Mrzí mě, co kolem setkání sudetoněmeckého sdružení rozpoutali lidé jako Tomio Okamura či Petr Macinka a co svou slabostí a přihlížením umožňuje Andrej Babiš. Nejde o žádný revanšismus ani snahu rušit Benešovy dekrety. Ti, kteří to tvrdí, jen vědomě šíří strach a nenávist. Vadí mi to a jednoznačně to odsuzuji.

Nikdo, a už vůbec ne potomci vyhnaných Němců, nevolá po vracení majetků. Naopak často zaznívá omluva, připomínání vin našich předků na obou stranách a snaha o smíření. A právě to je správná cesta – nezapomínat na tragédie minulosti, ale nenechat se jí dál rozdělovat.

O to větší paradox je, že ti samí politici, kteří dnes v Česku straší sudetskými Němci, se na evropské úrovni přátelí s uskupeními jako AfD nebo rakouští Svobodní, kteří o revizi dekretů skutečně mluví. To je naprosto pokrytecké.

Budoucnost česko-německých vztahů musí stát na pravdivé paměti, úctě, smíření a spolupráci, ne na nenávisti a vyvolávání strachu. Potřebujeme odpovědné vlastenectví, ne laciné a pokrytecké nacionalistické výkřiky.