A jak reaguje na tento fenomén české školství? Bohužel nijak.

Základní škola má za úkol připravit žáka na život. Bohužel místo potřebných věcí se naši žáci učí hromadu nesmyslů a pouček. Zcela jistě není špatné znát všechny čeledi, řády, třídy atd. v přírodopise. Je nepochybně dobré umět všechna hlavní města světa a vědět, kde přesně se co těží a pěstuje. Je dobré, když žák umí spousty vzorců v chemii. A tak bychom mohli pokračovat dlouho. K čemu žákovi všechny tyto znalosti jsou (narovinu si řekněme, že většinu z nich stejně zapomene), když neovládá každodenní činnosti, které ho v životě čekají?

Dospěli jsme do doby, kdy pro drtivou většinu mladých lidí je počítač naprostou samozřejmostí. I proto se zdá logické, že se na základních školách práce s počítačem vyučuje. Prakticky se ale opět vyučuje něco, co upotřebí jen minimum žáků. Sice vás naučí pracovat v různých grafických programech, ale pracovat se sociální sítí, se kterou pracuje mezi mladými dnes každý, to už vás nikdo nenaučí. A zrovna při používání sociálních sítí si řada mladých lidí vůbec neuvědomuje rizika, která jsou s tím spojena. Většina mladých například téměř vůbec neřeší nastavení soukromí svých fotek a příspěvků. Obvykle to začínají řešit až ve chvíli, kdy si je chtějí mezi své přátele přidat jejich rodiče. Některé školy jdou ještě dále a přístup na sociální sítě blokují, aby nemusely řešit problémy s tím spojené. I když vpustit děti ve výuce na širé vody sociálních sítí je značně složité, řešením jsou například výukové verze, které jsou právě k těmto účelům určené.

Velkým problémem zde je chybějící soustavné vzdělávání současných učitelů. Je to podobné jako kdyby se lékař v sedmdesátých letech naučil, že v dané diagnóze se noha amputuje a tuto skutečnost aplikoval dnes, kdy už ale tuto diagnózu umíme třeba léčit. Argument, že facebook je pomíjivý a nemá ho smysl vyučovat je nesmysl. Lidé už na facebooku jsou a pravděpodobně na něčem podobném budou i v budoucnu.

Bohužel české školství strká hlavu do písku. Je to podobné, jako kdyby v devadesátých letech někdo tvrdil, že emaily nemají budoucnost, a proto se vyučovat nebudou. Ba naopak, ve školách přístup na internet zcela zablokujeme a budeme se věnovat programování, ideálně s papírem a tužkou.

A co je řešením? Zkrátka učit žáky to, co budou potřebovat. V dnešní době je to primárně umět myslet a umět si informace najít. K tomu je potřeba, aby to pochopili jejich pedagogové. V podfinancovaném školství se těžko nějaká reforma dělá, ale prvním krůčkem by mohl být například kariérní řád, který by motivoval samotné učitele. Dalším krokem třeba reforma pedagogických fakult. Ale o tom až příště.