Asi 10 % z nich vyjíždí z rozvinutých zemí do oblastí tropů a subtropů nebo oblastí s nízkým hygienickým standardem. Tyto cesty jsou spojeny se zvýšenou nemocností, 50–75 % všech turistů do rizikových destinací má zdravotní problémy, nejčastěji infekčního původu. Mezi nejčastější importované infekce patří cestovní průjmy, horečnatá a kožní onemocnění, respirační infekce a sexuálně přenosné choroby.
Průjmy cestovatelů patří k nejčastějším zdravotním potížím turistů při cestách do oblastí s nízkým hygienickým standardem. Obvykle jsou vyvolány infekčními agens, přičemž převládají příčiny bakteriální (80–85 %), méně časté jsou průjmy virového či parazitárního původu (5–10 %). Většina případů průjmů cestovatelů se projeví během prvních dvou týdnů pobytu. Základem prevence cestovních průjmů je konzumace nezávadné stravy a vody, čehož nelze u turistů vždy dosáhnout. Léčba je symptomatická, sestává z diety, rehydratace, tlumení příznaků podáváním střevních adsorbencií (např. Smekta) a spasmolytik (Reasec).
Mezi nejzávažnější stavy při pobytu v tropech a subtropech patří horečnatá onemocnění, která se objeví u 2–12 % cestovatelů. Častou a bez léčby smrtelnou infekcí je malárie. Proto je nutné u všech osob s horečkou, které pobývaly v malarických oblastech, neprodleně vyšetřit krevní nátěry. Ne všichni lékaři první linie však na malárii myslí a cestovatele s horečkou na vyšetření odešlou. Ke smrtelným komplikacím může dojít již několik dnů od začátku horečky, není-li včas nasazena léčba antimalariky. Ochrana před malárií spočívá v expoziční profylaxi (nošení vhodného oblečení, aplikace repelentů a insekticidů, používání sítí do oken a moskytiér během spánku) a preventivním užívání antimalarik, je-li riziko infekce vysoké. Nejrizikovější je pobyt v subsaharské Africe, v západním Pacifiku a některých oblastech Indického subkontinentu, jihovýchodní Asie a Amazonie. K profylaxi se při cestách do těchto oblastí doporučuje Malarone (kombinace atovaquone a proguanilu), meflochin (Lariam) nebo doxycyklin. Vhodnou antimalarickou profylaxi je nutno konzultovat na pracovištích cestovní medicíny, která mají s cestovním poradenstvím dostatečné zkušenosti. Vzácněji mohou být importovány další parazitární infekce, jako jsou jaterní amébové abscesy, viscerální leishmanióza, schistosomóza, cystická echinokokóza či cysticerkóza.
Mezi nejčastější importované virové infekce patří virová hepatitida (infekční žloutenka) typu A, horečka dengue a další arbovirózy, mezi něž patří i horečka chikungunya nyní často uváděná infekce virem zika. Z bakteriálních původců horečky se kromě běžných infekcí jako pneumonie a infekce močových cest u cestovatelů setkáváme s břišními tyfy a paratyfy, rickettsiózami a legionelózou. Při protrahované horečce, zvláště u cizinců, je vždy nutno vyloučit plicní i mimoplicní formy tuberkulózy.
Kožní afekce patří k dalším častým obtížím, s nimiž se setkáváme u osob po pobytu v oblastech tropů a subtropů. Nejčastěji to bývají vyrážky po poštípání hmyzem. Při jejich rozškrábání může dojít k bakteriální superinfekci nebo rozsevu kožní mykózy (dermatomykózy). Závažné jsou kožní vředy při kožních leishmaniózách nebo kožní difterii. Velmi časté jsou chodbičkovité léze vyvolané migrací larválních stádií zvířecích měchovců (ankylostom) nazývané kožní larva migrans („creeping eruption“). Podobná může být cerkáriová dermatitida způsobená larválními stádii (cerkáriemi) lidských i zvířecích schistosom (bilharzií). Vzniká několik hodin až několik dnů po kontaktu se zamořenou sladkou vodou (řeky, jezera). Často jsou importovány léze vyvolané písečnými blechami (tungóza) a podkožní myáze způsobené larválními stádii much (rod Dermatobia v Latinské Americe a rod Cordylobia v Africe).
Významnou roli v prevenci řady závažných infekčních nemocí spojených s cestováním a pobytem v epidemiologicky rizikových oblastech má očkování. Očkování cestovatelů se dělí na povinná (požadovaná), doporučená, pravidelná (rutinní) a speciální. Povinná jsou očkování proti žluté zimnici do některých zemí v subsaharské Africe a Jižní Americe Doporučená očkování zahrnují hepatitidy A a B, břišní tyfus, choleru, vzteklinu, meningokokovou meningitidu, japonskou encefalitidu. Řadě tropických infekcí však nelze zabránit ani při důsledném dodržování preventivních opatření, proto je důležité, aby v případě zdravotních potíží během nebo po návratu z tropů, cestovatel neprodleně navštívil svého ošetřujícího lékaře, popř. při závažných projevech přímo nejbližší infekční oddělení nebo kliniku.
MUDr. RNDr. František Stejskal, Ph.D.,
Klinika infekčních nemocí 1. LF UK
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: MaB
