Boje na jihovýchodě Ukrajiny by měly nyní skončit, neboť ukrajinský prezident Petro Porošenko se domluvil se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem na trvalém příměří v Donbasu. Věříte tomu? Jen podotýkám, že v pátek, krátce před očekávaným vyhlášení tohoto příměří zněla na východním a severním předměstí přístavu Mariupol znovu dělostřelecká palba...
Já na ukončení bojů věřím a doufám, že se to konečně povede. Ale je to věc velmi složitá a já nemám v tuto chvíli informace a ani přehled o tom, jak moc mají Ukrajinci pod kontrolou nejen tu svou pravidelnou armádu, ale i ty ostatní složky, které se také zúčastňují oněch bojů. Tam je faktorů několik a všechny jsou rizikové. Takže jsem v tomto sice optimista, ale pochopitelně velmi opatrný optimista.
Minulý týden NATO obvinilo Kreml z porušení ukrajinské suverenity, k čemuž prezident Ruska Putin zdůraznil, že Rusko sice ozbrojený konflikt nechce, je třeba ale mít na paměti, že je jednou z největších jaderných mocností. Co lze z jeho slov vyvozovat? Jde o otevřené výhrůžky?
Výhrůžky z jeho strany? Tak ty v tom vůbec nehledám! Vladimir Putin nemá naprosto zapotřebí někomu vyhrožovat. To je naprosto absurdní, aby musel představitel takovéto velmoci vyhrožovat někomu, kdo není konkurenceschopný.
Putin tehdy také přímo popřel, že by ruští vojáci operovali na východní Ukrajině...
Ani mně se nezdá, že by ruští vojáci operovali na východní Ukrajině. Vysvětlení lze hledat v tom, že vedle pravidelných armád se v různých oblastech světa, kde vznikají konflikty, objevují i dobrovolníci, které ovšem často financuje Pentagon. Zavedla se totiž ta praxe, že vedle pravidelných armád se v různých válečných dobrodružstvích objevují i specialisté. Obvykle jsou to bývalí vojáci nebo lidé, kteří prošli nějakým kvalitním výcvikem a jsou špičkově vyzbrojeni, mnohdy dokonce lépe než pravidelná armáda. A tito lidé tam dělají nejšpinavější práci. Tahle praxe se nyní ale přesouvá i do jiných oblastí, takže nemohu vyloučit, že se na Ukrajině objevují zrovna tito dobrovolníci. Proto si myslím, že Putin má pravdu v tom, když říká, že ruská armáda v té oblasti neoperuje a ani operovat nehodlá... Naši vojenští zpravodajci ostatně deklarují, že kdyby se Putin rozhodl obsadit kteroukoliv část Ukrajiny, tak na to mu stačí tři, maximálně čtyři dny a neexistuje síla, která by tomu mohla zabránit. Že to doposud neudělal, tak já si k tomu říkám, kde bere trpělivost? Jak to, že je tak odolný a že se nenechá k ničemu vyprovokovat?“
Takže má podle vás prezident Miloš Zeman pravdu v tvrzení, že konflikt na Ukrajině je především občanskou válkou, nikoliv ruskou invazí? V tomto prý věří ruskému ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi, který se nechal slyšet, že na Ukrajině ruští vojáci nejsou. Jenže Zemana za jeho prohlášení pěkně vypráskal na summitu NATO ve Walesu švédský ministr zahraničí Carl Bildt. Ironicky totiž Zemanovi vmetl, zda máme vůbec u nás zpravodajskou službu. Lze Zemana za to kritizovat?
Vůbec ne, já v tomto případě naprosto stojím za slovy pana prezidenta Zemana, protože jsem nikdy a nikde nezachytil žádnou relevantní informaci o tom, že by se Rusko vojensky angažovalo pravidelnou armádou na Ukrajině. K tomu jsem žádný důkaz nikde neviděl a ani neslyšel. Souhlasím proto s panem prezidentem, že na Ukrajině probíhá občanská válka a u té občanské války se zapojují dobrovolníci odevšad a na obou stranách, tedy ukrajinské i tzv. separatistické straně, tedy proruské. Jsou také důkazy o tom, že tam bojují i Češi. Takže si v tuto chvíli myslím, že pan prezident má naprostou pravdu.
Na onom summitu se také hovořilo o tom, že Severoatlantická aliance ponechává otevřené dveře těm zemím, které se jejími členy chtějí stát. Prohlásil to generální tajemník Aliance A. F. Rasmussen, který také naznačil, že obnovený zájem o členství v tomto vojenském uskupení dává najevo i Ukrajina. Není to nyní kontraproduktivní a zbytečné vyvolávání dalšího napětí? Všichni přece víme, že Rusko je výrazně proti tomu, aby Ukrajina byla členem NATO.
Pochopitelně je to velmi nepříjemná rétorika. Navíc pan Rasmussen musí velmi dobře vědět, že existují jistá pravidla pro přijímání členských států Aliance, že to není jenom tak, že když si Ukrajina podá žádost, tak rázem bude splněno, i kdyby pro to byla v NATO politická vůle sebevětší. Mne to jenom udivuje, že to takto pan Rasmussen podává – ono také přijmout Ukrajinu by ani nebylo technicky možné, protože ukrajinská armáda je v tak zoufalém stavu, že by nesplňovala vůbec žádná vojensko-odborná kritéria pro něco takového.
Jenže v kontextu s tím se rozehrává myšlenka, zda by se základny NATO měly rozšířit i na jiná území států Evropy, mezi nimi i do ČR. Tady se ale nabízí otázka, zda není v pozadí celého konfliktu na Ukrajině právě hrozba vstupu Ukrajiny do NATO. Vždyť sami zástupci Aliance ve čtvrtek dali jednoznačně najevo, že hodlají s Ukrajinou úzce spolupracovat...
Celé to napětí kolem Ukrajiny bylo vyvoláno tím, že Západ, tedy hlavně Spojené státy a představitelé západní Evropy neadekvátně vyhodnotili, co všechno si mohou k Rusku dovolit. A v tom je ten základní problém. Oni s ním prostě zacházejí z pozice síly, jako že Rusko musí akceptovat všechny jejich nápady a jestli už se Aliance rozšiřovala dvakrát proti původním dohodám, tak proč by se nemohla rozšířit znovu? To je prostě velmi nebezpečná hra, která navíc vůbec neodpovídá politické realitě dneška. Takže je bezesporu pravda, že tohle je hlavní příčina toho, co se na Ukrajině už od Majdanu odehrává a co vyeskalovalo až do tak zoufalé situace. Pokud vím, tak už i řada členských zemí si to začíná uvědomovat. Alespoň já mám zprávy takové, že Američané uvažovali opravdu velmi vážně o tom, že ještě naposledy budou do Evropy investovat a že jednu základnu ještě vybudují – nejlépe v Pobaltí. Nakonec se sami na tomto neshodli, a proto to považuji za obrovskou porážku americké koncepce. Proto jsem také přesvědčen, že tohle byl jeden z hlavních důvodů a cílů Američanů, tedy eskalovat napětí na Ukrajině takovým způsobem, aby ve Walesu členské země přistoupily na rozšíření Aliance, přesněji na posílení americké vojenské přítomnosti téměř ve východní Evropě.
Už mnohokráte jste řekl, že sankce proti Rusku jsou nesmyslné, že prý vás děsí to, jakým způsobem se pokoušejí evropské státy na pokyn Spojených států amerických zacházet se státem, jakým je Rusko. Můžete to rozvést?
Já vidím v těch jejich krocích tolik politické naivity, tolik politické neprozíravosti, kterou jsem nečekal ani v nejhorším snu, že by snad mohlo nastat. Oni vyloženě jednají z pozice síly a chtějí snad Rusko vyhladovět, čemuž nerozumím. Sankce, které přijímá Evropa na popud USA, poškozují sice pochopitelně i Rusko, ale poškozují současně Evropu. Američané tedy něco vymyslí a my to zaplatíme.
Také v tomto souhlasím a panem prezidentem Zemanem, který ke zpřísnění sankcí vůči Rusku tvrdí, že jsou nutné jen v případě, že skutečně došlo k ruské invazi, jinak nikoliv. Sankce jsou totiž strašně nebezpečná věc z jednoho podstatného důvodu: Sankce totiž není žádná koncepce, tam nikdy nevíte, jak dlouho budou trvat, jak dlouho se budou rozvíjet a jak dlouho se budou stupňovat. Teď máme druhé kolo sankcí a na mysli je otázka, kdy skončí? Ty sankce nejsou nic jiného nežli předobraz konfliktu, protože dříve nebo později sankce stejně skončí konfliktem, nenajde-li se jiné, politické, diplomatické a mírové řešení. Jenom stupňovat sankce, to není žádná politika.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
