Oficiální Kyjev v odpovědi na mukačevské dění začal freneticky řešit problém, který je pro region typický celá desetiletí a je reálnou součástí ekonomiky Zakarpatska. Jaceňuk po vzoru gruzínského Saakašviliho hned požadoval rozpustit celou zakarpatskou celnici a prezident Porošenko teď veze do oblasti (staro)nového gubernátora v podobě Hennadije Moskala, odvolaného předtím z Luhansku. A. Turčinov jako předseda Rady bezpečnosti prohlásil, že je nutné začít tvrdá kádrová opatření v celém regionu a očistit jej od korupce, kriminality a pašování. Je jasné, že celý incident poškodil image Ukrajiny v jejím vyjednávání s EU o bezvízovém styku. Navíc poškodil i prezidenta Porošenka, který několik dní před incidentem (2. července) ve Lvově mluvil o tom, že korupce a pašování na západní hranici jsou nepřípustné, ale žádné konkrétní opatření nenařídil a neučinil. Pravý sektor prezidenta předběhl a ten ho musí nyní rychle dohnat.
Psali jsme:
Žít mukačevsky
Zájem centra o zakarpatský „národní průmysl“, jak je pašování přezdíváno, ale může mít destabilizační důsledky. Nedá se nejspíš mluvit o nějaké závažné formě rusínského separatismu, ale spíše o konfliktu místních klanů a politických skupin mezi sebou a s centrem o zdroj příjmů. Regionální rozdíly jsou tu jenom třešničkou na dortu se (zatím) omezeným mobilizačním potenciálem. Ten tu je v pozadí, ale těžko se dá předpokládat, že by v nejbližší době hrál nějakou klíčovou roli. Už zmíněný H. Moskal se nechal slyšet, že pašování je věc, na které je v Zakarpatsku zainteresována celá vertikála místních úřadů a byznysu. A podle Gazeta.ua bude mít nový gubernátor v boji s korupcí a pašeráctvím problémy. Mukačevo totiž nežije podle ukrajinských zákonů, ale mukačevsky. Všechno přitom naznačuje, že mezi pašováním a regionální politikou existuje nejeden vztah. Máme tu tedy v podstatě klasickou situaci vztahu mezi centrem, které chce unifikovat a posilovat svoji autoritu, a periférií, jež žije podle vlastních pravidel a unifikaci bude vnímat s nevraživostí a odporem. Taková situace znamenala vždy určitou formu konfliktu, který je do značné míry normální součástí konsolidace státu.
Jenže problém černého hospodářství a korupce vždycky něco vypovídá o stavu ekonomiky a společnosti. Jako faktická západní periférie Zakarpatsko celé roky žije kromě pašování především z remitencí ze zahraničí. Podle všeho je pašování v Zakarpatsku velmi rozšířená aktivita, která funguje jako rozsáhlá a sociálně zakotvená síť vztahů a korupce. Zahrnuje politiky, kriminální skupiny (pašerácké klany), zaměstnance celnice, obyčejné pašeráky a různé malé a menší ryby. Pašeráctví je v Zakarpatsku prostě běžným přivýdělkem, který je součástí místní ekonomiky. Není to legální, ale je to prostě „normální“. Konkrétně pašování cigaret představuje dobrý byznys. Jestli krabička cigaret stojí na Ukrajině kolem 20 korun, potom v EU jde o 100 a více korun – rozdíl, který je ekonomicky lukrativní. Je tedy logické, že aby Mukačevo nežilo mukačevsky a korupce i černý obchod zmizely nebo byly potlačeny, je třeba najít nové zdroje legální obživy v dost chudém kraji.
Psali jsme:
Pašování na vzestupu
Na Ukrajině ale nejde jenom o lokální pašování cigaret, ale i o mnohem větší schémata. Zdá se, že ekonomická situace země a kurz hřivny k valutám teď nutí některé importéry k nelegálnímu pašování zboží jako jedinému způsobu, jak se udržet na trhu. Pašování kvete i mezi Ukrajinou a DLR a LLR, které se ocitají pod blokádou, což pašování samozřejmě jako každá podobná restrikce (viz USA v době prohibice) ještě podpořilo. Jinak řečeno, pašování je na Ukrajině v poslední době na vzestupu, a nikoliv na ústupu. Zakarpatské pašování cigaret je jenom jednou z tváří většího problému, který ukrajinský stát má.
Boj s korupcí, nebo jeho imitace
Z hlediska funkčního státu a státního centra je pašování problémem nejenom kvůli ušlému zisku, neexistující kontrole nad kvalitou zboží, ale také díky prostupné státní hranici a samozřejmě korupci, která ji doprovází. Postup Kyjeva je logický a v zásadě správný, ale zároveň budí otazníky nad systematičností a vůbec reálnými možnostmi boje s korupcí (černou ekonomikou) na Ukrajině.
Je jisté, že slabý stát nemůže být v takovém snažení úspěšný a že režim se dostává ne mezi dva mlýnské kameny, ale mezi tři: Nemá k dispozici dostatečné nástroje reforem, protože stát je jako instituce slabý. Zároveň je ale v ukrajinské společnosti vysoká poptávka po řešení korupce a po konkrétních výsledcích. Konečně mezi staronovými politiky, činovníky, policisty a dalšími je dost těch, jejichž ekonomické zájmy stanovenému cíli neodpovídají. Najít kompromis mezi těmito třemi faktory je na hraně zázraku a Porošenkova vláda zatím jde cestou „žonglování“ (podle jiných „imitací reforem“).
Nynější frenetická opatření jsou reakcí na dění v Zakarpatsku, i když problém tu byl už dlouhou dobu. Byrokratická či technokratická řešení a represe jsou jenom částečným řešením. Ze slov ukrajinských politiků (stejně jako například ruských nebo českých) ale nezní nic o tom, jak korupci (a pašování) vykořenit jako kulturní praxi a jako důsledek stavu ekonomiky. Jedno bez druhého nebude fungovat. Korupce je jev sociální a jako taková obvykle prostupuje skrz naskrz celou společností.
Z hlediska regionu jako Zakarpatsko má ale problém řadu nuancí. Zaprvé jde pro místní lidi o více či méně normální zdroj příjmů, přivýdělek, který je „náš“, či dokonce „náš způsob života“. Co nahradí příjmy z této činnosti? Pokud nic, potom je tu mimo jiné potenciál pro dynamiku „naše“ a „jejich“, který může odcizit Zakarpatsko od Kyjeva. Zadruhé je pašování evidentně byznysem, na který jsou různým způsobem napojení místní podnikatelé, kriminální skupiny, úředníci a politici. Mezi nimi existují vztahy konkurence a konfliktu, do kterého nyní vstupuje centrum jako další hráč, který obrazně řečeno právě šťouchl do vosího hnízda. Je tu tak otázka, do jaké míry bude centrum jednat nezávisle (v obecném zájmu), aby radikálně a drasticky vykořenil propojení politiky a ilegálního podnikání? Cokoliv polovičatého jenom roztočí další kolo klanového konfliktu uvnitř regionu a popřípadě na úrovni region – centrum. A právě tento typ konfliktu (konflikt o zdroje příjmů a kontrolu nad nimi) destabilizoval ukrajinský stát. Bude Porošenkova vláda chodit v kruhu, nebo z něj vystoupí? Pro evropskou Ukrajinu je to poměrně zásadní…
Další analýzy Veroniky Sušové-Salminen:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Veronika Sušová-Salminen
