Jako dítě Prusalise do Československa zavála občanská válka v Řecku. „Bylo to v období občanské války v Řecku. A tehdy, kdy vzdušné angloamerické vzdušné síly začaly polévat napalmem oblasti, které měly obsazeny partyzáni řecké demokratické armády, vyzval Mezinárodní svaz demokratické mládeže svět slovy: Zachraňte řecké děti," přiblížil Statis okolnosti svého příjezdu k nám.
Psali jsme:
Komunisté netuší, zda jsou proti antikomunistickým plánům buržoazie
Hanba! Grebeníčka ve sněmovně vypískali za jeho řeči o třetím odboji
Dusno u komunistů. Filip seřval poslankyni přede všemi
Miluji tuhle zemi
Výzvy podle něj vyslyšely jen lidově demokratické státy. Boje pak pokračovaly až téměř do padesátého roku, kdy bylo "v krvi potlačeno revoluční hnutí v Řecku". „Do Československa bylo transportováno 4124 řeckých dětí. A já si dobře pamatuji, že čeští lidé nám dali více, než byli schopni dát vlastním. Vždyť všechny ty děti studovaly, vystudovaly i vysoké školy," vzpomíná Statis.
A dodává: „Vyrůstali jsme v krásném prostředí země, která nás přijala, kde nebylo opomenuto absolutně nic. Vyrůstali jsme zde v dětských domovech. Ale to nebylo nic z toho, co si člověk vybaví, když se řekne dětský domov. To byly domovy plné lásky, trpělivosti. Domovy, kde lidé udělali všechno proto, abychom nezapomněli na to, kdo jsme a odkud jsme. Učili jsme se řecké kultuře, měli jsme vyučování v našem jazyce i v českém jazyce," popsal nám Statis, kde se vzala jeho patrně nefalšovaná láska naší zemi.
Příběh:
Pohraničník vypráví: Nepůjdu střílet do lidí jako Mašíni
Podstatnou část svého aktivního života tak Statis Prusalis prožil v Československé socialistické republice. Na živobytí si vydělával jako muzikant s řeckou kapelou Athény. Ostatně muzika, je podstatnou součástí Statisova života i dnes. A byla to právě ona, která mu vydělala a vydělává dodnes na to, aby mohl být majitelem zámku v ostravské Porubě z konce patnáctého století.
Dále:
Zrušit komunisty? Řečtí soudruzi jsou šokováni: Machinace vlády!
Chtěli nás věšet
Přišel rok 89 a ten se Statisovi v paměti zasekl nepěknou vzpomínkou. „Když na chodbách agentury, pod níž jsme koncertovali, někdo křičel na chodbách : A teď vás všechny oběsíme. Za celý svůj život jsem něco takového neslyšel. A když si vzpomenu, jak neschopný člověk to byl a jaký hlupák. Nicméně měl tu moc a činnost naší kapely zastavil," popisuje Statis okolnosti, které daly jeho životu nový směr a udělaly z něj „zámeckého pána".
Statis se netají svou vírou v socialismus, a to ani ani po dvaceti letech, které z něj udělaly majitele zámku a podnikatele, který svými aktivitami právě na zámek vydělává. Podle něj je třeba si uvědomit, že ani socialistická společnost by uplynulých dvacet let nezůstala stejná. „Neseděla by s rukama v klíně, také by se vyvíjela. „Za socialismu bylo moc dobrého, ale bylo také moc špatného. Ten klid a jistoty, to byla jedna strana mince. Ale zneužívání těch jistot, zneužívání toho, že mě nikdo nemůže vyhodit z práce, to tady taky bylo," hodnotí Prusalis.
„Nedokázali jsme v té době vysvětlit mladé generaci, že my tady nejsme ani hloupější, ani méně pracovitější jako na západě. A nedokázali jsme jim vysvětlit ani to, že západ žije dodnes z bídy jiných národů. Že neokolonialismus a snadné získávání nerostných zdrojů na úkor bídy těch národů pořád existuje," argumentuje Statis ve prospěch své životní filosofie. Nelíbí se mu ani způsob, jakým si velmoci vymáhají vliv v té či oné části světa.
Zrušit KSČM? To by vzedmulo vlnu
Podivuje se i snahám, zrušit KSČM. „Já jsem přesvědčený, že kdyby se to někomu podařilo, vzedmulo by to v celé ČR obrovskou vlnu odporu. Že by se proti takovému kroku postavili i lidé, kteří normálně KSČM nefandí, ale berou ji prostě jako logickou protiváhu politickým směrům v této zemi," přemýšlí o snahách některých politiků Prusalis.
Má totiž jasno, že demokracie je něco, co je třeba budovat. „Mým přítelem je Miloš Zeman, i přes rozdílné politické názory. On o mně jako o příteli také hovoří, to je demokracie. Prezident Václav Klaus ze svého poslal 10 tisíc korun na zámeckou kašnu sochaře Ivanského. O rozdílech v názorech netřeba mluvit, přesto pan prezident peníze poslal. I to je demokracie," konstatoval Prusalis.
Jak se stal z muzikanta zámecký pán?
Ale zpět k zámku. Psal se rok devadesát a Statis Prusalis se dozvěděl, že buldozery srovnaly se zemí pravé křídlo porubského zámku. „To mě nenechalo v klidu, protože tohle je jediná kulturní památka na území stotisícové Poruby. Přece starýho člověka taky nevodstřelíme, že je starej," mínil Prusalis. A tak vznikla myšlenka rozpadlý zámek zachránit.
Jenže český zákon neumožňoval „získat stavební povolení na záchranné stavební práce, pokud nejste majitelem té nemovitosti", a tak úřady přišly s „geniální" myšlenkou: „Je to děsnej pitomec a vůl ten Prusalis. Von to nezvládne, ale bude to pak muset ten zámek odstranit na vlastní."
Koupil sis zámek? Tak ho zbourej
A tak se stal skladatel a muzikant v devadesátém roce majitelem polorozpadlého zámku, a to za devadesát šest tisíc korun. „Po čtrnácti dnech, co mi to prodali, přišel z úřadu přípis na odstranění nebezpečné stavby," směje se majitel, dnes již vzkvétajícího zámku, kterému se podařilo získat třicetidenní odklad, během nějž dokázal nemožné. Stabilizovat zámek natolik, že už nemohlo být sporu o tom, že zámek bude jen ruinou hyzdící okolí.
Dnes už by nikdo neřekl, že má před sebou objekt, který byl krátce před srovnáním se zemí. „Když bylo třeba, já jsem se postavil za jednu kulturní památku, která už dnes může sloužit jako příklad, že to jde. A nedostal jsem jedinou korunu, kromě zmíněného daru od prezidenta Klause. A ta památka dnes slouží všem," konstatoval Statis Prusalis. Ale o tom až příště.
Více:
Poslankyně KSČM může Gottwalda chválit dál. Vyhazov jí nehrozí
Zastánce Grebeníček: Útoky na Semelovou jsou nápady chorých mozků
Komunisty už zrušit nemůžeme. Je příliš pozdě, pění Jandák
autor: Ondřej Vaněk
