V průzkumech letí nahoru Andrej Babiš, který se podle mnohých politologů stane fenoménem parlamentních voleb. Kde se jeho výsledek podle Vás zastaví a jak se podle současných předpokladů zachová po volbách? S ODS a TOP 09 do koalice nechce, u ČSSD je jeho vyjádření méně razantní... Většina jeho voličů spíše pro koalici se soc.dem., byť Babiš deklaruje své hnutí jako středopravé.
Podle mého názoru je toto ještě otevřená otázka. Naposledy (v září) jsem odhadovala 12% hlasů, dnes bych řekla, že je realističtějších možná i 15%. Babišovo ANO se dnes vymezuje proti ODS a TOP09 hlavně proto, že sbírá jejich hlasy a oslovuje především pravicově volící občany. Z hlediska ideologické spřízněnosti zájmů by bylo pro ANO mnohem pohodlnější a strategičtější spojit se ve vládě s pravicí. Nicméně jestli to Babiš opravdu myslí vážně a jde mu o stranu, která nebude na jedno použití, potom je pro něj spojit se do koalice s ODS a TOP09 v podstatě politická sebevražda. Dostává podporu od lidí, kteří nechtějí ODS a TOP09 a pokud bude výsledkem jeho zvolení návrat těch stejných stran k moci, popře sám sebe a zařadí se k řadě dalších politiků, kteří prostě nerespektují svoje voliče.
Fotogalerie: - Babiš na mítinku v Plzni
 modified-635180254203242597.jpg&id=14475)
Koalice ČSSD a ANO je další možnost, i když obě strany budou mít dost problémů naleznout schůdný kompromis. Už jen to, že sociální demokracie akcentuje ochranu zaměstnanců a ANO je napojeno na zájmy kapitálu, může být velký problém. Já sama se při sledování pana Babiše ptám, jak bude schopen řešit v rámci praktické politiky právě takové momenty střetu zájmů mezi veřejným zájmem a jeho soukromým podnikáním. Je pan Babiš opravdový státník, který bude ochotný obětovat zisky svého byznysu ve prospěch veřejného zájmu?
Psali jsme:
Čím podle Vás Andrej Babiš uhranul český národ? A jak zhodnotit (ne)šikovnost, se kterou proti němu zatím vystupují jeho pravicoví soupeři Kalousek, Schwarzenberg a Němcová (estébák, příjemce dotací, diktátor, oligarcha)?
Babiš a jeho ANO je zřejmě chápáno jako více či méně "pravicová" nebo "středopravicová" alternativa k dosavadním stranám, které zklamaly - tedy především k ODS a TOP09 ale i VV. Volič pravice se ocitl v prázdnu. ANO to prázdno začalo chytře zaplňovat a zanalyzovalo si, co lidem na dosavadním výkonu pravice nejvíce vadilo - tedy neprofesionalita, nekompetentnost a endemická korupce. Zjednodušeně řečeno, Babiš lidem slibuje, že bude dělat středopravou politiku dobře a poctivě. Jako začátečník si logicky volí cestu středu, která mu spíš zajistí voličskou podporu.
Fotogalerie: - Volební plakáty předčasných voleb
Pravicovému voliči také často imponuje úspěch a bohatství. Navíc se ale ANO veze na obecné vlně nevole k zavedeným stranám, které určovaly vývoj země po roce 1989, takže je vlastně i určitou obecnou alternativou k celkovému stylu politiky posledních víc než dvaceti let. Vědomě říkám stylu, protože programově žádnou konkrétní novinku nepřinese. Jen první věta Resortního programu ANO praví, že „Stát není dobrý hospodář.“, což je mantra, kterou dvacet let prosazuje v České republice ODS.
Politici ODS a TOP09 jsou samozřejmě velmi nervózní, protože ANO pro ně představuje soupeře a moc dobře tuší, že jejich výchozí situace je velmi slabá. Když budu normativní a zdůrazním, jak by to mělo být v normální demokracii, tak z pozice ODS a TOP09 by volební kampaň měla mít jeden základní prvek, kterým je obhajoba svojí práce v posledních třech letech, kdy byly u moci. Tento prvek je samozřejmě v jejich kampani velmi slabý a je to spíš otázka externích tlaků ve volebních diskuzích, kdy se musí hájit z donucení. Útoky na Babiše jsou projevem snahy jeho stranu zdiskreditovat a samozřejmě odvést pozornost jinam.
Veronika Sušová-Salminen
ODS a TOP 09 ve svých volebních heslech hájí nutnost bránit polistopadový vývoj před levicí, případně Babišem, v kampani je jako vždy přítomna antikomunistická složka. Jak tyto prvky kampaně mapujete? Máte pocit, že jejich účinek partaje přeceňují?
To je stará ohraná písnička, kterou si tyto dvě strany snaží udržet ideologickou a morální nadvládu v české společnosti. Je to trik, který staví na tom, že se společnosti opakovaně a donekonečna tvrdí, že demokracie je, když vládne pravice. V podstatě všichni oponenti jsou alespoň rétoricky označováni za obecnou "hrozbu", i když ve skutečnosti jsou hrozbou jenom pro mocenské pozice ODS a TOP09. Zdá se, že pluralita a volná soutěž stran jsou pro ně také hrozba. Jsme skoro 25 let od konce komunismu a tito politici nám tvrdí, že jejich kolegové, strany, které existují v souladu s českým právním řádem a ústavou a jsou zastoupeny v Evropském parlamentu i základní princip demokracie jako je výměna u vlády, neohrožují jenom je, ale především svobodu a demokracii jako takové. Je to jasný nárok na jakési vlastnění demokracie a projev bytostně nedemokratického myšlení. Tito lidé se pak hájí Masarykem, což je neskutečné.
Psali jsme:
Jako historik se musím smát tomu, že si někdo myslí, že by se minulost opakovala ve stejných scénářích jako v historii, nebo že existuje univerzální nebezpečí, které je nebezpečné kdykoliv. To je absurdní. Hledání neustálých paralel v minulosti a jejich aplikace na dnešek s tím, že ideologická příbuznost nebo historická kontinuita nutně znamenají, že minulost se vrátí, jsou ve skutečnosti víc než naivní. Ovšem je to pro tyto strany velmi výhodné, protože historie má velkou argumentační a emoční sílu a dá se s ní velmi dobře manipulovat. A když voliči "řeší" podobné morální kýče, tak samozřejmě zapomínají na realitu dneška. Zabíralo to v minulosti, proto to tyto strany zkouší.
I když Babiš jim to dnes malinko nabourává. Voličům jeho minulost zřejmě nevadí, čímž bychom se ale neměli nechat splést. Vtip je po celých dvacet let v tom, že antikomunismus má dvojí metr - u někoho vadí (především u levice) a u jiných nevadí. Jeden příklad za všechny: Babišovo ANO dnes podporuje Věra Čáslavská, které nesmírně vadil Zeman pro jeho komunistickou minulost, na kterou se ho při kampani ostře a velmi emotivně zeptala...
Čím to je, že ČSSD se nakonec strachuje o výsledek a musí bojovat o to, aby dostala ve volbách nad 25%? V jaké kondici vlastně strana je?
Nemyslím si, že je to výsledek konkrétní kondice strany vnitřně, ale především podceňování kampaně v kontextu, který je obecně nepříznivě nakloněn levici díky antikomunismu po roce 1989. Strana se chce vymezovat v rámci kampaně jako klidná, slušná, neagresivní síla, která neustále nastavuje druhou tvář oponentům a chce mluvit k věci. Jenom tak ale volební komunikace v České republice bohužel nefunguje. Kampaň sociální demokracie podceňuje emoce, symboly a zábavnou složku. Navíc se chronicky nesnaží nabourávat a demaskovat argumenty svých oponentů právě v rovině emoční a symbolické, které mají dost velkou mobilizační sílu.
Psali jsme:
Další věc je, že podle mého názoru skutečnost ČSSD nemá symbolický kapitál alternativy jako například Babišovo ANO. Je to zavedená strana, která se podílela na řadě problémů, které voličům vadí. S tím je samozřejmě velmi těžké bojovat, protože je tu poptávka po "změně", která je důsledkem kumulace celkové frustrace. Ta se netýká jenom stran bývalé koalice, ale i ČSSD, nikoliv ale KSČM, která je v izolaci.
Pokud sledujete poslední průzkumy, trendy v nich a berete v úvahu i prvky voličské disciplíny, kdo má šanci ve volbách překvapit a kdo zapláče? Které ze stran na hranici volitelnosti to "provalí" a které ne?
Trendy sleduji, ale jsem zastáncem teze o velké vrtkavosti dnešních voličů. Navíc hodně lidí se rozhoduje na poslední chvíli, takže si myslím, že můj názor má hodnotu spekulace. Myslím, že se do parlamentu nedostane Hlavu vzhůru, Změna a Svobodní, určité slabé šance mají stále SPOZ, KDU-ČSL i Zelení, ale nikoliv všichni dohromady.
Zcela pocitově, mám dojem, že by určité překvapení mohla představovat KSČM. Myslím, že má šance na dobrý výsledek, který může i překvapit a zamíchat kartami. Ale uvidíme.
Vzhledem k tomu, že volby se konají v zásadě o prodlouženém víkendu a jsou následovány prázdninami, se spekuluje o riziku nízké účasti. Komu by nízká účast prospěla? A bude nízká?
Účast nebude nic moc. Je to dlouhodobý světový trend, který jednak ukazuje na nezájem o politiku, jednak je výrazem nesouhlasu a zklamání z demokracie. V České republice ten trend začal v roce 2002 a volební neúčast je mírně nižší než v jiných zemích v EU. Je ale otázka jestli za nižší účast nemůže z části poměrně rigidní organizování voleb na pátky a víkendy a nemožnost volit v předčasných termínech. Poprvé jsem se právě ve Finsku setkala s možností volit v předvolbách, které většinou probíhají týden před volbami a volební místa jsou umístěna většinou v nákupních centrech, kde se akumuluje hodně lidí. Je to docela chytrý systém, kdy jdou volební komise za lidmi a spojuje se politická participace s každodenností konzumerismu. Ale i tak si myslím, že hlavním důvodem jsou jiné příčiny než to, že lidé musí volit o víkendech a věnovat tomu čas.
Komu neúčast prospěje je velmi těžké říci, zvlášť u lidí, kteří nevolí programově. Tito lidé z nějakých důvodů neparticipují, takže je v podstatě zbytečné spekulovat o tom komu by bývali byli dali svůj hlas. Myslím, že daleko zajímavější je otázka proč tomu tak vlastně je.
Psali jsme:
Vyslovila jste se několikrát pro to, aby po sedmi letech vlády pravice přišla k moci čistá levice. Jak by tedy podle Vás tuto zemi poznamenalo, kdyby se i příští vláda obešla bez jasně levicových stran? Objevují se různé varianty koaličního uspořádání: Podle jedné se Bohuslav Sobotka dohodne s Babišem a lidovci, hovoří se o kontaktech ČSSD a TOP 09, začalo ale rovněž vyjednávání mezi ČSSD a KSČM. Premiéra pověří každopádně Miloš Zeman. Jak je pravděpodobné, že Sobotka, Babiš a případně Kalousek Zemana vyšachují a "upečou" si to sami? Rýsuje se výsledek, ze kterého Zeman vyjde poražen?
Myslím, že jsem se vyslovila spíš v tom smyslu, aby došlo v první řadě k výměně u vlády a z hlediska toho jaké jsou v české politice alternativy, mi jako "čistá výměna" vycházela levicová vláda s ohledem na to, že mám dojem, že ČR nyní potřebuje zapracovat na levicových tématech - nastartovat ekonomiku (ne volnotržně, ale pomocí státních stimulů) a vůbec investice do sociálního smíru (nezaměstnanost, romská otázka) a společnosti (vzdělání, zdravotnictví, věda), což nejsou v České republice pravicová témata.
Dnes jsou možné snad všechny tyto koaliční varianty. Myslím, že snad nikdo z ČSSD nebude mít ten sebevražedný nápad spojit se s TOP09 či ODS, protože obě strany jsou dnes z hlediska mnoha voličů černý petr. V tom jsou na tom ANO i ČSSD stejně a je možné, že je to přivede ke spolupráci.
Ohledně role prezidenta Zemana v sestavování vlády je možné očekávat větší prezidentovu aktivitu. Uvidíme jestli se potvrdí moje sledování, že Zeman jde ve šlépějích Masaryka, který měl poměrně velký vliv na formování československých vlád. Doufejme, že obě strany budou schopny dojít k dohodě a že se sestavování vlády nezmění v další kolo destabilizačních sporů a směšného pletichaření. Myslím, že si prezident Zeman snad uvědomuje, že jmenování vlády a její sestavování může být jeho státnickým „majsterštykem“ a že nepodlehne svodům politikaření. Jinými slovy, doufám, že se to obejde bez konfliktů a porážek kohokoliv.
ODS je na hraně totální propasti, komunisté naopak mohou získat své polistopadové maximum. Co doporučit a radit těmto dvěma stranám pro příští čtyři roky?
Jestli bude výsledek ODS tak žalostný, jak ukazují výzkumná šetření, potom bude mít ODS jenom dvě možnosti. Zreformovat se a následující čtyři roky na sobě pracovat v opozici, nebo se pomalu rozpadnout a zmizet v propadlišti dějin. Pokud by se opravdu ODS chtěla zreformovat, tak bych ji doporučila celkovou personální očistu a programovou "renovaci". Noví a kvalitní lidé, by jí mohli přinést nové nápady.
Psali jsme:
S ohledem ke KSČM patřím k zastáncům nepopulárního názoru, že po skoro 25 letech by se s komunisty mělo zacházet jako s normální stranou. Pobyt v ghettu je pro komunisty velmi pohodlný, zatímco převzetí odpovědnosti by mohlo vést k jejich konečné reformě. Rozhodně si nemyslím, že v dnešním kontextu by komunisté mohli realizovat nějaký převrat. Ovšem myslím si i to, že KSČM by měla začít zvažovat i možnost přetvořit se v modernější verzi radikálnější levice, která do české politiky rozhodně patří. Ze strategické perspektivy je ghettizace KSČM oslabujícím faktorem pro českou levici.
Vzhledem ke kampani, jak probíhala a vzhledem k rýsujícímu se výsledku voleb: Lze říci, že tyto volby budou pro českou politiku a společnost něčím jako katarzí a úlevou po předchozím turbulentním volebním období? Básnicky řečeno, co a jak má příští vláda hojit na české duši?
To je velmi těžká otázka. Všichni se shodneme na tom, že země potřebuje stabilitu a kompetentní politiky, kteří přinesou perspektivní vize a dostanou ČR z celkové stagnace. A to nejen té hospodářské, ale i duchovní a společenské. Česku dnes chybí právě vize do budoucnosti, sociální kapitál, společenská soudružnost, respekt k veřejnému a schopnost domluvit se na prioritách společně. To jsou všechno věci, které samozřejmě přesahují jedny volby.
Katarze by musela znamenat objektivní analýzu nejen posledních sedmi let, ale posledních dvaceti tří let. A do ani jednoho se nikomu moc nechce. Všimněte si časté absence zpětné analýzy v politických programech stran jako východiska pro jejich politické programy. Mám bohužel obavu, že letošní předčasné volby jsou spíš pokračováním tendence, kdy chceme léčit pacienta bez určení diagnózy a myslíme si, že když vystřídáme značku léku (nikoliv ale už účinnou látku), tak že se pacient vyléčí.
Mgr. Veronika Sušová-Salminen, Ph.D. je povoláním historička. Vedle moderních dějin Ruska a Střední a Východní Evropy se zajímá také o současnou postkoloniální kritiku, věnuje se též psaní politických analýz. Trvale žije ve Finsku.
autor: Jaroslav Polanský
