Teprve v 60. letech minulého století odstartoval v Československu proces dekriminalizace homosexuality. Na roveň heterosexuálního pohlavního styku se erotické styky mezi osobami stejného pohlaví dostaly teprve po sametové revoluci.
Ke krutým trestům za homosexuální chování vybízel již trestní kodex z doby Karla IV. Za císařovny Marie Terezie byl homosexuální akt trestán stětím mečem a teprve vláda jejího syna Josefa II. přinesla určitá zmírnění a trestala tyto aktivity žalářem či galejemi.
Trestná přestala být homosexualita na našem území od roku 1961, kdy vyšel nový trestní zákoník. Československo se tak připojilo mezi první země, které zahájily proces dekriminalizace homosexuality.
Nový zákon sice již nepotíral dobrovolný pohlavní styk mezi plnoletými osobami stejného pohlaví, úplnou výhrou ale nebyl. Obsahoval totiž paragraf 244, podle kterého byli zvláště gayové postihováni i nadále. Jeden až pět let za mřížemi čekal na toho, kdo vykonal homosexuální styk za úplatu, s osobou mladší 18 let, nebo na toho, kdo pohlavním stykem s osobou stejného pohlaví vzbudil veřejné pohoršení.
Projevy náklonnosti na veřejnosti tak zůstávaly pro gaye rizikové a vedly k problematickému navazování kontaktů na veřejných záchodcích či v parcích nebo na oblíbených místech, jakým byl například hotel Šroubek na Václavském náměstí. Rovněž seznámit se přes inzerát nepřicházelo až do konce 80. let v úvahu.
Všechny tyto aspekty spolu s nízkou informovaností veřejnosti, předsudky a negativním vnímáním gay a lesbické komunity, se velkou měrou podílely na rozhodnutí homosexuálů vést dvojí život ukrytý pod instituci manželství.
Právně byl homosexuální pohlavní styk postaven na roveň heterosexuálního až s novelizací trestního zákona v roce 1990. Ke zrušení paragrafu 244 paradoxně přispěla skutečnost, že mezi gayi velice často docházelo k přenosu viru HIV, způsobujícím smrtelné onemocnění AIDS. V roce 1991 byly zlikvidovány policejní seznamy týkající se homosexuální komunity, takzvané růžové listy.
V roce 1992 došlo k revizi mezinárodní klasifikace nemocí, sestavované Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Homosexualita z ní byla vyřazena s účinností od 1. ledna 1993. V ČR je tato klasifikace v platnosti od roku 1994.
V roce 1995 se Sdružení organizací homosexuálních občanů v ČR (SOHO), později Gay iniciativa, pokusilo poprvé prosadit registrované partnerství osob stejného pohlaví do občanského zákoníku a zákona o rodině. Vláda Václava Klause ale dala jasně najevo, že nebude navržena jiná forma registrovaného partnerství než mezi mužem a ženou.
Mnohaleté úsilí za přiznání občanských práv homosexuálům vyvrcholilo 15. března 2006, kdy Poslanecká sněmovna nejtěsnější většinou 101 hlasu přehlasovala veto prezidenta Klause. Zákon o registrovaném partnerství začal v ČR platit 1. července 2006.
Norma homosexuálním dvojicím přiznala právo uzavřít svazek před matričním úřadem, zaručila jim také nárok na informace o zdravotním stavu partnera a možnost po sobě dědit. Dále například stanovila vzájemnou vyživovací povinnost, neumožnila ale těmto dvojicím adoptovat děti.
Ke krutým trestům za homosexuální chování vybízel již trestní kodex z doby Karla IV. Za císařovny Marie Terezie byl homosexuální akt trestán stětím mečem a teprve vláda jejího syna Josefa II. přinesla určitá zmírnění a trestala tyto aktivity žalářem či galejemi.
Trestná přestala být homosexualita na našem území od roku 1961, kdy vyšel nový trestní zákoník. Československo se tak připojilo mezi první země, které zahájily proces dekriminalizace homosexuality.
Nový zákon sice již nepotíral dobrovolný pohlavní styk mezi plnoletými osobami stejného pohlaví, úplnou výhrou ale nebyl. Obsahoval totiž paragraf 244, podle kterého byli zvláště gayové postihováni i nadále. Jeden až pět let za mřížemi čekal na toho, kdo vykonal homosexuální styk za úplatu, s osobou mladší 18 let, nebo na toho, kdo pohlavním stykem s osobou stejného pohlaví vzbudil veřejné pohoršení.
Projevy náklonnosti na veřejnosti tak zůstávaly pro gaye rizikové a vedly k problematickému navazování kontaktů na veřejných záchodcích či v parcích nebo na oblíbených místech, jakým byl například hotel Šroubek na Václavském náměstí. Rovněž seznámit se přes inzerát nepřicházelo až do konce 80. let v úvahu.
Všechny tyto aspekty spolu s nízkou informovaností veřejnosti, předsudky a negativním vnímáním gay a lesbické komunity, se velkou měrou podílely na rozhodnutí homosexuálů vést dvojí život ukrytý pod instituci manželství.
Právně byl homosexuální pohlavní styk postaven na roveň heterosexuálního až s novelizací trestního zákona v roce 1990. Ke zrušení paragrafu 244 paradoxně přispěla skutečnost, že mezi gayi velice často docházelo k přenosu viru HIV, způsobujícím smrtelné onemocnění AIDS. V roce 1991 byly zlikvidovány policejní seznamy týkající se homosexuální komunity, takzvané růžové listy.
V roce 1992 došlo k revizi mezinárodní klasifikace nemocí, sestavované Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Homosexualita z ní byla vyřazena s účinností od 1. ledna 1993. V ČR je tato klasifikace v platnosti od roku 1994.
V roce 1995 se Sdružení organizací homosexuálních občanů v ČR (SOHO), později Gay iniciativa, pokusilo poprvé prosadit registrované partnerství osob stejného pohlaví do občanského zákoníku a zákona o rodině. Vláda Václava Klause ale dala jasně najevo, že nebude navržena jiná forma registrovaného partnerství než mezi mužem a ženou.
Mnohaleté úsilí za přiznání občanských práv homosexuálům vyvrcholilo 15. března 2006, kdy Poslanecká sněmovna nejtěsnější většinou 101 hlasu přehlasovala veto prezidenta Klause. Zákon o registrovaném partnerství začal v ČR platit 1. července 2006.
Norma homosexuálním dvojicím přiznala právo uzavřít svazek před matričním úřadem, zaručila jim také nárok na informace o zdravotním stavu partnera a možnost po sobě dědit. Dále například stanovila vzájemnou vyživovací povinnost, neumožnila ale těmto dvojicím adoptovat děti.
(MB,ČTK,foto:archiv)
autor: Redakce
