Duch kádrování minulého režimu zavanul na Petra Žantovského v souvislosti s odvoláním šéfa Státního pozemkového úřadu Petra Šťovíčka z funkce. „Na tom bylo zajímavé to zdůvodnění ministra zemědělství Mariana Jurečky, které zaznělo v pondělních Událostech, komentářích. Cituji: ´Protože se kontaktoval s takovými lidmi, jako je Rittig.´ Bez ohledu na to, abych hodnotil činy a životní roli pana Rittiga, tak mě na tom fascinuje ta kádrovací lehkost,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Ing. Marian Jurečka
Nezpochybňuje ministrovo právo odvolat podřízeného pracovníka, ale udivuje ho, že ani nehledal nějaké profesní pochybení. „A novináři to po něm ani nechtějí. Jim nejen stačí tohle zdůvodnění, ale oni jsou za ně šťastní, protože je takové, kterému všichni rozumějí. Velmi jednoduše rozestavěné figurky na šachovnici, kde je jasně pojmenované zlo, a to se teď jmenuje Rittig, a každý, kdo se jen na vteřinu dotkne toho zla, tak je jím poznamenán, infikován a je zapotřebí ho zničit. To se přihodilo panu Šťovíčkovi, protože dal Rittigovi na oslavě narozenin nějaký obraz,“ připomíná Petr Žantovský.
V minulém režimu se také koukalo na to, s kým se člověk stýká
Kádrovací snadnost mu připadá trošku jako za komunistů. „Pan Jurečka se jistě urazí, ale to bych nechtěl, aby si ten příměr vzal osobně. Míním to tak, že když se lidé propouštěli do nějakých pracovních pozic, tak se posuzovalo nejen to, jaký mají názor na únor 1948, srpen 1968 a socialistické zřízení, ale i to, s kým se stýkají. Zda nesedí v hospodě u stolu s někým, kdo má protisocialistické řeči, zda nezahýbá manželce se sousedkou, jejíž bratranec emigroval do Spolkové republiky Německo. Já to teď zlehčuji, ale ten princip zůstává stejný,“ upozorňuje mediální odborník.
Psali jsme:
Vzpomíná si, jak sám byl asi před osmi lety na oslavě narozenin tehdejšího pražského primátora Pavla Béma, která se konala ve Žlutých lázních. „Bylo nás tam asi tisíc, stála se fronta, každý nesl primátorovi nějaký dárek, já mu dal svou knihu o mediálních manipulacích. Znamená to, když je Pavel Bém provětráván v médiích jako hlavní viník kauzy Opencard, ač dosud neobviněný ani neodsouzený, že jsem také špatný člověk, když jsem se objevil na narozeninách člověka, který má teď nasazenu psí hlavu? No asi ano. Já se naštěstí neucházím o žádnou funkci, takže mě tohle moje přiznání nemůže uškodit,“ míní Petr Žantovský.
Kdo se v kuloárech zastavil s Langrem, toho média nešetřila
V té souvislosti si vybavuje nedávný kongres ODS a to, jak se hodnotili v médiích jeho účastníci podle toho, s kým se bavili v kuloárech. „Tenhleten je ošklivý, protože mluvil s Langrem. A zastavil se i s Tluchořem, to je strašné, protože Tluchoř je známý korupčník. Co na tom, že byl osvobozen, ale účastnil se té korupční kauzy s panem Nečasem, kdy odstoupil ze sněmovny výměnou za nějakou trafiku, i když sám žádnou nedostal. Ale má psí hlavu a už to, že se s ním zastavíte v kuloárech a řeknete mu dobrý den, je špatně. To nesmíte, musíte se vyhýbat, pokud chcete dělat kariéru, každému, na koho to slovo padne, jak se říká. A mít to dobré u médií,“ konstatuje Petr Žantovský.
A u nich to má dobré senátor Libor Michálek. „Protože se s nikým nebaví a rovnou všechno udá. Ať už to byla kauza IPB před nějakými čtrnácti lety nebo kauza Státního fondu životního prostředí v době Nečasovy vlády. Pan Michálek, dnes senátor, je známý tím, že všechny souvislosti kolem sebe hned někam donese, médiím nebo policii. Dnešní heslo zní, pokud možno s nikým se nebavit. Mně se z toho dělá špatně a opravdu mi to připomíná 70. a 80. léta, kdy nám v této zemi nebylo dobře. Bylo to mimo jiné i vinou tohoto fenoménu. Udávej, udávej, udávej, nestýkej se, nestýkej se, nestýkej se. To bylo heslo dne a dnes to platí zas,“ tvrdí mediální odborník.
Postřeh bývalého konzula byl zcela odtržen od reality
Jako druhé téma si vybral tu část čtvrtečních Událostí, komentářů ČT24, v níž byl hostem bývalý generální konzul v Petrohradě. „Odborník na vše Vladimír Votápek byl tentokrát přizván pro změnu jako odborník na Ukrajinu. A on má veliký dar, že zkratkou řekne nějaký velmi zásadní postřeh, který má vystihnout podstatu věci. To by bylo hezké, kdyby byl ten postřeh alespoň trošku založen na realitě,“ říká pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Tentokrát ho zaujala věta „Revoluce v Ukrajině dá Spojeným státům a západní Evropě důvod, aby Ukrajině ekonomicky pomohly“, kterou Vladimír Votápek pronesl. „To je zajímavý postřeh od člověka, který říká, že je odborníkem na tu oblast, a zcela pomine kontext. Ten je přitom jednoduchý. Ukrajina spěje k rozdělení, jde jenom o to, kudy se ta demarkační čára povede. O nic jiného v tuto chvíli nejde,“ podotýká Petr Žantovský s tím, že se toho dá docílit velmi jednoduše atakováním její ekonomiky.
Nikdo si nemůže dovolit, aby Ukrajina byla zcela oslabené území
„Když se rozhodnou klíčové státy Evropské unie, že Ukrajinu vyhladoví, tak se jim to vcelku může povést. Ale může se jim to povést jen v té západní části, tím jedině urychlí rozdělení Ukrajiny a přenesení celého toho východu pod křídla Moskvy, a to i ekonomická křídla. Nezapomínejme, že pan prezident Janukovyč odmítl podepsat přístupové protokoly k Evropské unii v prosinci minulého roku, protože mu nenabídli 16 miliard dolarů jako ekonomickou pomoc,“ připomíná mediální odborník.
I když ukrajinská ekonomika rozhodně není silná, tak celý ten příběh, který má především geopolitickou dimenzi, zkrátit do citované věty nejde. „Západ má eminentní zájem na tom, aby Ukrajina ekonomicky nepadla proto, že přes ni jdou strategické suroviny, a proto, že je na té demarkační čáře východ – západ. Čili si nikdo nemůže dovolit, aby tam bylo absolutně oslabené území, protože ekonomicky slabá země znamená obrovský vnitřní neklid a sociální nepokoje. Tato fakta, která plynou z každé učebnice zahraniční politiky a měl by to znát každý student mezinárodních vztahů na ekonomické škole, pan exkonzul briskně pustí dolů vodou a prohlásí takovouhle větu,“ diví se Petr Žantovský.
Novináři se spokojují s jednoduchými vysvětleními složitých dějů
Více než názor nějakého bývalého diplomata mu vadí, že se redaktor nepídil po tom, jak té větě rozumět. „Jestli to je opravdu revoluce, proč jsme přijali tak jednoduše zkratkovité sdělení, že jde o revoluci, proč o tom redaktoři nepochybují? Je to tím, že si vzpomenou na dozvuk listopadu 1989, o kterém se také domnívají, že byla také revoluce? Přitom to rovněž žádná revoluce nebyla. Tak se tážu, proč se novináři spokojují s jednoduchými vysvětleními velice složitých a velice komplikovaných dějů. Je to proto, že tomu nerozumí, že tomu nepotřebují porozumět, protože mají pocit, že jim to v této chvíli stačí?“ ptá se mediální odborník.
Ve stejném pořadu se pozastavil i nad historickou reportáží o papeži Piovi XII., který stál v čele církve už před druhou světovou válkou. „Jeho velice komplikovaným životním úkolem bylo vyrovnat se s nacismem, což věru nebylo záviděníhodné, protože šlo o bezpečí věřících. A papež velmi dobře věděl, že nemůže vést přímý boj s nacismem, protože by ho prohrál. Stačilo, aby Hitler ukázal prstem tak, jak ukázal na Židy jako na kolektivního viníka, na katolíky jako na kolektivního viníka a mohly nastat neskutečné pogromy na katolíky ve všech zemích, kam Německo dosáhlo,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Historická reportáž o papeži Piovi XII. s naprostým blábolem
Existuje naprosto relevantní obava, že kdyby papež šel do přímého boje a řekl, že nacismus je zločinný systém a Hitler je zločinec, tak by přišla odveta. „To on nechtěl. My se můžeme s odstupem bezmála osmdesáti let tvářit jako moralisti a říkat, že to byl zbabělý papež, že přece mohl jakýmkoli svým jednoduchým gestem zabránit všemu tomu krveprolití a genocidě, kdyby jako autorita vyhlásil, že je to zločin. A to už se dostávám k tomu, proč o tom mluvím. V České televizi zazněla věta, že papež Pius XII. mohl zabránit nacistům v genocidě, kdyby vystoupil. To je naprostý blábol, který absolutně ignoruje jakákoli historická fakta,“ zlobí se mediální odborník.
Podle něj by tohle měl znát žák základní školy v deváté třídě, kde se probírá druhá světová válka. „Z toho, že takováto věta vypadne z jakéhokoli mediálního hrtanu, jsem úplně konsternován a fascinován. Kdyby byl vysvětlen kontext, tak nemohla nikdy zaznít. Bohužel se obávám, že tohle je hlavní nemoc současných českých médií, že prezentují názor, aniž by předtím zaznělo jeho zdůvodnění. Znát zdůvodnění a dokázat ho říci, tak by takovýto názor nemohl zaznít a dal by se korigovat směrem k pravdě,“ vysvětluje Petr Žantovský.
Bylo jasné, že Drtinová nezůstane v pořadu, který nikdo moc nesleduje
Na závěr si nechal odchod moderátorů Daniely Drtinové a Martina Veselovského z České televize a jejich možné budoucí angažmá v projektu internetové televize mediálního impéria Zdeňka Bakaly. „Odchod paní Drtinové byl zjevný od okamžiku, kdy byla odejita z Událostí, komentářů a byl jí určen formát, který nikdo moc nesleduje, nikoho moc nezajímá. Bylo to jen takové přechodné stanoviště a celkem se dalo čekat, že paní Drtinová dříve, či později Českou televizi opustí. Pan Veselovský je zaměstnanec Českého rozhlasu, tam má teplé místečko, takže ten tímhle gestem nic neriskuje,“ upozorňuje Petr Žantovský.
Za mnohem zajímavější považuje to, že by se oba měli stát součástí projektu internetové televize. „Je to takových osm let, kdy s podobnou pompou odešel z televize Nova Pavel Zuna. Kdo si na něj dnes ještě vzpomene, že to byla hlavní moderátorská hvězda televize v dobách Železného? Pak byl ještě na Primě, ale potom zmizel do internetové televize, šlo o předchůdce dnešní Stream.tv. Provázela to řada nadějných prohlášení, jak už jsme technologicky tak daleko, že internetové televize budou velmi silně konkurovat těm terestrickým,“ vzpomíná mediální odborník.
Kanál ČT1 je zajímavým soustem pro toho, kdo mu může dát privátní kabát
Nic takového se nestalo ani před lety, ani v současnosti, protože technologie ještě nejsou tak daleko. „Navíc televize má své určení spíše pro generace, které nejsou založeny na počítači od rána do večera a nepatří k té úplně digitalizované části společnosti. Takže to je spíš zástěrka. Spíš bych tam četl úplně něco jiného, ale doufám, že se to nepotvrdí, protože bych se toho docela bál. Já jsem čekal, že něco podobného rozjede pan Babiš. Ale že to rozjíždí pan Bakala mě také nepřekvapuje, protože mnohé jejich kroky jsou konány souladně,“ všímá si Petr Žantovský.
Očekával by, že dva z nejbohatších občanů Česka rozjedou nějaký televizní projekt, na jehož konci bude převzetí jednoho z kanálů České televize, nejspíš ČT1. „Proto se také na ČT Art přestěhovaly umělecké pořady, na dvojku se přestěhovaly běžné filmy a na dvojce také může být reklama, což na jedničce při současném uspořádání nikoli. Takže pro Českou televizi to je výhodnější, aby si zvedla sledovanost dvojky a jednička v tuto chvíli je docela zajímavým soustem pro toho, kdo je schopen tomu dát zajímavý privátní kabát, tedy neomezený z hlediska příjmu z reklamy, a to jsem předpokládal, že bude pan Babiš,“ přiznává ParlamentnímListům.cz mediální odborník.
Internetová televize může být předkrmem terestrické, vytvořené z jednoho kanálu ČT
Ale za možný scénář považuje i to, že by se do toho pustil Zdeněk Bakala s Andrejem Babišem jako ministrem financí v zádech, který mu to ve vládě dokáže postupnými kroky připravit a zajistit. „Pak by ta internetová televize byla zajímavým předkrmem k vytvoření nějakého týmu, programu, logistiky, který by potom dokázal převzít tu budoucí novou terestrickou televizi vytvořenou z jednoho z kanálů České televize. To je totiž jediná cesta, jak se v Česku dostat k celoplošné televizi s významným podílem na trhu, moci, pokud nechcete přímo koupit nějakou televizi, třeba Novu. Pro to tenhle scénář platí. Uvidíme, jestli se naplní. Pokud ano, bojím se toho už dopředu,“ dodává Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
%20-%20Kopie_profil_top.jpg)
