Po masakru na základní škole v Newtownu ve státě Connecticut a předtím na politickém mítinku v arizonském Tusconu nebo na univerzitě v Colombine, se v USA hovoří o tom, co dál s benevolentní politikou v otázce držení zbraní. Podívejme se na dlouhodobé možnosti cokoliv v tomto ohledu změnit.
Slovo svoboda je pro Američany zaklínadlem, pod kterým se dá při určité interpretaci schovat téměř cokoliv, podobně jako pod křídla demokracie. Proto je na místě zpozornět. Druhý dodatek americké ústavy zaručuje právo nosit zbraně. Navíc je spojován s právem na obranu jak vlastního života, tak i majetku. To jsou hodnoty, kvůli kterým Evropané v minulých staletích také často emigrovali na druhou stranu Atlantiku. Důraz na svobodu jedince je zde zakořeněný natolik, že je rozhodující.
List The New York Times se zabýval rozhodnutím Nejvyššího soudu, který zrušil zákon omezující používání zbraní na území Kolumbijského distriktu, a v souvislosti s ním citoval bývalého soudce Johna Paula Stevense, který prohlásil: „Druhý dodatek není žádnou překážkou pro regulaci používání automatických zbraní... Na rozhodnutí v případu Heller versus District of Columbia nemůže být sváděna neschopnost Kongresu přijmout opatření, která by pravděpodobnost takovýchto tragédií minimalizovala.“ V dlouhodobé perspektivě tak nebude překážet úprava stávajícího stavu kvůli zamrzlé legislativě, ale spíše kvůli obecně nízké vůli společnosti cokoliv v tomto podniknout.
V dílčích případech totiž soudy v určitých regionech podporují např. zákaz nošení zbraní v blízkosti škol a pošt nebo zákaz jejich vlastnění drogově závislými a nelegálními imigranty. Jenomže v administrativě, v Kongresu, a především kvůli všeobecnému postoji se jeví pokus o změnu jako mnohem těžší. Prezident Obama chystá nový plán, v rámci něhož např. hodlá přezkoumat, zda by bylo možné zacelit mezeru v zákoně, která umožňuje zájemcům o koupi zbraně získat ji u nelicencovaných prodejců, kde pak nemusí předkládat osobní údaje. Obama svěřil úkol dlouholetému bojovníkovi proti šíření zbraní Joeu Bidenovi, jehož zákon zakazující výrobu 19 typů poloautomatických zbraní vypršel v roce 2004, po 11 letech od jeho schválení Senátem.
Jenomže Washington je bez ohledu na jakékoliv události pod více či méně skrytým nátlakem ze strany příznivců Druhého dodatku. Vlivná zbrojařská lobby The National Rifle Association (NRA) má pevně vybudované kontakty jak na lokální úrovni, tak na té kongresové, a je známa zejména vazbami na republikány. Mezi nejznámější příznivce lovu a zbraní patří např. Paul Ryan, Ron Paul, dříve např. Rob Bishop z Utahu nebo John Thune z Jižní Dakoty a další.
Washingtonský korespondent Bob Schieffer řekl pro svou domovskou stanici CBS News, že kongresmani se bojí vzepřít se zbrojařské instituci NRA, protože ta by poslala ohromné prostředky na jejich porážku ve volbách. Během předvolebních měsíců získala tato asociace 10 milionů dolarů na kampaň, která měla přispět ke konci Obamy v Bílém domě. Na postoji NRA obvykle nic nemění ani tragické události. Krátce po nedávné střelbě v denverském kinu poslala svým donorům dopis žádající zachování jejich přízně, ve kterém uvádí: „Budoucnost Druhého dodatku bude v sázce... a nic menšího než budoucnost naší země a naší svobody bude v sázce.“ Z toho je patrné, že ani tentokrát není pravděpodobný nějaký radikální dlouhodobý obrat, protože tradice vlastnění zbraní je stále silná.
To je podpořeno i společenským nastavením. K hromadnému „odzbrojení“ Američanů jen tak nedojde, strach a panika se paradoxně ještě posílily. Např. 19 letý Peter Griffin žijící nedaleko Newtownu agentuře Reuters řekl: „...střelba pouze posílila můj zájem o zbraně, protože zabijáci pravděpodobně půjdou tam, kde zbraně nejsou.“ Pravdou je, že např. v takových státech, jako je Texas, obavy vedou k větší poptávce po zbraních. Zajištění osobní bezpečnosti je chápáno jako individuální záležitost, a pak není možné se stávajícímu trendu divit.
Je třeba si uvědomit, že z důvodu osobních charakteristik a zdravotních predispozic některých útočníků nelze nikdy dalším takovým incidentům zabránit. Pro případy ostatních střelců motivovaných politickými a ekonomickými důvody může společnost alespoň otupit ostří, které vzácně můžeme najít i u do budoucna neodstranitelných iracionálních útoků. To představuje snadné ospravedlnění činu, paradoxně také „právem na vlastní obranu“. Ať už jako na premiéře Batmana před imaginárními nepřáteli, tak v Connecticutu před nepřátelským a nevšímavým okolím.
A americká tradice může asociovat, že bránit subjektivně, neospravedlnitelně a pokřiveně pojatá vlastní práva a svobody radikální cestou je správné. Tradice domobrany zakořeněná ve vnitrozemí, zvláště na venkově, se spojila s pobřežním kultem individualismu, s po staletí se vyskytujícími psychickými anomáliemi a snahou plést si přiměřenou výchovu dětí do 21 let s omezením svobody, a vytvořila problém, který nemůže vyřešit Washington, ale pouze změna myšlení Američanů samotných.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
