Funkcí prezidenta republiky je garantovat stabilitu země. Také Václav Havel si byl vědom této úlohy. V době komunismu byla nejdůležitější funkce generálního tajemníka ÚV KSČ, funkce prezidenta tehdy nebyla naplňovaná a to v naší společnosti do určité míry přetrvalo. Rovněž tak si myslím, že politické strany jsou ovlivněny předešlou situací, kdy zde byla vedoucí úloha KSČ. Teď se stává, že vítězná strana má představu, že bude hrát také jakousi vedoucí úlohu. Role prezidenta pro dobro země a pro dobro státu je v tom, že je to úřad, který svou povahou je v uvozovkách konzervativnější než je úloha ostatních výkonných orgánů a že je prvkem, který má stabilizovat.
OBRAZEM Rozhovor s Dukou
Jste znám svými dobrými vztahy s prezidentem Klausem. Ten řekl během svého kandidátského projevu:
„Pokud nechcete dbát tisíciletých tradic naší civilizace, jejich křesťanských hodnot, důrazu na klasickou rodinu a úctu ke každému lidskému životu, nevolte mne, neboť já tyto hodnoty ctím. Chcete-li žít v budoucnosti stvořené z módních vln, kdy bude zakázáno kouřit, ale drogy budou tolerovány, kdy bude manželství institutem na vyhynutí a na radnice budou chodit jen páry k registraci, kdy staré a nemocné budeme milosrdně zbavovat života, kdy nám bude předepisováno, co máme jíst, pít a jak smíme mluvit, pak toto není můj program. Toto není má představa budoucnosti. Vážení volitelé, pokud toužíte po zítřku, ve kterém Česká republika nemá hájit své vlastní zájmy, ale má se pasivně podřizovat vůli úředníků těch či oněch mezinárodních institucí, pak jsem mužem včerejška též."
Které z těchto věcí byste podepsal vy?
To, co považuji za nejdůležitější, je, že se pan prezident přihlásil k tisíciletým tradicím naší civilizace, k jejím křesťanským kořenům. Líbí se mi také jeho zdůraznění rodiny, která nemůže být suplována jinými instituty. Rodina je místo, které slouží jako útočiště a nebudeme-li mít fungující rodiny, tak si musíme upřímně přiznat, že máme nezajištěnou celou budoucnost, protože demografický pokles má negativní vliv na celou společnost a hospodářství a vyžaduje si i onu kritizovanou důchodovou reformu.
Evropa a Evropská unie
Jaký je váš názor na prezidentovu kritiku Evropské unie a jeho tezi, že základem Evropy a demokracie jsou suverénní národní státy?
Já jsem měl možnost se jako posluchač zúčastnit diskuse na téma Evropské unie v Pasově, kde prezident Klaus diskutoval s kardinálem Schönbornem. Myslím si, že to byla velmi důležitá debata, na které z obou stran zaznělo slovo reforma. Jestli platí Masarykova slova, že stát je živ z ideálů, na kterých byl založen, tak nás nemůže nechat lhostejnými, že v posledních desetiletích se Evropská unie vzdaluje od základních ideálů, na kterých byla postavena. Pravdou je, že od počátku existovaly dva pohledy na evropskou integraci: jeden byl Evropa existujících států a druhý byl Evropa regionů. Mám za to, že otcové zakladatelé, Adenauer, De Gasperi a Robert Schuman nespecifikovali konečnou představu Evropské unie. Když jsme svědky velkých sporů a státy EU se nemohou shodnout na znění evropské ústavy, kde ztroskotává i uplatňované slovo korektnost, protože vůči křesťanským požadavkům se postoj Evropské unie ukázal jako vcelku nekorektní, tak si myslím, že je opravdu třeba, aby Evropská unie dovolila širší diskusi o dalších krocích ve svém směřování.
Když to vztáhneme k ideálům minulosti, ke středověké evropské univerzální civilizaci, která je pro řadu katolíků vzorem, nebylo to tak, že zde v této době existovala „Republica Christiana" suverénních decentralizovaných společenství? Tedy, že existovala společná jednotící křesťanská idea a na katolickém přirozeném právu ustavené státy, které však byly de facto suverénní a spojovalo je vědomí příslušenství k jedné svaté obecné apoštolské církvi, nad nimiž stály morální autority papeže a císaře?
A není tomu však nyní naopak? Tedy, že tu je Evropská unie, která centralizuje téměř vše od parametrů vodovodních kohoutků po rušení žárovek, subsidiarita je pro ní jen prázdnou nálepkou, ale jednotící morální idea, představa dobré společnosti v ní chybí a EU se odmítla přihlásit se ke křesťanským kořenům?
Máte pravdu v tom, že ona Svatá říše římská měla spojující ideje. Ale přesto v ní existovala i velká napětí, napětí ve vzájemném vymezení duchovní a světské moci. Je skutečností, že církev středověku byla církví mnichů a kleriků. To bylo dáno tím, že feudálové a aristokracie se více věnovali zápasení a hospodaření, zatímco církev se více věnovala studiu, umění a kultuře. V tom zde byla určitá dichotomie. Myslím si, že v současné Evropě je velká diskuse o atomizaci společnosti. V atomizované společnosti lze jen velmi těžko nacházet určité spojnice. Přesto kdyby si Evropa a Evropská unie více připomínala myšlenky, které stojí v jejích základech, byla by zřejmější ona sjednocující idea, její křesťanské kořeny.
Pokud zůstaneme ještě u Evropské unie, nestává se pomalu spíše protikřesťanskou organizací? Známe například mnoho usnesení Evropského parlamentu, které kritizovaly Polsko či Litvu za odmítání homosexuálních manželství, či Polsko a Irsko za odmítání potratů.
To, co říkáte, v sobě obsahuje jádro pravdy. Na druhé straně musíme přiznat, že existuje málo zemí, které by tyto otázky neřešily tak, jak jim doporučuje Evropský parlament. Co je pro mě trošku záhadou, je to, že se běžně diskutuje o tom, že usnesení Evropského parlamentu jsou doporučení a pak se dočítáme v médiích, že bude náš stát pokutován. To je trošku divná dobrovolnost.
Myslím, že krize Evropské unie je krizí evropskou, krizí současného chápání demokracie, kdy si parlamenty osobují práva, která jim nikdy nepatřila. Parlamenty nikdy nehlasovaly o etických věcech, i když jistým způsobem sankcionovaly nepodřízení se etické normě. Ale my dnes jsme téměř ve stádiu, že parlamenty posuzují, zda se bude zakazovat slovo matka a otec. Proti tomu protestuji a používání těchto slov se nikdy nevzdám. Spíše bych položil otázku matkám, zda se považují za rodiče číslo 1, či za rodiče číslo 2 a kdo má být v jakém pořadí. Navrhuje se totiž, že slova otec a matka mají být nahrazeny termíny rodič číslo 1 a rodič číslo 2.
Islám a západní civilizace
Se sekularizací a úpadkem hodnot západní anticko-křesťanské civilizace souvisí i problém multikulturalismu, imigrace a islámu. Máme historické zkušenosti, že islám od svých prvopočátků ohrožoval Evropu. Ať už zmíníme říši Maurů na Pyrenejském poloostrově a dobytí křesťanských území v severní Africe či Malé Asii Araby, či pozdější osmanskou a tatarskou expanzi. Považujete islám a islamizaci včetně výstavby mešit za hrozbu?
Problematika islámu v současné Evropě je určována silným tlakem fundamentalistických skupin, agresivních osob a kroků, které vycházejí z určitých politických struktur islámu v některých zemích. Nevidím v tom sílu islámu, ale spíše slabost. Určitá symbióza byla v historii možná a byla někdy i užitečná. Víme, že v době rakousko-uherské monarchie jsme měli muslimské vojenské duchovní kvůli Bosně a Hercegovině. A muslimové na Balkáně dokázali žít v duchu tolerance, spolupráce a vzájemné úcty.
Domnívám se tedy, že je potřeba hledat možnou formu dialogu, ale musí zde pochopitelně jako vždy v takových vypjatých časech být i postoj jisté obrany, sebeobrany. Na to se v politice mnoha zemí zapomíná. Zmínil jste také otázku přítomnosti mešit. Náboženská svoboda evropských zemí umožňuje, aby i nově příchozí mohli vyznávat a žít svou víru, ale vzhledem k politickým vztahům s islámskými zeměmi by měly evropské země potažmo Evropská unie požadovat tatáž práva na svobodu vyznání v zemích, odkud přistěhovalci do Evropy přicházejí. Pokud se setkám s projektem, že mešita v Kolíně nad Rýnem má zastínit místní dominantu, Kolínský dóm, tak si musíme uvědomit, že se zde nejedná o náboženskou svobodu, ale určitý prvek kulturní agresivity.
Obávám se, že evropské vlády mají malou znalost celého toho muslimského kulturního prostředí. V Evropě máme islámská ghetta. Politika některých evropských vlád je opravdu nedomyšlená. Mohu uvést příklad Francie, kde se do těchto muslimských ghett posílají křesťané, kteří kvůli pronásledování ve své vlasti hledají útočiště v Evropě, ale zde jsou postaveni do ohně nepřátelství. Tady existuje určitá farizejská fikce a na druhé straně politika, která není dostatečně zodpovědná.
Souhlasil byste s tím, že když někdo přichází jako přistěhovalec do nové země, že by se měl přizpůsobit zvyklostem této země? Nemyslíte si, že se multikulturalismus přežil?
Přiznám se, že jsem ohledně teorií multikulturalismu laik. Přesto si myslím, že jde o přístup, který vykazuje jistou nezralost. My si neuvědomujeme, jak obtížný je proces sekularizace a sekulárního přístupu v myšlení islámu a hinduismu. Pokud přijmeme utečence, tak jsme v utečeneckých táborech z úcty k těmto lidem podle mého názoru povinni umožnit jim jejich vlastní život, na druhou stranu v okamžiku, kdy se člověk stává občanem nějakého státu, tak na sebe přebírá povinnost respektovat jeho zákony.
Arcibiskup Duka: Křesťané čelí plánované likvidaci formou genocidy
Neměly by být evropské státy více důrazné v obraně křesťanů žijících především v muslimských zemích, kde jim mnohdy hrozí genocida? Já jsem se na toto ptal pana ministra Schwarzenberga i premiéra Nečase, kteří se hlásí ke katolictví, ale mlhavě odpověděli, že je třeba něco dělat, ale jinak jsem žádnou iniciativu z jejich strany nezaznamenal.
Já bych se zde pana ministra Schwarzenberga zastal, protože reakcí bylo jeho prohlášení i série návštěv velvyslanců islámských zemí zde na arcibiskupství a vyústilo to společným obědem na indonéském velvyslanectví, kterého se zúčastnil i pan nuncius. Tam jsme vedli skutečně vážnou diskusi o této problematice. Stojí za zmínku, že mezi hlavními diskutujícími byly paní velvyslankyně, ženy.
Konstatovali jsme, že naše západní civilizace v současné době až příliš nadhodnocuje svobodu jednotlivce, zatímco pojetí svobody na východě, a není to jen u muslimů, řada vyslanců těchto zemí jsou křesťané, staví do popředí svobodu komunity a rodiny. Pan nuncius také otevřel otázku přestupu z islámu na křesťanství. V těchto zemích je rozličná praxe. V některých je praxe poměrně demokratická, v některých je ale k tomu velký odpor. Problémem je zákon šáría. Náš závěr spočíval v tom, že je nutné spolu mluvit, udržovat dialog, mluvit otevřeně a nezakrývat problémy. Další setkání připravuje velvyslanectví Saudské Arábie.
Velikonoční poselství
Je zde velikonoční doba. Čas Ježíšovy oběti, vykoupení hříchů a Jeho zmrtvýchvstání a vzkříšení. Co byste v této souvislosti vzkázal čtenářům ParlamentníchListů.cz, občanům České republiky, katolíkům i nekatolíkům?
Hovořili jsme o politice, tak na to navážu. Chtěl bych upozornit, že celkový život země, její budoucnost a její rozvoj není v rukou vlády, ani parlamentu, ale je v rukou občanů. To není metafora, to není fikce, to je skutečnost, protože na morálním postoji, na poctivé práci opravdu závisí osud této země. Vláda je pouze určitý způsob koordinace a přerozdělování, ale není to instrument, který hodnoty vyjadřuje a vytváří. Chtěl bych potěšit současné vlády, protože vykazují největší stabilitu za 19. i 20. století. Vlády České republiky trvaly v průměru 2 roky, vlády První republiky pouze jeden rok a vlády c. k. monarchie od roku 1867 1,7 roku. Nesmírně tedy záleží na celkové atmosféře.
Čtenářům ParlamentníchListů.cz bych řekl, že bychom se neměli nechat znechutit a neměli rezignovat. Velikonoce nejsou svátky jara, i kdyby bylo tak krásné jako letos. Proces s Ježíšem Kristem, který byl z královské dynastie, se odehrává v situaci, kterou si jen těžko dovedeme představit. Země je okupována světovou říší, na trůně sedí cizinec. Tento cizí panovník se snaží populisticky zalíbit Římu a získat si pozice. Ježíšův odpor není na prvním místě politický, ale má i společenský dopad. A my jsme svědky toho, že celé toto Ježíšovo dílo na Velký pátek končí naprostým fiaskem. Myslím si, že žádný předseda politické strany ještě nezažil, že by zůstal sám s maminkou a s dvěma třemi stoupenci. V tomto smyslu jeho činnost totálně zkrachovala. Ale přijde Bílá sobota, přijde neděle ráno a najednou jsme svědky toho, co se odehrálo. A když se podíváme na dva tisíce let dějin křesťanství, tak si myslím, že máme důvod mít důvěru a věřit, protože to, že po dvou tisících letech tady existuje 1,2 miliardy katolíků, 2,5 miliardy křesťanů a konec konců, že lidská společnost si stále váží Ježíšova díla a jeho nauky, tak to se nepodařilo nikdy nikomu v celé lidské historii.
Mons. Dominik Duka: Pascha Ježíše Krista
Foto: Zbyněk Pecák
autor: Lukáš Petřík
