Kdybyste mohli prosadit jen jednu daňovou změnu, kterou byste upřednostnili?Anketa
Jak hodnotíte minulý rok v ekonomice a politice? Co jste považoval za nejpodstatnější změnu, která měla největší dopad na Českou republiku?
Rok 2013 mohl být i lepší. Bohužel se do něho promítly různé nepříznivé vlivy, zejména řada různých zvýšení daní z předchozích let. Každá miliarda vybraná na daních potom chybí domácnostem a podnikům. Že chřadne soukromá poptávka a tudíž i HDP, je celkem logické.
Korunu tomu všemu pak nasadila Česká národní banka devalvací koruny. Tímto administrativním rozhodnutím zmenšila velikost české ekonomiky zhruba o 10 miliard euro. V eurovém nominálním vyjádření byla česká ekonomika v roce 2013 menší než v roce 2010 nebo 2008. V roce 2014 bude ještě menší, a to i v případě, pokud se splní růžové vize ČNB a HDP poroste reálně tak, jak vychází z ekonomických modelů!
Nedivím se lidem, že nemají dobrou náladu. Několik let ekonomika bezradně přešlapuje, daně jsou stále vyšší, politici a centrální bankéři začínají připomínat papaláše, kteří slibovali, že vbrzku bude všechno. A kde nic tu nic.
Chcete vstoupit do diskuse? ZDE se rychle a snadno zaregistrujte.
Fotogalerie: - Karlův tříkrálový projev
Psali jsme:
Co čekáte od letošního roku? Vzchopí se konečně česká ekonomika?
Rád bych tomu věřil. Upřímně ovšem, existuje jen jeden důvod, proč by ekonomika měla růst. Tímto důvodem by mohla být rostoucí průmyslová výroba v Německu. Česká ekonomika je na Německu samozřejmě silně závislá. Určitou naději také slibuje fakt, že v roce 2014 nevstupují v platnost žádné další změny daní z příjmů.
Na sklonku loňského roku jsem se trochu více zabýval makroekonomickým prognózováním. Nikdy jsem nějak přehnaně nevěřil ekonometrii a prognostickým modelům, ale nedávná zjištění mě vedla k tomu, že nyní tyto věci kategoricky odmítám. Ekonomika se nedá předpovídat ani na rok dopředu. Všechny ty věci, jako jsou dynamické stochastické generální ekvilibrium nebo obecná autoregresivní podmíněná heteroskedasticita, jsou dobré jen na dvě věci. Za prvé, je to určitá obdoba úloh typu sudoku, která procvičuje mozkové závity. Fajn. Ale jakmile se pokusíte použít je v praxi, zjistíte, že nejhůře selhávají právě tehdy, když je nejvíce potřebujete.
Když se například blíží bankovní krize, model DSGE vám to neřekne, protože na to není stavěný. Bankovní krizi můžete vyčíst z novin.
Tou druhou aplikací samozřejmě je, že si můžete hrát na chytrého, psát na to téma odborné články a mít publikační činnost – což mi přijde ovšem poněkud samoúčelné.
Fotogalerie: - Piráti rozjeli kampaň do Senátu
Kritizoval jste devizové intervence, k nimž na podzim přistoupila Česká národní banka. Kdy se podle vás ukáže, zda měly nějaké pozitivní účinky, například pro zahraniční obchod?
To se nemusí vůbec ukázat, dokonce ani v případě, pokud nějaké příznivé účinky budou. Dejme tomu, že se vzchopí Německo a jeho čeští subdodavatelé budou mít plné ruce práce. Měli by je i bez devalvace? Asi ano, ale rozdíl nikdo nespočítá.
Anebo se Německo nevzchopí tak, jak se doufá. Pak budeme mít další recesi kvůli špatnému exportu a kvůli poklesu domácí poptávky. Pak ČNB může prohlašovat „vidíte, nebyli jsme dost radikální, měli jsme devalvovat na 28 korun za euro, nebo ještě lépe na 30 korun“. A co horšího, oni to opravdu můžou udělat.
Český statistický úřad mimochodem nedávno publikoval zprávu, že česká ekonomika patří mezi nejotevřenější na světě. V otevřených ekonomikách platí, že exportní výhoda způsobená slabší měnou je do značné míry neutralizována zdražením dovozů. Když třeba Japonsko sníží kurs jenu, může tím účinně podpořit vývoz, neboť japonský dovoz tvoří jen asi 15 procent velikosti ekonomiky. U nás je to 76 procent: Slabší koruna nepochybně zvýší inflaci, podobně jako ropný šok. Zná někdo případ, kdy ropný šok pomohl nějaké ekonomice, která ropu dováží? Já tedy ne.
Myslíte si, že podnikatel Andrej Babiš dokáže brzdit sociálně demokratické hospodářské plány, pokud dojde ke jmenování kabinetu ČSSD, ANO a KDU-ČSL?
Ano, domnívám se, že ano. Při všech možných výhradách, které kdo vůči panu Babišovi může mít, je to nepochybně inteligentní člověk s organizačními schopnostmi a smyslem pro praxi. Rozdíl mezi ním a aparátčíky z ČSSD, kteří nikdy v životě neměli skutečnou práci, je obrovský. A to nejsem jeho voličem, musím podotknout.
Rodící se vláda má velké oči, pokud jde o různé výdaje - ať už zvýšení důchodů, investice apod., ale bude je možné pokrýt jen úsporami, jak doufá šéf ANO Andrej Babiš?
Myslím, že ano. Prostor pro úspory ve veřejných financích je obrovský.
Věříte, že po roce, dvou nedojde k nějakému zvýšení daní, pokud se přece jen ukáže, že na všechno nejsou peníze?
Jsme ve zlomové situaci, která je možná více dramatická, než vypadá na první pohled. Jsme na rozcestí. Buď můžeme přinutit stát, aby se poprvé v poválečné historii začal chovat trochu hospodárně. Pak nebude třeba zvyšovat daně, které jsou již nyní na prahu únosnosti.
Anebo se úspory nepodaří. Myslím skutečné úspory, ne další kalouskovské „úspory“ v podobě zvyšování daní. Pak začne fungovat spirála: Vyšší daně – nižší kupní síla obyvatelstva – slabší soukromá spotřeba – pokles HDP – nižší daňové inkaso – vyšší daně, a tak dále, až se dostaneme na úroveň Indie, která v 70. letech danila některé příjmy celkovou sazbou až 97,75 procenta.
Všichni víme, jak indická ekonomika vypadá. Daňová spirála je reálné nebezpečí.
Co by podle vás přineslo zvýšení korporátních daní nebo sektorové daně jen pro vybraná odvětví, například bankovnictví?
Uvedu jeden příklad. V Londýně se dnes poskytuje zhruba 20 procent mezinárodních bankovních úvěrů – v celých USA jen 9 procent. Londýn obstarává 43 procent světového obratu devizových trhů; Spojené státy jen 24 procent. Na Londýn připadá 70 procent světového obratu mezinárodních dluhopisů, zatímco na USA jen zanedbatelný podíl několika procent. Proč je dnes hlavním finančním centrem světa Londýn a nikoli New York, Chicago nebo Los Angeles?
Protože Američané zavedli 15procentní daň z výnosů mezinárodních dluhopisů v roce 1963. Daň neznamenala žádný přínos pro federální rozpočet, protože trh přesídlil do Londýna. Tak se stalo, že z trhu „eurobondů“ měla neuvěřitelný prospěch londýnská City a s ní i britské Ministerstvo financí.
V roce 1974 sice Američané uznali svůj omyl a daň zrušili, nicméně trh eurobondů se mezitím pevně zabydlel v Londýně a spolu s ním i jiné oblasti finančních a bankovních trhů. Londýn zůstává hlavním městem finančního světa. Britové dobře vědí, proč se tak urputně brání snahám EU zdanit banky a finanční trhy.
V českých podmínkách by se stalo totéž. V rámci EU funguje volný trh služeb, takže je možné, že určitá část trhu by zde prakticky zanikla – přesunula by se jinam, český státní rozpočet by přišel i o to málo, co vybere nyní.
Často se v souvislosti s podnikatelem, politikem a mediálním magnátem Andrejem Babišem objevují obavy ze střetu zájmů. Sdílíte je?
Kdo trpí největším střetem zájmů? Jsou to kariérní politici, lidé, kteří nikdy nedělali nic jiného. V jejich zájmu je maximalizovat svoji moc, což jde přímo proti zájmům občanů. Babiš mi v tomto kontextu nevadí.
Václav Klaus na Nový rok prohlásil, že naše země opět nevzkvétá a že skončil polistopadový režim. Souhlasíte s tím?
Kéž by polistopadový systém skončil! Ve skutečnosti je to fraška, hra na demokracii. Smíte snad volit svého poslance ve svém obvodě? Ne, to vám nedovolí. Smíte volit jen stranický seznam, který sice smíte ovlivnit kroužkováním, ale to je stejně k ničemu, protože hlavní roli má stranická loajalita poslanců. Odpovědnost vůči voličům je vždy až na druhém místě.
Absence přímé odpovědnosti vůči voličům je hlavním zdrojem konfliktu zájmů, hlavním zdrojem plýtvání a korupce. Volíte někoho na plachtě – ani nevíte přesně koho – nemáte možnost jej odvolat, nemáte možnost jej ovlivnit; poslanec se pak chová jako pán velkomožný a není žádná možnost jej přimět k odpovědnému chování. S výjimkou dalších voleb do sněmovny, kdy ovšem celá fraška začne znova s mírně obměněným ansámblem.
Česká republika potřebuje přímou volbu poslanců, aby vznikla přímá vazba mezi voliči a zastupiteli. Potřebuje i více referend, neboť v řadě otázek je přímé hlasování lepší. Švýcaři v řadě měst a kantonů hlasují i o velkých rozpočtových položkách a budete se divit, Švýcarsko patří mezi nejúspornější státy. Z toho důvodu, že lidé se dívají na veřejné výdaje jako na své vlastní výdaje.
U nás bohužel máme Ústavu, kterou psali špatní právníci, převážně bývalí komunisté, jejichž primárním instinktem je věřit straně, nikoli občanům. Namísto vůdčí úlohy jediné strany máme vůdčí úlohu více stran. To je zajisté změna k lepšímu, ale namísto demokracie máme jen polovičatou demokracii.
Psali jsme:
Čeká nás letos supervolební rok. Slibujete si od toho nějakou pozitivní změnu?
Ne. Evropský parlament je konstruován tak, aby občané nemohli nic ovlivnit. Volby do něho jsou bezvýznamné. Budu samozřejmě volit v souladu se svým názorem na EU, ale neslibuji si od toho příliš.
Senát byl vytvořen českými komunistickými ústavními právníky jako dekorace, která téměř nic nezmůže. Je to škoda, protože volební systém do Senátu je velmi dobrý. Senát by měl mít postavení přinejmenším rovnocenné s Poslaneckou sněmovnou.
Pak tu máme komunální volby. Ani zde nemůžeme volit normálně – tedy přímo starostu, který ponese odpovědnost. Musíme volit obecní zastupitelstva a pak se jen divit, koho nám hlavy pomazané vyberou za starostu nebo primátora. Nedávno byly volby starosty v New Yorku, kde se rozhodovalo mezi dvěma kandidáty s jasným programem a se zřejmou politickou historií. Newyorčan ví, koho volí. Občan českého města nemusí ani tušit, jaký další podraz po volbách se na něho chystá.
I na obecní úrovni je český politický systém úplně chybný. A je to bohužel znát.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
