Proto není třeba navštěvovat lékaře při běžném „pobolívání“ zad. Někdy nám stačí pouze klid na lůžku v tzv. úlevové poloze. Ovšem choroba, označovaná ischias zasahuje hlavně sedací nerv, jedná se o zánět sedacího nervu či je to dáno anatomickými změnami, což může být výhřez meziobratlové ploténky, která tlačí na nerv.

Jedná se o bolest velmi úpornou. Jednou z dalších příčin může být dislokace (rozložení) meziobratlového skloubení.

Důležitým symptomem pro ni je vystřelování bolesti ze zad po vnější straně stehna a nohy až do oblasti chodidel. Bolesti zad zapříčiněné ischiasem vznikají v kříži, tedy v místech, kde se bederní páteř mění v křížovou.

Tato část páteře je k bolestivým problémům nejcitlivější. Bolest se může například objevit  při prudkém otočení těla, zhoršování může nastat při předklonu, kašli a kýchání. Nejcharakterističtějším příznakem ischiasu je silná bolest v kříži a dolních končetinách, která se objevuje zejména v noci. Silná, prudká bolest se objevuje  především při prudkém otočení těla nebo při zvedání těžkých věcí. Tehdy dojde ke ztuhnutí páteře vyvolané námahou páteře.

Mezi alternativní možnosti léčby této nemoci patří především akupunktura, akupresura, hydroterapie a pak klasická léčba. Akupunktura se zabývá ošetřováním bodů na meridiánech močového měchýře, ledvin, žlučníku, sleziny a tenkého střeva. Léčbou akupresurou se označuje  tlačení směrem dovnitř na vnější straně nohy ve vzdálenosti šířky ruky i s palcem nad vrcholem kotníku mezi holení a lýtkovou kostí.

Další variantou léčby ischiasu je hydroterapie. Ta se zaměřuje na ledové zábaly při prudkých bolestech. Při bolestech mírnějších, ale naopak dlouhodobějších, je možno vyzkoušet horké zábaly. Někdy jsou vhodné vířivé střiky a speciální léčebné cviky na správné držení těla pacienta.

Lékař klasické medicíny vám nejčastěji doporučí klid na lůžku s pevnou, nepohyblivou matrací. Pomocí rentgenu se obvykle ukáže místo, kde dochází k zúžení prostoru mezi dvěma obratli. Vyhřezlá část ploténky se obvykle svraští, takže bolest časem pomíjí. Pokud se tak nestane, může ji chirurg odstranit operací, někdy za pomoci tzv. fibroskopu, aby se vyhnul většímu zákroku.