Hned v úvodu tohoto týdne zaujaly Petra Žantovského pondělní Události, komentáře ČT24, v nichž byli hosty moderátora Lukáše Dolanského ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek a předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura. „Hovořilo se na téma fiskálního paktu a jak se dalo čekat, pan Mládek naši účast v něm schvaloval a hájil, zatímco pan Stanjura mu oponoval. Ani jeden z hostů, natož pan Dolanský, jehož to byla prvotní povinnost, neřekl, v čem fiskální pakt spočívá,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Ing. Jan Mládek, CSc.
Od ministra z ČSSD jsme slyšeli, že je dobré být ve fiskálním paktu. „Tvrdil, že je dobré tím demonstrovat naši účast v Evropě a – jak se říkávalo za komunistů – naše pevné a nerozborné spojenectví s bratrskými socialistickými, dnes tedy s eurounijními státy. Ta frazeologie je velice podobná. Ne náhodou Rusové říkají Evropské unii evrosajuz, to je přesné. Ale ten rozhovor neřekl vlastně vůbec nic, jak už to bývá u rozhovorů, kde předmětem je docela expertní téma,“ podotýká Petr Žantovský pro ParlamentníListy.cz.
Fiskální pakt připomíná Radu vzájemné hospodářské pomoci
Předseda poslaneckého klubu ODS možná o podstatě fiskálního paktu nemluvil proto, že nedostal moc prostoru. „Také pan Mládek jistě ví, co je podstatou fiskálního paktu, ale zase se mu nehodí do krámu to říkat otevřeně. Oba tak používali různé frazeologie, tak bych to doplnil za ně. Prapodstata fiskálního paktu je v tom, že státy sestaví své rozpočty již v období březen, duben, předloží je do Bruselu. Tam je prozkoumá příslušný orgán Evropské komise a buďto je schválí, nebo uvede výhrady a přiměje ten jednotlivý stát, toho ministra financí, v našem případě pana Babiše, aby tam zapracoval změny,“ vysvětluje mediální odborník.
Psali jsme:
Jde o to, že se v Bruselu snaží koordinovat národní ekonomiky. „V podstatě je to princip velmi podobný tomu, co se dělo v časech Rady vzájemné hospodářské pomoci, kde se také koordinovaly národní ekonomiky. Říkalo se, že na Ostravsku musí být těžba toho či onoho a že na Donbase bude těžba toho či onoho, že Bulharsko bude vyrábět tyhle komodity a Rumunsko zase tamty a budou se dovážet na Kubu nebo do Severní Koreje. Tak to byl princip fungování RVHP a úplně stejný princip nastoluje dnes Evropská komise prostřednictvím fiskálního paktu,“ tvrdí Petr Žantovský.
Tvrdit, že jsme v referendu dali EU bianko šek, je arogantní politika
A varuje před tím, že po ztrátě suverenity národní a státní přicházíme tímto také o suverenitu ekonomickou. „A to je ta poslední, kterou ještě jakžtakž máme, a to s velkými uvozovkami. Mimochodem ve čtvrtek v jiném rozhovoru pan Babiš celkem jasně prohlásil, že rozpočet na příští rok bude připravovat v těchto týdnech, to znamená březen, duben. Čili oni už se připravují na to, jako by byl fiskální pakt realitou. Tato vláda zřejmě počítá s tím, že náš stát do fiskálního paktu dožene, i kdyby nebylo na chléb,“ poznamenává mediální odborník.
To mu připadá velmi dramatické obzvlášť ve světle toho, že ministr Mládek uvedl, že není třeba, aby se referendum o fiskálním paktu konalo. „Prohlásil, že občané již v roce 2003 odsouhlasili v referendu náš vstup do Evropské unie, a tudíž vlastně dali bianko šek na vše, co si Evropská unie vymyslí. To je velice špatná filosofie a špatná arogantní politika. A jen opět podotýkám, že pan Dolanský žádnou z těchto věcí nekomentoval. Asi nevěděl, co na to říct. To se tak českým novinářům, nejenom v České televizi, stává docela často,“ míní Petr Žantovský.
Cabaniss nahradil diplomatickou mluvu kategorickými tvrzeními o korupci
Jeho pozornost také upoutalo, jak razantně nyní vystupuje v údajné korupční zbrojařské kauze William Cabaniss, emeritní velvyslanec USA v České republice. „Vyjadřuje se velice nemilosrdně a velice natvrdo, zatímco tehdy, když to bylo opravdu aktuální, to znamená za vlády Mirka Topolánka, kdy byl Martin Barták náměstkem ministryně obrany a později i ministrem obrany, tak se pan velvyslanec vyjadřoval velice diplomaticky a velice opatrně. Určitě tehdy nepronášel ta kategorická tvrzení, která o korupci vypouští dnes,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Doporučuje zamyslet se, proč se tak děje, protože se jinak žádná úvaha na toto téma v médiích neobjevila. „Trochu mi to připomíná události z let 2000 až 2003. Šlo o kauzu televize Nova, respektive tzv. ochrany investic společnosti CME, která patří Ronaldu Lauderovi. Ta pak vyústila v onu arbitráž, kdy zaplatila Česká republika 11 miliard společnosti CME, nebo panu Lauderovi. Navozuje mi to následující analogii, kterou ale berte jako spekulaci, která nemusí být pravdivá, ale může na ní něco být,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Může jít o analogii s počínáním Američana Laudera a arbitráží za Novu
„Tehdy pan Lauder chodil po amerických investorech a říkal jim, že vlastní v České republice úspěšnou televizi a má k ní licenci. A tu licenci chtěl zobchodovat a prodával to společnosti Scandinavian broadcasting system, ale neúspěšně. Ta společnost z obchodu potom odstoupila, a teprve pak nastala ta slavná arbitráž,“ připomíná mediální odborník, že Nova byla v té době opravdu velice úspěšná a měla měsíční obrat kolem půl miliardy jenom na reklamě, což bylo nevídané nejen v České republice, ale v celém postsovětském prostoru.
Mirek Topolánek
Tvrdí, že společnost SBS odstoupila od obchodu proto, že Ronald Lauder prostě nemluvil pravdu. „On tu licenci nikdy neměl. Nikdy k ní neměl žádná vlastnická ani dispoziční práva, byl vždy pouze investorem toho byznysu a jako investor z toho byznysu tahal peníze. Ale nikdy tu licenci neměl podle českého zákona. A tahleta lež ho samozřejmě dohnala a donutila ho rozjet tu mezinárodní akci ve velkém stylu a vyústilo to v onu arbitráž, kterou jsme prohráli,“ poznamenává Petr Žantovský.
Jde o to, zda Cabaniss nemusí v USA někomu něco dokazovat
Je přesvědčen o tom, že náš stát prohrál arbitráž kvůli aktivitě některých českých politiků. „Ti velice aktivně pomáhali protistraně, tedy vystupovali proti České republice, ať už to byl Cyril Svoboda nebo Hana Marvanová, Vlasta Parkanová nebo nebožtík Pavel Dostál. Ti všichni nesou společně vinu na tom, že Česká republika prohrála v arbitráži, která byla postavena na lživých výpovědích, a proto pan Lauder zvítězil,“ domnívá se mediální odborník.
„Podobnost, kterou nacházím s vystoupením pana Cabanisse spočívá v tom, jestli on pan Cabaniss nemusí teď náhodou někomu ve Spojených státech něco dokazovat, a proto nerozjíždí tu akci ve velkém a neříká věci, které říká. Nechci panu Cabanissovi hrabat v jeho svědomí, ale připomíná mi to velice silně tu Lauderovu aktivitu. Je to otevřená hra, uvidíme, co z toho vzejde. Ale domnívám se, že by se naši novináři mohli o ty věci zajímat víc do hloubky a upozorňovat na to, proč se právě teď pan Cabaniss takhle zaktivizoval a proč právě teď říká to, co říká,“ doporučuje Petr Žantovský.
Reportáž Novy navodila „pád měděné busty do močálu“
Třetí zastavení uvozuje slovy „pád měděné busty do močálu“ z jedné básně Josefa Kainara. „Tohle mi naskočilo, když jsem ve čtvrtek sledoval televizi Nova a překvapeně jsem vyslechl informaci o tom, že na našeho svatého senátora Libora Michálka, který se proslavil tím, že nahrával rozhovory se svými spolupracovníky, kvůli čemuž získal odér toho slavného, prasklo, že si ze státních prostředků nechal zaplatit svoje soukromé studium ve výši 380 tisíc a nějaké drobné. Což mi opravdu přišlo jako pád měděné busty do močálu, a to hodně hlubokého,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
V Michálkově případě šlo prý o bustu na hliněných nohou, která se pomalu kácí. „Kácí se samozřejmě oprávněně, protože pan Michálek není ani čistý, ani svatý. To, že je čestný a vzorový, o sobě tvrdí na svých webových stránkách, kde cudně mlčí o téhleté záležitosti. Kontroloval jsem to naposledy před hodinou a nic takového tam nebylo. Mně to přijde jako hezký příklad toho, jak naše média vždy vyzdvihnou nějakou takovou prapodivnou postavu na piedestal a potom se nestačí divit, když na tu postavu vypadávají tyhlety kompromitující informace,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Konec svatého Michálka je blízko, ale média o tom nereferují
Když se senátora Libora Michálka v televizi Nova ptali, zda si nechal dodatečně od ministerstva proplatit své vysokoškolské studium, přiznal to, ale z podrážděné reakce vyplynulo, že šlo o pakatel. „Podle něj to není nijak podstatná částka a takové dodatečné proplacení považuje za normální. Tak nevím, co by na to řekla většina české populace, pro níž je 380 tisíc roční, respektive dvouletý příjem. To by mě dost zajímalo, jak by se tvářili na to, že ty dva roky práce za tyhlety peníze jsou banalita, o které není třeba mluvit,“ zamýšlí se mediální odborník.
A zejména by ho zajímalo, co si o tom myslí lidé, kteří si musí svá studia platit ze svého a nikdo jim je ze státního nezaplatí. „Myslím si, že konec pana svatého je velice blízko. Je zajímavé, když se podíváte do internetu a googlujete tuhle kauzu, tak zatím ji nikde moc nevidíte. Může to být jenom liknavost, může to být neochota novinářů přiznat, že neměli pravdu, když dělali z pana Michálka svatého, kdoví. Ale zatím se to příliš nemelduje, ačkoli je to událost, která by stála za pozornost,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
