Byznys, který šlape: Prošlé jídlo jde na dračku. I tady se už začalo krást

„V současné době máme po celé republice 39 prodejen, z toho 7 je v Praze. Tu sedmou jsme otevírali před měsícem na Žižkově. Plánujeme však rozšířit síť i do lokalit jako je Janov, Chanov a podobně. O zákazníky nouzi nemáme, sortiment neustále rozšiřujeme. Dokonce už můžeme říct, že lidé u nás už nemusí nakupovat jen zboží, které je prošlé nebo se blíží datu doporučené spotřeby,“ prozradil ParlamentnímListům.cz Petr Friedberger, člověk zodpovědný za obchod v síti prodejen Levných potravin.

Jak dodal, v současné době se u nich na pultu objevuje zboží již z celého světa, mnohdy jen proto, že obchodní řetězce nakoupí zboží víc a potřebují se ho jako přebytku zbavit, případně také proto, že firma, která zboží nabízela, zkrachovala a potřebuje rychle získat alespoň nějaké finanční prostředky. Z toho vyplývá, že již zdaleka nemusí jít o potraviny, které již nemohou být prodávané v běžných obchodech.

Ačkoli je zřejmé, že je o prodej levných potravin zájem, poněkud paradoxně tak může působit to, že Arcidiecézní charita, která již v roce 2011 naznačila, že bude o podobnou možnost v rámci pomoci chudým usilovat a spustí po vzoru rakouských sousedů takzvaný „sozialmarket“, v tomto směru nijak ani po dvou letech nepokročila. Jak ParlamentníListy.cz dotazem na ústředí charity zjistily, termín, v kterém by mohl být prodej takovýchto potravin zahájen, stanovený není, nedá se ani odhadnout, detaily toho, v jaké fázi příprav celá záležitost je. Také Arcidiecézní charita uvést detaily nedokázala s odkazem na to, že je vše velmi složité.

Rohlík potřebují lidi denně

„Vím, že se hovořilo v této souvislosti i o takzvaných potravinových bankách, ale domnívám se, že charita toto zajistit nemůže zvládnout. Ta sociální skupina chudých lidí se skutečně neustále rozšiřuje, tak je potřeba je nasytit každý den, ne jen třeba nárazově. Když to řeknu lidově – oni budou každý den potřebovat rohlík, a to dle mého není charita schopna pokrýt,“ uvedl Petr Friedberger.

Do prodejen Levných potravin přitom přichází denně stovky lidí, do některých v průměru i tisíc. Jak Friedberger doplnil, zdaleka tam ale nenakupují jen nejchudší – objevují se tam opakovaně prý i zákazníci různých sociálních vrstev. V poslední době však ještě vedle počtu zákazníků zaznamenávají další nepříznivý jev – a to krádeže. „I když je to tu vše za zlomkovou cenu, lidé začali v dost velkém množství krást. A bohužel často tu při krádežích nepřistihneme ty nejchudší, ale právě ty lidi, kteří spadají do jiné kategorie obyvatelstva,“ svěřil se Petr Friedberger.

Nejprve opatrnost, nyní stoupající zájem

Hana Havriljaková, která se stala v Česku průkopnicí v tomto druhu podnikání, na své začátky dnes ráda pro ParlamentníListy.cz zavzpomínala. „Nejprve byli lidé opatrní, chodili k nám skutečně jen ti nejchudší - tedy maminky s dětmi na mateřské či důchodci. Teď už tu jsou vidět i lidé, podle oblečení a doby, kdy přijdou nakupovat, ze středních vrstev - nechybějí ani lidé s kufříky, přicházející z bank v okolí prodejen,“ uvedla Havriljaková.

Zákazníky k nim přivádí reformy, zdražování i klesající životní úroveň mnohých Čechů. Lidé, kteří se do těch prodejen odváží přijít, se prý navíc většinou vracejí. A těch, co budou potřebovat nakupovat zboží za pár korun, mnohdy i s 90procentní slevou, skutečně zřejmě bude i v budoucnu přibývat.

Pomoc chudým i zakrytí díry na trhu

Havriljaková začala v Česku ve stále ještě ne zcela běžné oblasti podnikat v roce 2007. „Mottem naší společnosti bylo dát najíst sociálně slabším lidem, samoživitelkám s dětmi či důchodcům. Nebudu zastírat ani to, že jsem hledala pro podnikání i díru na trhu,“ svěřila se Havriljaková. Mimo potravin s již prošlou dobou trvanlivosti nebo jejím brzkým vypršením tak nyní v obchodech úspěšně nabízí i drogistické zboží.

Ten, kdo namítne, že by do takového obchodu nešel, protože by se obával toho, že na zboží nenajde datum spotřeby, mýlí se. Takové výrobky se totiž po vypršení data ze zákona (na rozdíl od potravin s minimální dobou spotřeby) nesmí prodávat.

Inspektoři dávají zelenou

„Zboží s datem spotřeby, tedy s označením ‚spotřebujte do‘ se po jeho překročení nesmí prodávat, protože rychle podléhá zkáze. Naopak zboží s datem ‚minimální trvanlivosti‘ vydrží i roky. Jde zejména o sušenky či konzervy. Tyto potraviny však musí být odděleny od ostatních a musí být označené. Zákazníci musí vědět, že kupují prošlé potraviny,“ padá vysvětlení i ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce. Právě ta totiž podnikání s levnými potravinami uměla pořádně "zatopit".

„Hodně jsme zaplatili na pokutách, hygienici si také podávali ruce, protože lidé si stále nemohli na tento druh prodeje zvyknout. Teď už by se dalo říci, že si to sedlo. Víme, že si nemůžeme dovolit jakkoli fixlovat, dodržujeme vše, co je nutné, proto jsme snad už přesvědčili všechny pochybovače, že nejde o druh podnikání o nic horší než jiné,“ vysvětluje Havrijaková ParlamentnímListům.cz.

Proti levným potravinám neprotestuje ani potravinářská inspekce

Ačkoli se v ČR stále častěji řeší prodej nekvalitních potravin, prodej potravin s prošlým datem minimální trvanlivosti je i podle Státní zemědělské a potravinářské inspekce v pořádku. A nákup podobných potravin nezavrhují dokonce ani odborníci na výživu. Na některá úskalí by se podle nich však dát pozor přece jen mělo. Vždy například záleží na skladování a na kvalitě obalu. Nepříliš kvalitní papírové obaly propouštějí k výrobku vzduch a vlhkost, které ho mohou znehodnotit. Problematičtější jsou třeba některé instantní výrobky, které obsahují tuk. Ten může žluknout. Ve výrobcích také dlouhým skladováním klesá hodnota vitaminů a biologicky aktivních látek.

Arcidiecézní charita slibovala pomoc lidem v nouzi

V oblasti prodeje procházejících potravin se přitom zdálo, že lze čekat ještě jednu novinku. Arcidiecézní charita Praha totiž plánovala otevřít speciální prodejny s právě procházejícím zbožím pro lidi v krátkodobé hmotné nouzi. Mělo se tam prodávat pouze zboží těsně před expirací, které by dostala charita zadarmo od obchodních řetězců a výrobců. Ušetřila by jim tak náklady na likvidaci a lidem v krizi pomohla udržet si základní životní úroveň.

Pražská charita v tomto směru hledala inspiraci v Rakousku, kde už takzvané "sozialmarkty" existují delší dobu a jsou velmi oblíbené. Sociálně potřební v nich mohou nakoupit až o sedmdesát procent levněji než v klasické obchodní síti. Doporučení pro to, kdo tam může nakupovat, vychází i ze vzájemné spolupráce s místními úřady.

Denně se vyhazují tuny potravin

Přes všechny výše uvedené informace je třeba připomenout i další fakt. Denně je v Česku likvidováno několik desítek tun potravin, které musely být kvůli procházejícímu datu staženy z regálů potravinových řetězců. I když je ve velkém množství případů jídlo ještě stále nezávadné a mohlo by být věnováno na charitu, obchody se musí řídit platnou legislativou.

„Společnost se stejně jako všechny ostatní řetězce musí řídit platnou legislativou. Čili jídlo, které by bylo určené k odpisu, samozřejmě, svým způsobem, dát na charitu nesmí. Protože, jakmile má potravina prošlou záruční lhůtu, nesmí být dál používána, ale pouze a jenom ekologicky likvidována,“ upřesnil nedávno pro server Rozhlas.cz zástupce jednoho z řetězců Aleš Langer. Samy charity musí při podávání a přípravě jídel postupovat podle stejných hygienických norem, jako restaurační zařízení.

„Můžeme přijímat potraviny, ale jejich zpracování a výdej podléhají všem hygienickým předpisům tak, jako třeba v běžné restauraci. A proto vlastně nemůžeme přijmout žádné potraviny, které by už byly prošlé,“ souhlasí Jakub Vopelák, který pracuje v dobročinné organizaci Armáda spásy. Ta má s přípravou jídel nemalé zkušenosti - denně na svých pobočkách vydá přes tisíc šest set jídel. Jak ale upozorňuje Aleš Langer - těmi, kdo nejvíc plýtvají, nejsou obchodní řetězce, ale my sami. Toto téma je natolik vážné, že má být plýtvání potravinami a jeho řešení i jedno z hlavních témat Evropské unie následujících pár let.