Zatímco dříve jsme měli toto onemocnění zafixované pouze jako  infekční žloutenku, s jejíž epidemií jsem se sešli nejčastěji jako školní děti, dnes se již ví, že existuje několik druhů rozdělených podle příčiny, která onemocnění vyvolává. Nejčastěji se však jedná o hepatitidy vyvolané viry.  Mezi jejich typické projevy patří příznaky podobné chřipce, zežloutnutí a bolest v pravém podžebří.

I když se medicína jaterními chorobami  stále intenzivně zabývá, hepatitida je známa už asi od 5. století před naším letopočtem. Za její vznik jsou mimo jiné odpovědné především škodlivé mikroorganismy, které se vyskytují v našem okolí. Přímý vliv na zánět jater má alkohol, drogy  a také některé léky.

Nejčastěji se vyskytují hepatitidy typu A, B a C. Hepatitidu A, známou jako infekční žloutenka nebo „nemoc špinavých rukou“, způsobuje virus A. Virus hepatitidy typu B se přenáší přímým kontaktem s nakaženou krví nebo pohlavním stykem. Hepatitidou typu C  se nakazíte při kontaktu s kontaminovanou krví.

Po nakažení hepatitidou nemusíte zpočátku pociťovat žádné obtíže. Teprve, když játra přestanou nápor virů zvládat a virus se ve vašem organismu dostatečně zabydlí, začne se projevovat.

Nejprve se objeví příznaky obyčejné chřipky, horečka, únava, nechutenství, bolesti svalů  a kloubů. Pacientovi je neustále nevolno a  hubne. Výrazným příznakem je zežloutnutí, tmavá moč a světlá stolice. Játra se začnou zvětšovat a tlačit na pravé podřebří, což se projevuje výraznou bolestí. Příznaky však nemusí být vždy typické.

V tomto stádiu se již většina pacientů obrátí na svého lékaře, který provede podrobné vyšetření, nechá udělat jaterní testy,  zjistí rozsah poškození jater a nasadí léčbu, která spočívá v klidovém režimu a posilování jaterních funkcí.  Akutní hepaptitidu lze většinou bez větších problémů vyléčit. Pokud není rozsah poškození jater velký, mají  schopnost se po určité době zase regenerovat. Při zanedbání nemoci se však objevují komplikace, které mohou končit cirhózou jater, onkologickými problémy nebo i smnrtí.

Je nezbytné netajit lékaři žádné údaje o pobytu v nehygienických podmínkách, kontaktu s cizí krví, krevní transfúzi nebo nechráněném pohlavním styku.

Stejně jako u jiných onemocnění je nejdůležitější prevence. Dávat si pozor, abychom se nedostali do kontaktu s prostředím, ve kterém bychom se mohli nakazit a pokud víme, že se tomu nevyhneme, chovat se v něm opatrně a nechat se včas očkovat, neboť proti hepatitidě A a B očkování dnes již existuje.