Vyjádřil jste se, že z volebního sjezdu sociální demokracie jste odjížděl s dobrým pocitem. Opravdu bylo vše tak idylické, jak popisujete? Není to jen takové politické klišé a realita je přitom úplně jiná?
Určitě bych nepoužil slovo idylické, to by opravdu byl přehnaný výraz, ale nazval bych sjezd poklidným. Ukázali jsme vnitřní sílu a schopnost společně hledat východiska a hodnoty, které budou v nejbližší budoucnosti pro stranu klíčové. Chápu, že pro média jsou nejvíce zajímavé informace o zákulisních bojích a napjaté atmosféře. Samozřejmě nebudu tvrdit, že se nevedly diskuze a neprobíhalo menší či větší přesvědčování různých názorových skupin uvnitř strany, ale ukázalo se, že jako strana všichni sdílíme společný cíl, a tím je uspět ve volbách a být jednotní a konstruktivní.
Vaše odstoupení z boje o místopředsednické křeslo a podpora Milana Chovance bylo jedním z překvapení sjezdu. Co Vás k tomu vedlo?
Nebylo tomu tak, že bych se cestou na pódium rozhodl, že nebudu kandidovat. O tomto kroku jsem přemýšlel dlouho. Zvažoval jsem své priority, mé osobní ambice a hodnotu jakou je pospolitost strany. Zvolil jsem možnost druhou a podpořil Milana Chovance, aby nedošlo k tříštění hlasů. Jsem rád, že ve vedení strany je již druhý hejtman, myslím, že jeho zkušenosti a nekonfliktní povaha budou pro stranu přínosem.
Domníváte se, že Vaše rozhodnutí vzdát se kandidatury na post místopředsedy může ohrozit Vaše místo ve stínové vládě ČSSD?
O tom, kdo zaujme jaké posty ve stínové vládě, se bude v rámci strany ještě jednat. Ale tím, kdo učiní konečné rozhodnutí, bude Bohuslav Sobotka. Je jeho zodpovědností zvolit si tým nejbližších spolupracovníků, kterým může důvěřovat. Já jsem s Bohuslavem Sobotkou hovořil a vyjádřil jsem svůj jasný zájem nadále setrvat ve stínové vládě a podílet se tak na programu sociální demokracie směrem k nadcházejícím volbám. Zda tomu tak bude, nemůžu předvídat, ale moje rozhodnutí nekandidovat na post místopředsedy nevidím jako překážku. I přesto, že nefiguruji přímo ve vedení strany, chci být nadále aktivním článkem.
Jedním z témat, které se na sjezdu řešilo, bylo Bohumínské usnesení zakazující vytvoření koalice s KSČM na celostátní úrovni, které nakonec zůstalo v platnosti. Vy jste v Jihočeském kraji s KSČM v koalici, jak se na možnou vládní spolupráci s KSČM díváte?
Již jsem se několikrát vyjádřil, že je nutné oddělovat politiku, která se dělá na komunální a regionální úrovni a vládní politiku. V kraji řešíme opravy a dostavby silnic, dostupnost lékařské péče, funkční školství či podporujeme cestovní ruch v regionu. To jsou témata do jisté míry nadstranická, spíše jde o zdravý rozum, realistický pohled na věc a ochotu pracovat. V minulém období jsme tvořili koalici s občanskými demokraty a i přesto, že na vládní úrovni bychom shodu v programu hledali jen velmi těžko, kraj jsme společně dokázali řídit úspěšně a ku prospěchu jeho obyvatel. V letošních volbách jsme opět dali možnost druhé nejsilnější straně a tou byli komunisté.
Zároveň však platí, že spolupráci s nimi na úrovni vládní si představit nedovedu a odmítám ji a jsem tedy zastánce zachování Bohumínského usnesení. Nakonec, pro jeho zrušení na sjezdu hlasovalo pouze 9 delegátů z více než 600 přítomných, což jasně dokazuje, že v této otázce panuje v rámci strany naprostá shoda.
Říkáte, že stranická spolupráce na krajské úrovni není o politické příslušnosti? Protesty proti současné krajské koalici považujete tedy za zcela neopodstatněné? Myslíte, že na ně třeba studenti nemají právo?
Neříkám, že stranická příslušnost nehraje roli, samozřejmě, že ano. I na krajské úrovni se programy stran nepochybně liší. Jen zdůrazňuji, že priority krajů jsou odlišné od priorit státu jako celku.
Právo na protesty pochopitelně nikomu neupírám. Ale vadí mi, že se někteří protestující neumí přihlásit ke své politické odpovědnosti a příslušnosti a vydávají se za „nezávislé“ studenty. To hovořím například o panu Hellerovi, který kandidoval v krajských volbách za KDU-ČSL, takže o osobu nezávislou na klasickém životě politických stran jistě nejde. Osobně považuji protesty za přehnané a celou situaci za zbytečně vyhrocenou.
Takže nad nimi máváte rukou a neřešíte je?
Tak tomu rozhodně není. Celou situaci vnímám velmi intenzivně a od začátku jsem nabízel cesty společného dialogu. Těžko ale můžete vyjednávat s druhou stranou, když jediné, co nabízí, jsou nesplnitelná ultimáta. Nechci ale všechny ty, kteří mají výhrady k podobě krajské koalice házet do jednoho pytle. Již krátce po volbách jsem jako jednu z cest nabízel studentům aktivně se podílet na rozvoji oblasti školství v Jihočeském kraji. Ze začátku byl tento můj návrh ignorován, ovšem i část studentů si postupem času uvědomila, že cestou nátlaku, protestů a řetězových hladovek ničeho nedocílí a vytvořili pracovní studentskou skupinu, se kterou se budu pravidelně potkávat, přijímat jejich náměty a diskutovat s nimi.
A už proběhlo nějaké setkání?
Ano, pracovní setkání již probíhají a budou se opakovat s měsíční pravidelností. Na tom prvním, kterého se účastnila i poslankyně Vlasta Bohdanová se řešila otázka obtížnosti získávání dlouhodobé praxe během studia a také problémy s hledáním zaměstnání čerstvých absolventů. Studenti přišli s myšlenkou zřízení webových stránek, na kterých by byla soustředěna nabídka práce a stáží. Tématem se následně na svém jednání zabývala jihočeská tripartita. Velmi tuto inciativu vítám, jednání se studenty bylo velmi konstruktivní a myslím, že bude přínosné pro všechny strany.
Dalším velkým tématem, které se dotýká Jihočeského kraje, je dostavba Temelína. Několikrát jste prohlásil, že budete tlačit na vládu, aby dodržela sliby, ke kterým se vůči kraji zavázala. Už máte nějaké výsledky?
Výstavba nových bloků Temelína znamená pro kraj zvýšení zátěže, především pro naše silnice, po kterých bude přivážen stavební materiál, ale také navýšení provozu z důvodu větší koncentrace lidí, kteří se budou na stavbě podílet. My dostavbu podporujeme, ovšem nesmíme být na ni jako kraj biti. Za klíčové považujeme dodržení slibu dostavby dálnice D3, rychlostní silnice R4 a IV. železničního koridoru z Prahy do Českých Budějovic. Ovšem výstavba těchto páteřních komunikací je v rukou státu a vlády a jak se zdá, je zatím v nedohlednu. Před časem ministr dopravy Stanjura zrušil PPP projekt na dostavbu 18 kilometrového úseku mezi Veselí nad Lužnicí a Českými Budějovicemi, přitom to byla právě tato vláda, která původně usnesení o projektu přijala. Takže zatím to spíše vypadá, že místo dodržování slibů se děje pravý opak.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Luboš Xaver Veselý
