Doc. Martin Konvička, Ph.D.

Předseda spolku Iniciativa Martina Konvičky
  • BPP
  • mimo zastupitelskou funkci
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je 4,19. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

01.03.2016 0:03:58

Rozhovor s naší ženou z Mnichova

Rozhovor s naší ženou z Mnichova

Vezl jsem ji do Budějc přes půl republiky (z brněnské Akční rady BPI), a protože cesta byla dlouhá a jel jsem ji snad odhadem tak po dvousté, probírali jsme nakonec i „známé věci obecné“, když už jsme ty neznámé a osobní probrali.

Je jí asi tak 30, vysokoškolačka (aspoň myslím), odpůrkyně islámu zapojená v bavorském „odboji“. Když jsme se ale před lety na sítích seznámili, nevěděl jsem to – sblížily nás hory, tedy vlastně její a moje zážitky z hor. Nevěděl jsem tehdy, že už léta žije v Mnichově, pracuje tam (kostýmek, halenka, lodičky), žije s domorodým chlápkem, uvažují o sňatku. A taky, čím dál víc, o přesunu do Čech. Jenže váhají – ona je bilingivnní, on ne, takže by ztratil pozici protřelejšího člena dvojice. Jenže jde o děti: Německo možná zaručuje vyšší životní standard, ale nezaručuje bezpečí, „a na založení rodiny to fakt není – a asi už nikdy nebude“. 


„Asi se Tě ptají všichni, ale jak to vlastně v Mnichově s připrchlíky vypadá?“, ptal jsem se jí.

„No, v Mnichově existuje několik míst pro registraci, na jednom takovém jsme se byli podívat – je to několik velkých stanů na kraji města v průmyslové oblasti. Svážejí je tam od hranic, nějak je registrují, nechají je tam pár dní, než je rozvezou do malých měst a vesnic.“


„Rozvezou do malých měst a vesnic? Takže oni to Německo fakt zaplavují systematicky?“

„No, úřady vymyslely, že každé menší město nebo i větší vesnice jich musí přijmout nějakou kvótu, podle počtu obyvatel. A ta kvóta se neustále zvyšuje, jak jich přibývá, a taky je přidělují čím dál menším obcím. Takže třeba do Immenstadt, které má nějakých 14000 obyvatel, jich přidělili 200. Ta městečka a obce je musí ubytovat“.

„Počkej… 14000, to je tak dvakrát větší, než Kaplice. Takže Kaplice by jich dostaly řekněme 100. Já vím, že Tobě to je jasné, ale stejně – uvědomuješ si, co to znamená? I kdyby z nich jen desetina byli džihádisti – nebo se nechali radikalizovat těmi pár džihádisty, kteří v té stovce být musí. Deset v každém městečku typu Kaplice – kde není vojenská posádka, policajtů tam může být … taky tak deset, v noci slouží dva, není žádná civilní obrana.
Představ si, že by v pár desítkách takových městeček povstali. To přes mobily zorganizovat zvládnou, když zvládli Kolín, ostatně nevěřím, že jich němečtí tajní odposlouchávají celý milion…  Deset odhodlaných chlapů, zbraně seženou klidně odzbrojením policie, nebo někde propašují dva kalachy, jedna parta obsadí školku a vezme rukojmí, druhá sejme starostu, faráře, místního kritika islámu. Město je jejich. Většina z té stovky se k nim přidá, aby měla klid. Slavný německý stát neudělá NIC, rozloží se.“

„Vím … proti tomu se nedá bránit“.

„A právě že podle mě dá. Uvědom si – jsou to mohamedáni, neukáznění zbabělci. Motivováni, ale šílení. Evžen Savojský, Izrael, indičtí rádžpůti – všichni si je běžně podávali v poměru 1:10. Stačí dát najevo lepší organizovanost a odhodlání. Možná jsi četla můj blog „Slovinsko padlo, Německo kapituluje…?“

„Ne, ten jsem nečetla“.

„Chválili mě za něj dokonce i oficíři. Ve zkratce: Kdyby těch prvních 10 magorů vědělo, že v okamžiku prvního problému naběhne 100 chlapů ozbrojených vším, co se dá použít, a odhodlaných to použít, tak si dají pokoj. Aspoň dočasně. Nezapomeň, jsou to potomci týraných matek, ti bývají zbabělí.

„No jo, to máš asi pravdu. Ale to od Němců nečekej, ti jsou tak vyděšení, že se dohromady nedají. Navíc – se to ‘nesmí‘ a než aby se někdo nechal označit za nácka… nazi, v Němčině to zní mnohem hůř, než česky“.

Odbočili jsme pak od tématu, vyprávěla mi, jak nějaké pouliční vítací aktivistce, která rozdávala jakési letáky či co, vyštěkla do obličeje „ale já jsem nazi“ – ne proto, že by byla, ale protože už měla vítací hysterie plné zuby a chtěla vědět, co to se slečnou vítačkou udělá. Prý ji to naprosto ochromilo, zůstala stát jak solný sloup a pokud se nevzpamatovala, stojí kdesi v Mnichově dodnes.

„Jak to vše domorodí Němci vlastně vnímají, co říkají? Jsou to inteligentní lidi, to, o čem jsme mluvili, si umí spočítat taky?“, navázal jsem niť.

„No, řekla bych, že jsou z činů a postojů své vlády tak šokováni, že si většina z nic nemyslí vůbec nic. Naprosto nechápou, jak jim něco takového mohla vláda udělat. Cítí se zrazeni, opuštěni, bez naděje. A to je Mnichov docela dost sluníčkový. V poslední době, jako by ale všichni svěsili ramena.“

„Vždyť přece nechápou?“

„Ale to základní chápou. V hlavních médiích jede tvrdá cenzura, ale možná jsi zaregistroval, že kdosi dal dohromady zprávy o znásilněních, přepadeních a podobně z různých okresních a lokálních plátků, ty nejsou tak pod kontrolou, a jsou to tisíce případů. PEGIDA to výsměšně komentuje, že to jsou všechno ty v médiích donekonečna omlouvané Einezelfälle  - ojedinělé incidenty. Lidi tuší, co se děje, domyslí si, co se dít může a moc dobře vědí, že je vláda prodala.“

„Říkala jsi, že je z vlastního Mnichova vozí pryč. Jak to tam tedy vlastně vypadá?“

„I tam jich ubytovali dost. Je tam takový velký kasárenský komplex, Bayernkasserne, který byl v záloze pro potřeby armády, tam jich teď bydlí snad 1500, obrovské množství. Další jsou nastěhováni v továrních a dělnických čtvrtích mimo centrum. Takže ne tam, kde bydlí jakoby ‘lepší lidi‘“.

„A centrum?“

„No, tam bys to nepoznal. V oblasti kolem hlavního nádraží loni na jaře, než to celé vypuklo, postávalo pár Turků a poflakovalo se pár černých chlapů, ale nebylo to nic, co by člověka znepokojilo. Dnes je ta oblast jejich. Všude vznikly nové podniky – nebo nahradily ty dřívější. Místo barů a hospod směnárny, nějaké kanceláře těch jejich bank, šíša bary a kebab šopy. Oni hodně žijí na ulici, takže to kolem hlavního nádraží vypadá, jako na arabském trhu. Jenže nejhorší jsou ti hlídači.“

„Hlídači?“

  

„No, věčně zamračení tmaví nebo přímo černí chlapi, někteří docela nabušení, kteří stojí všude. Na nárožích, na místech, odkud je dobrý rozhled. Bývalo jich tam pár, teď jich v centru potkáš stovku, dvě. Stojí a čumí. Nevím, co tam hlídají, jestli dávají pozor na souvěrce, nebo se snaží někam směrovat ty, kteří se nechtějí zaregistrovat, nebo dávají najevo místním, že centrum už je jejich. Nemůžeš projít, aby na tebe nečuměli.“

„To bude ono – značení dobytého teritoria. Vždy to dělali tak, že obsadili nejdřív centra velkých měst“.

„Jenže Mnichov dostávají ze dvou stran: Centrum, a tovární čtvrti. Respektive bydlí v továrních čtvrtích a do centra chodí přes den. Nakonec, co by celý den dělali, než se všelijak poflakovali.“

„A jak se to promítá do chování místních?“

„No, kdo může, ten už do centra nechodí – já sama se snažím jen s doprovodem, stejně to má většina ženských, co znám. A večer už vůbec ne, kdo jenom trochu může, ten se těm jejich částem vyhne.“ 

Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama