Fassmann v rozhovoru jako jednu z největších hrozeb vidí vládní důchodovou reformu. Ta si podle něj, zjednodušeně řečeno, na „zalátání“ díry vzniklé v rozpočtu vyžádá zvyšování DPH a tím snižování životní úrovně.
DPH bude likvidovat všechny! A proč?
„Ceny se zvednou nejenom lidem, ale i rozpočtové sféře. Rozpočtové organizace jsou konečným spotřebitelem bez nároku na odpočet DPH stejně jako občané,“ uvádí Fassmann v rozhovoru pro deník.
„Zvýšení DPH poškodí občany, poškodí firmy, poškodí veřejný sektor. A to vše jen proto, aby stát vzal cca 25 miliard vydřených z lidí, dal je na zlatý tácek, k tomu občané přidali dalších 15 až 20 miliard, převázalo se to růžovou mašlí a odneslo se to důchodovým fondům, aby si s tím mohly zahrát v ruletě kapitálových fondů,“ citují Haló noviny ekonoma.
Psali jsme:
Další rána je daňová reforma
Proto podle něj odbory požadují okamžité zastavení reformy. K tomu ale Fassmann přidává i daňovou reformu.
„V situaci, kdy se mají takzvaně napravovat veřejné finance, počítá daňová reforma s dalším snižováním daní pro firmy a nejbohatší příjmové skupiny, samozřejmě i pro OSVČ, naopak počítá se zvýšením zdanění zaměstnanců,“ tvrdí Fassmann s tím, že podle propočtů odborů to způsobí výpadek ve státním rozpočtu 20 miliard korun.
Fassmann si myslí, že naši politici zneužívají relativně dobré situace v oblasti chudoby, kdy u nás je podle metodiky EU pod hranicí mezi chudobou a schopností se o sebe „pohodlně“ postarat asi devět procent lidí.
Chudých bude dvojnásobek
„Jsem přesvědčený, že pokud bude vláda postupovat výše uvedeným způsobem, pak míra chudoby v ČR postupně vystoupá na dvojnásobek. Tedy k hranici, které dnes dosahují nejchudší státy Evropské unie, které jsou však také státy „nízkého zdanění“, jako jsou Irsko, Řecko, Portugalsko a Španělsko,“ tvrdí v Haló novinách Fassmann.
„Přiznám se, že argumentu "chudí budou ještě chudší a bohatí ještě bohatší" příliš nerozumím. Každá krize vede k tomu, že ubude bohatých a většina velmi bohatých se propadne o trochu níž. Naopak to rozevírání nůžek mezi chudými a bohatými je typické pro období velmi prudkého hospodářského růstu,“ oponuje druhému z argumentů Fassmanna ředitelka společnosti Next Finance Markéta Šichtařová.
Bohatí bohatnou, když roste ekonomka, ne v krizi
Ta pro ParlamentníListy.cz uvedla, že právě poslední desetiletí před rokem 2008, proto, že bylo velmi dlouhé období bez krize, vedlo k tomu, že ve vyspělých zemích se velmi rozevřely nůžky mezi velmi bohatými a mezi velmi chudými. A ta krize, která k nám došla v roce 2009, ta zase ty poměry začala srovnávat a redistribuovala bohatství,“ míní Šichtařová.
„To je velmi snadno vysvětlitelné tím, že se stát začal velmi angažovat. Bohatí platili daně pořád stejné, ale stát vydával obrovské peníze do ekonomiky, takže rostly sociální výdaje, a tak dál. A tím došlo k posunu, kdy se zvětšila masa lidí patřících do nižší, či kousek pod vyšší střední třídu,“ konstatovala ekonomka.
DPH a valorizace, to je pro některé krok do chudoby
Podle ní lze částečně s Fassmannem souhlasit v tom, že pokud udělá vláda některé z těch kroků, které nastínila, tak se větší počet lidí propadne pod hranici chudoby. „Jde zejména o DPH a zmrazení valorizací důchodů. To jsou opatření směřující hlavně proti důchodcům. Ti budou postiženi dvakrát. Jednak budou chudnout zmrazením valorizací, kde se navíc očekává větší inflace, čili budou chudnout rychleji. No a pak je tu avizované zvýšení DPH, tedy potraviny a podobně. Tady se s panem Fassmanem souhlasit dá,“ vysvětluje ekonomka.
Daně pro bohaté? Dopadnou jen na střední třídu
„Ale nějaké daně pro bohaté?“ ptá se. „To vždy bude opatření, které dopadne hlavně na vyšší střední třídu a nikoliv na ty superbohaté,“ odpovídá na řečnickou otázku. „Protože ti v podstatě před zákonem nevlastní nic, to vlastní všechny ty babičky a tetičky a podobně. Oni sice jezdí lamborghini a podobně, jenže to všechno patří jejich firmám, ty mají zhusta akcie na majitele a jsou registrované třeba na Bahamách,“ dodává Šichtařová sarkasticky.
„Takže ti opravdu bohatí nebudou platit daně dál a milionářská daň postihne ty lidi, které postihnout nemá. Takové opatření navíc nepřinese do státního rozpočtu žádné velké peníze. To, že země jako Řecko a další země z jihu Evropy zápasí s chudobou, navíc s nižším zdaněním nesouvisí. To souvisí s tím, že zde bylo zavedeno euro,“ vysvětluje situaci Fassmannem uvedených zemí.
Země jihu chudnou, protože mají euro
„Přesněji to souvisí s třemi nepříznivými okolnostmi. Za prvé zavedení eura. Za druhé celosvětová hospodářská krize. Za třetí příliš velké zadlužování zmíněných zemí. Tato trojkombinace způsobila, že ty země ztratily konkurenceschopnost,“ míní Šichtařová.
„Ony by třeba jednotlivě jeden z těch tří faktorů ustály, ale ten souběh vedl k tomu, že ztrátou konkurenceschopnosti ty země začaly chudnout v porovnání s jinými zeměmi. Začaly se ještě více zadlužovat, začaly se zde zvyšovat plošně daně, zkrátka zvyšovalo se, co se dalo. A čím víc se tímto způsobem snažily ty země stabilizovat veřejné finance, tím méně jim to šlo,“ rozebírá ekonomka okolnosti, které vedly k propadům zmíněných zemí.
Začarovaný kruh, z lidí se víc nevytříská
Došlo totiž podle ní k začarovanému kruhu, kdy zmíněné zvyšování daní vedlo ke zpomalení ekonomiky. „Tady je klasická ukázka Řecko, které se dnes už potýká s recesí. A když se v recesi snažíte z lidí vytřískat ještě víc na daních, tak lidé ještě méně utrácí. Když méně utrácí, je ekonomika ještě v hlubší recesi. A když je ještě v hlubší recesi, tak na daních vyberete ještě méně,“ popsala Šichtařová smrtelnou spirálu ekonomiky.
„No a právě proto, že se panem Fassmanem zmíněné země nachází v hluboké recesi, roste tam procento chudých. Ale to nesouvisí s tím, jak jsou v těchto zemích postavené daně z příjmů a podobně. To souvisí s tím, že ty země to nezvládly makroekonomicky,“ dodala Šichtařová závěrem s poznámkou, že tyto země nikdy neměly zavádět euro.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ondřej Vaněk
