Českými kojeneckými ústavy ročně projdou téměř 2 000 malých dětí, které jsou tím pádem odtrženy od své matky a otce. Následky, které pobyt v jakémkoli ústavním zařízení na dítě má, jsou pak často doživotní. I proto se rozhodlo ministerstvo práce a sociálních věcí kojenecké ústavy v Česku zrušit. Posledním rokem, kdy ještě na území naší země budou kojenecké ústavy fungovat, má být proto rok 2013, o tři roky později by se do dětských domovů už nemělo v Česku dostat žádné dítě mladší sedmi let. To je model, který zavedlo přitom už od letoška sousední Slovensko.
"Velmi toto rozhodnutí vítám, moc mě potěšilo. Malé děti v útlém věku do ústavů nepatří, vlastně ideálně nepatří žádné dítě do ústavu. Problémem však bude, zda se vůbec podaří v uvedeném termínu zajistit dostatečný počet pěstounů a náhradních rodin," řekla ParlamentnímListům.cz Věduna Bubleová ze Střediska náhradní rodinné péče.
Čtěte také:
Podle ní bude proto nyní velmi důležité zapracovat na speciálním vyškolení dalších pěstounů, zapracovat samozřejmě i na osvětě této činnosti a její propagaci, která by přitáhla další lidi, kteří by se o děti starali. "Takový uchazeč, který se k tomu rozhodne, nemusí však vždy být schválený jako vhodný. Prochází poměrně detailním procesem prověřování, školením i sledováním různých odborníků. Než mu může být dítě svěřeno, trvá to nejméně rok od podání jeho žádosti," uvedla dále Bubleová. Jak doplnila, na dítě v pěstounské péči pak dostává pěstoun či náhradní rodina od státu peníze, v částce je zahrnuta i odměna pro pěstouna za to, že se výchově dětí (či dítěte) věnuje.
Čtěte také:
Vzhledem k tomu, že v posledních letech stoupá v kojeneckých ústavech také počet zdravotně postižených dětí, včetně dětí, které přijdou na svět již díky nemocným matkám se syfilidou, HIV, bude potřeba pamatovat i na umístění takovýchto dětí. "O zdravé děti, většinou konkrétního etnika zájem je, ovšem bude třeba zajistit i odborníky, kteří by byli schopni se starat i o děti s handicapem - a to také může být problém. Nevím, zda by se to dalo kompletně zajistit určitými stacionáři, kam by pěstouni ty děti dováželi ve všední dny, každopádně bude třeba získat poměrně značné množství speciálně vyškolených terapeutů, a to si v tuto chvíli dost dobře nedokážu představit, jak dopadne v praxi," připustila pro ParlamentníListy.cz možnou slabinu rozhodnutí Věduna Bubleová ze Střediska náhradní rodinné péče. Dodala, že i pro děti z jiných etnik svítá již v posledních letech poměrně značná naděje pro to, že nezůstanou celé dětství v dětských domovech - legislativa totiž již umožňuje jejich umístění a adopci do rodin v zahraničí.
Čtěte také:
V některé z forem institucionální výchovy je u nás umístěno dosud průměrně kolem 11 000 dětí. S tímto tristním stavem se nechtěla smířit i iniciativa, která si dala za úkol prosadit, aby co nejvíce dětí odcházelo i u nás do náhradní rodinné či pěstounské péče. Cílem této celostátní iniciativy nazvané Odsouzeni.cz, za níž stojí pět neziskových organizací dlouhodobě se věnujících náhradní rodinné péči, bylo přimět politiky změnit státní systém péče o ohrožené děti, a to novelizací zákona o sociálně-právní ochraně dětí a občanského zákoníku. Jak je vidět, první ovoce jejich práce už je tedy hmatatelné a zřejmě na dosah.
Čtěte také:
V celé Evropské unii je v ústavní výchově umístěno přibližně 140 000 dětí, českých 11 000 dětí tedy tvoří celých 8 procent z tohoto počtu. I proto Evropský soud pro lidská práva naši zemi za tento stav dlouhodobě kritizuje, protože podle něj státní orgány porušují práva rodiny a soukromý život tím, že často zbytečně odebírají děti rodičům a umísťují je do ústavní výchovy.
Děti končí nyní v ústavech i jen proto, že jsou rodiče chudí
„Ze své praxe známe případy, kdy jediným důvodem pro odebrání dítěte byla třeba jen nevyhovující ekonomická či bytová situace vlastní rodiny dítěte," řekla příklad zástupkyně iniciativy Martina Vančáková z Nadačního fondu J&T.
„Ústavní soud ČR ale nedávno jasně rozhodl, že hmotná nouze nesmí být důvodem pro odloučení rodiče a nezletilého dítěte, pokud jsou citové vztahy zachovány," dodala Vančáková. Přitom ústavní péče je pro stát nejnákladnější, neboť musí financovat jak provoz samotných velkých ústavních zařízení, tak personální kapacity. Náhradní rodinná péče je naopak zatím velmi podhodnocena a chod pěstounských rodin je z velké části financovaný z jejich vlastních zdrojů. Zatímco stát za dítě v ústavu zaplatí měsíčně 40 500 korun, pokud je dítě umístěno do náhradní rodinné či pěstounské péče, stát za něj zaplatí 6 806 korun (podle věku dítěte, také podle počtu dětí, o které se stará). V případě, že přijme náhradní rodina dítě se zdravotním handicapem do péče, může od státu obdržet až 17 tisíc korun měsíčně. "Myslím, že je důležité při této příležitosti také vyvrátit jeden nepravdivý mýtus. O pěstounskou péči i adopci se nemusí ucházet jen úplné rodiny, mohou žádat i jednotlivci - ať už muži či ženy. Jelikož však vždy probíhá přísný výběr nejlepší náhradní rodiny pro dítě, je samozřejmé, že kompletní rodina dostává přednost. Není to však pravidlem," uvedla ještě pro ParlamentníListy.cz Věduna Bubleová.
Čtěte také:
Iniciativa Osouzeni.cz mimo jiné usiluje o větší podporu rozvoje náhradní rodinné péče nejen po stránce finanční, ale třeba i zavedením institutu přechodné pěstounské péče do praxe, aby byli náhradní rodiče schopni okamžitě přijmout ohrožené dítě do rodiny.
"To například v Česku umožňuje zákon od roku 2008, ale skoro vůbec se nevyužívá - pokud je mi známo, bylo takto umístěno dítě pouze zhruba v deseti případech za tři roky," upozornila na praxi, kterou je třeba změnit Bubleová.
|
Fakta a čísla:
|
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
autor: Alena Hechtová
