Položit si otázku, proč byla rakev obyčejná dřevěná a nebyla takzvané luxusní celokovová, jakou měl třeba kolotočář Kočka, je prý podle pracovníků v pohřebnictví přinejmenším hloupá, až blbá.
Papundekl je praktický
“Jestliže bylo dopředu počítáno s tím, že tělo Václava Havla bude po všech poctách a obřadech zpopelněno, prostě nelze pořizovat kovovou, bronzovou nebo takovou nějakou rakev. Do žehu se vždy využívají obřadní či bezobřadní rakve, ty jsou takzvaně papundeklové, nebo dřevěné. Celodubové se pak využívají při pohřbech do země – hrobů nebo hrobek. Tělo není možné pak třeba v krematoriu překládat z kovové rakve do obřadní a dát do kremační pece. To prostě nelze a manipulovat se s tím nesmí,“ vysvětlila ParlamentnímListům.cz pracovnice pohřebního ústavu, jejíž jméno redakce zná, ale ona si ho nepřála zveřejnit.
Ta uvedla, že se sama byla poklonit památce Václava Havla a mile ji překvapilo, kolik lidí zcela nenuceně a spontánně přišlo k rakvi exprezidenta, aby mu vzdali hold.
TÉMA: Skon Václava Havla
Estráda, či pocty?
“Byl to obrovský zážitek, a i proto mne trochu mrzí, že některá média z toho dělala estrádu, což si pan prezident Havel nezasloužil. Taky mne skutečně štve šťourat se v tom a vůbec nahlas přemýšlet, že tělo zesnulého nebylo v rakvi, což je nesmysl, samozřejmě, že tam bylo! Nebo že rakev stála tolik a tolik a je levná, a proč neměl jinou. To je opravdu neuctivé a až odporné. Když už pomineme úctu k Václavu Havlovi, jako takovému, tak by lidé měl mít aspoň úctu k člověku jako k zesnulému,“ řekla naší redakci rozhořčeně žena.
Fotogalerie: - Poslední cesta na Hrad
Tyto rakve, které bulvár označil za “příliš levné z Polska“ se běžně využívají právě k pohřbům v krematoriích a rodina Václava Havla zřejmě nechtěla nic pompézního, nic předraženého. I kvůli manipulaci s tělem nebyla zvolena těžká celodubová, či pokovená rakev, která by navíc s kovovými částmi nemohla projít kremací.
Psali jsme:
Jak sama pracovnice pohřebního ústavu přiznala, detaily pohřbu, transportu zemřelého exprezidenta ani technické věci okolo rozloučení, pietních aktů či samotného pohřbu v pražském krematoriu nezná a nemá je k dispozici. Ale na otázky typu – jak je možné, že šest dní po smrti mohl být zemřelý exprezident vystavován v rakvi, odpovědět umí.
Tělo při správné úpravě vydrží. I šest dnů
“Tam je několik možností, jak lze to tělo připravit a upravit tak, aby takzvaně vydrželo. Od jisté formy částečné balzamace, až po noční převoz do chladícího zařízení. Důležité je ale říct, že na všech místech, kde rakev s tělem byla, byly teploty poměrně nízké, čili s tímto problém asi nebyl,“ podotkla v obecné rovině pracovnice v pohřebnictví.
Psali jsme:
I díky těmto opatřením mohla být Václavu Havlovi až několik dní po skonu sejmuta posmrtná maska.
Stejně jako řadu lidí pobouřily i pracovnici v pohřebnictví nepřesnosti v informování o dnech, kdy byla rakev se zesnulých prezidentem vystavena.
Ostatky? Nesmysl
“Všichni jak papoušci pořád dokola opakovali – rakev s ostatky. To je prostě neuvěřitelný nesmysl a není to zrovna dvakrát důstojné k panu exprezidentovi. Ostatky se z těl zemřelých stávají až po pohřbu – do země, či kremací. Do té doby jsou to jen a jen pozůstatky! Pamatuje na to zákon o pohřebnictví a mezi ostatky a pozůstatky je skutečně markantní a zásadní rozdíl. Všichni novináři i další, kteří takto informovali, by si to měli do budoucna uvědomit,“ dodala pro ParlamentníListy.cz pracovnice z oboru.
Fotogalerie: - Mše za Havla
Zajímavostí, kterou ale média zřejmě prý nezaznamenala, je i to, že ve chvíli, kdy 23. prosince odpoledne skončil obřad ve Strašnickém krematoriu, se v lokalitě nad “chrámem smrti“ objevilo v podvečer z laserů vyrobené kyvadlo.
“Známí, kteří bydlí v Praze a mají výhled tím směrem, mi to hned volali a říkali – to zrovna asi tělo prochází kremací a jako symbol někdo tohle udělal. A bylo to prý až dojemné,“ dodala žena.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radek Kraus
