Zatímco v říjnových volbách kandidovalo 23 stran a hnutí, na květnové volby do Evropského parlamentu se chystá 38 politických subjektů, což je o pět více než při posledních eurovolbách v roce 2009. Veřejnoprávní média mezi ně musí rovným dílem rozdělit 14 hodin bezplatně poskytnutého vysílacího času. Česká televize si zve zástupce kandidujících stran a hnutí do pořadů Události, komentáře a Politické spektrum, prostor jim dává i ve všední den po 17. hodině v kontinuálním vysílání ČT24.
V pořadu Události, komentáře zpovídá moderátor v necelých dvaceti minutách lídry tří politických subjektů. Naposledy to byli Petr Cibulka (Volte Pravý Blok), Miroslav Hejna (Komunistická strana Československa) a Rastislav Lučanský (Romská demokratická strana). Ústřední postavou byl první jmenovaný, jenž při hodnocení událostí na Ukrajině prohlásil: „V roce 2004 vypukla na Ukrajině tzv. Oranžová revoluce, jejímž cílem bylo, aby se země stala členem Evropské unie. Banda ruských fízlů v Bruselu ale dělá všechno pro to, aby se to Ukrajině nepodařilo. Celá země chce do Evropy, jenom pár teroristů placených a řízených z Ruska se snaží předstírat, že to tak není.“
Lídr Pravého Bloku chce mít z Ukrajiny výkladní skříň Evropy
Proto ani nepřekvapilo, jak zareagoval na otázku moderátora, co by po zvolení navrhoval v Evropském parlamentu pro řešení situace na Ukrajině nejdříve. „Okamžitě bych přijal Ukrajinu do NATO i Evropské unie a poslal bych jednotky NATO na ukrajinsko-ruskou hranici. Protože bránit Evropu z Německa může vymyslet jen ruský fízl, Evropu je třeba bránit na ukrajinsko-ruských hranicích. A udělal bych všechno možné i nemožné pro to, aby se z Ukrajiny stala výkladní skříň Evropy, aby to byl debakl Putina. Pokud nebude Ukrajina Waterloo Putina, Evropa je ztracená,“ sdělil divákům veřejnoprávní televize Petr Cibulka.
Psali jsme:
Zatímco jeho kolegové ve studiu hovořili o nutnosti vytvoření lepších podmínek pro Romy v rámci Evropy (Rastislav Lučanský) a právu na práci pro každého (Miroslav Hejna), vytasil se lídr Pravého Bloku s tím, že se lidé potřebují naučit pracovat se siderickým kyvadlem. „Evropa musí překonat psychotronickou negramotnost občanů, občané musí získat relativní vševědoucnost a každý pak bude vědět, že předseda Evropské komise Barroso je ruský agent. Musíme se zbavit ruské infiltrace v Evropě. Protože pokud se nezbavíme ruských fízlů, tak Evropa půjde do bankrotu a nic ji nezachrání,“ burcoval kandidát do Evropského parlamentu Petr Cibulka.
Někteří kandidáti do eurovoleb vystupují v ČT spíš jako klauni
Není však jedinou svéráznou postavou, která se v rámci voleb do Evropského parlamentu bude ještě objevovat ve vysílání veřejnoprávní televize. Za všechny ostatní lze jmenovat lídra Hnutí sociálně slabých Ludvíka Zifčáka, což je bývalý důstojník Státní bezpečnosti, který v devětaosmdesátém sehrál roli „mrtvého studenta“ na úvod sametové revoluce, nebo novinář Adam B. Bartoš, jenž vede kandidátku NE Bruselu – Národní demokracie a do povědomí se zapsal sestavením seznamu pravdoláskařů, nyní na svém webu s názvem Čechy Čechům publikuje seznam Židů.
Vliv těchto lidí na televizní diváky je však podle mediálního odborníka Jiřího Mikeše minimální. „Myslím, že Petr Cibulka a ti další zoufalci nemůžou na veřejnost zapůsobit, protože reprezentují skutečně tak malou část společnosti, že je to jen takový kolorit pro Českou televizi. Nikdo na ně není moc zvědavý, oni vystupují spíš jako klauni. Já se tomu Cibulkovi divím, on se tak snaží, všude vystrkuje ten svůj ksicht, ale myslím, že by spíš měl jít na psychiatrii,“ hodnotí pro ParlamentníListy.cz Jiří Mikeš bez servítků to, co musí divák České televize v podání některých politiků strpět.
Není důležité být zvolen, ale užít si v médiích pár minut slávy
Při reálném pohledu si každý z nich musí být vědom, že se volební podpora jejich stran či hnutí bude počítat spíš na promile než na procenta, přesto do voleb jdou. „Jistěže jsou bez šance, ale oni jsou rádi za to, že jsou v médiích. Oni si to nahrajou, nebo z novin článek o sobě vystřihnou a mají z toho sebeuspokojení, že něčeho dosáhli,“ předkládá Jiří Mikeš, lektor komerčních komunikací na VŠE, jeden z možných motivů, který žene takovéto politiky do předem ztraceného boje.
Adam B. Bartoš
To, že se objevují v médiích a především v České televizi, utvrzuje kandidáty do voleb v tom, že jsou v centru zájmu. „To ale samozřejmě vůbec není pravda, jsou na okraji a vždycky tam budou, protože reprezentují jen malou a prakticky až zanedbatelnou část veřejnosti. Ale je to veřejnoprávní televize, oni se přihlásí do voleb, a tak se na její obrazovku dostanou. Lidi se možná při sledování jejich vystoupení baví, někdo jim i zatleská, ale že by se dostali do Evropského parlamentu, to ani náhodou,“ nepochybuje mediální odborník o marnosti snažení lídrů politických pidistran.
Sledování smutných postav k volbám nenaláká, spíš to od nich odradí
Tím, že kandiduje tolik svérázných postav a neznámých tváří, dochází k tomu, že se zmenšuje vysílací čas pro ty strany, které mají reálnou možnost ve volbách uspět a mezi nimiž si bude volič nejspíš vybírat. A při náhodném či pravidelném sledování předvolebních pořadů mohou některé politické figurky od účasti ve volbách i odradit. „To se ví, že to je medvědí služba České televize eurovolbám, ale máme takový systém a ze zákona mají všechny kandidující strany právo na účast ve veřejnoprávní televizi,“ připomíná Jiří Mikeš, že nelze pominout ani sebebeznadějnější případy.
A tak se ve vysílání veřejnoprávní televize setkáme i s dotazem moderátora na dva kandidáty, zda by se nechali od Petra Cibulky poučit, jak se pracuje se siderickým kyvadlem, aby se stali vševědoucími. „Nezbývá nám nic jiného, než se dívat na tyto smutné postavy, i když někdy nám to zase připadá, jako když se díváme na nějaké grotesky. Je to svým způsobem zpestření, ale že by to mělo na lidi nějaký vliv, to rozhodně ne. Ti jsou zvědavi na vystoupení favoritů, zatímco tohle jsou outsideři daleko vzadu v pelotonu,“ dodává pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Jiří Mikeš.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
