečů o zaměstnání. Možná se mýlím, ale stát asi nevěnuje patřičnou pozornost této problematice.


Kdysi se mi dostala do rukou publikace, jak to řešili například v Japonsku. Problém řešili systémem, kdy podporovali živnostníky a firmy prominutím daňové zátěže. Podle počtu zaměstnanců se tyto daňové prázdniny dostali až na několik let. Byly to samozřejmě i další podpůrné programy, které pomáhaly rozvoji tohoto sektoru, ale i státní ekonomiky. Výsledkem bylo, že stát neprodukoval nezaměstnané, podporoval solidaritu, ale každý jednotlivec se musel snažit.

Mám obavu, že za posledních dvacet let stát promarnil tolik možností, jak ochránit mladou generaci, před tímto sociálně patologickým problémem, který se může projevit jako vztah k nezodpovědnosti. Tento vztah k nezodpovědnosti se může následně promítnou do mnoha sfér společenských činností. Je to vztah k zaměstnání, dochvilnosti, k rodině, ke své rodné zemi. Jednoduše řečeno, na jedné straně přebujelí sociální systém, na straně druhé špatná politika zaměstnanosti vedou k vývoji těchto společenských patologických norem.

Dalším, o nic míň závažným problémem je korupce. Velmi mne mrzí přirovnání naší země v korupci v žebříčcích zemí světa, za nějaký africký kmen, kde za pár dolarů se koupí a prodá vše, co je k dispozici a liská bytost zde nemá žádnou hodnotu. Mrzí mne závěr Evropské kontroly. Kdy na předložené otázky odpovídali vybraní manažéři našich firem. Výsledek tohoto šetření postavil naší zem na první místo v hodnocení přijatých norem v oblasti korupce. O korupci zde pást nebudu. O tom jsem napsal již mnoho.


Ale vrátím se k myšlence, kterou jsem již jednou uvedl.  „Přál bych si, aby každý politik, začal hrát hlavně na hřišti, kterému se říká Česká republika. Aby hájil její zájmy a jejího lidu. Aby každý politik si uvědomil, že služba vlasti, je služba národu.  Aby každý přesně věděl, jaké jsou jeho povinnosti a práva. Že soukromí sektor se nesmí mísit se státním, že ve státní službě je mzda daná, a nemůže odpovídat mzdám soukromého sektoru. Že ve státní službě přijímám důvěru občanů, kteří mi ji propůjčili, a odměna je jejich společným příspěvkem. Že za výkon ve státní službě nemohu chtít víc, nastavovat ruku, přivlastňovat si to, co mi nepatří, anebo se zvýhodňovat“. Přál bych si, aby se toto týkalo zejména při výběru zadávání státních zakázek, ale i výběru na místní a regionální úrovni. Aby tak nakonec došlo k potřebnému naplnění státní kasy, aby nakonec veřejné výdaje byli kryty natolik, že vynaložené úsilí nás všech, nám přinese očekávané zvýšení životní úrovně.


Že tento systém přinese potřebnou stabilitu, bezpečnost, která bude výsledným ukazatelem fungující svrchovanosti a nedotknutelnosti. Bude výsledkem od instalace státní moci od kmotrů, bratříčků, tunelářů. Aby projev národní hrdosti, vlastenectví nebyli pranýřovány jako nacionalismus, něco, co odporuje požadavkům moderní demokratické společnosti. Pak budu moci říci a napsat článek:


Pak mi nezbude nic jiného i mne než říci:

Tak jsem se mýlil, omlouvám se.


Děkuji čtenářům za trpělivost a za podporu   

    

V. r. - Ladislav Račok

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama