Mezi politiky bude zmatek. Odborník o nebezpečném průlomu v žurnalistice

Uplynulému týdnu ve sdělovacích prostředcích dominovaly informace o povodních, které dolehly na většinu českých krajů. „V té souvislosti musím říct, že je zvláštní, jak se dějiny opakují. Při povodních v roce 2002 jsem se týden po otevření předtím zatopené staré Prahy účastnil konference a jejím tématem bylo mediální uchopení povodní. Vzpomínám si, jak tam tehdy několik lidí včetně mě říkalo, že je velice zvláštní, jak se naše media orientují výhradně na negativní zprávy, jak se chovají destruktivně i v okamžiku ohrožení,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Jako příklad posloužil tehdejší pražský primátor Igor Němec, který si vinou špatných informací od Povodí Vltavy vysloužil v médiích psí hlavu za svou větu, že situace je nadmíru výtečná. „Vzápětí se zatopila stará Praha a všichni se mu smáli. Přitom on v tom byl absolutně nevinně, ale ta mediální vlna ho spláchla a přestal být primátorem. Česká média se mu tehdy velice snažila smůlu po hlavě ještě pomazat a udělat z něj hlupáka,“ vzpomíná mediální odborník.

Česká média by i ze starosty New Yorku udělala blba

Srovnává to s příběhem, kdy rok předtím následkem teroristického útoku spadla ve Světovém obchodním centru Dvojčata. „Tehdejší starosta New Yorku Giuliani vylezl na horu popadaných sutin z těch dvou budov, postavil se tam, na hlavě čepici s americkou vlajkou, a vlastně řekl jen pár slov: ´Amerika se nevzdá, postavíme se a jdeme do toho.´ Americká média z něj tehdy udělala velkého hrdinu, protože starosta v okamžiku strašlivého životního ohrožení přesně vyjádřil postoj Ameriky,“ konstatuje Petr Žantovský.

„Být to u nás, tak by si český novinář určitě našel způsob, jak z něj udělat pitomce, protože by vysvětlil, co všechno bylo špatně, a i z Giulianiho by udělal blba. Ale pro americká média se stal Giuliani národním hrdinou, a dokonce se pak jednu dobu velice vážně mluvilo o tom, že bude prezidentem Spojených států. Proč to vlastně všechno celé připomínám? Protože je výmluvné to srovnat s tím, co se po celý uplynulý týden během povodní dělo u nás,“ vysvětluje mediální odborník.

Kariéra postavená na hledání blamáží a konfliktů

Všiml si, že všechna média, privátní i veřejnoprávní, místo toho, aby upozorňovala na to, co se v čase ohrožení a nebezpečí povedlo, tak se neustále šťourala v tom, co se naopak nepodařilo. „Přesněji řečeno nejen šťourala, ale aktivně vyhledávala. Mám proto jeden hezký příklad. V úterý v Událostech, komentářích ČT24 pan Veselovský vyslýchal ministra životního prostředí Chalupu a do každé jeho věty vstupoval nějakou svou negativistickou připomínkou,“ je Petr Žantovský přesvědčen, že moderátor stále hledal problém, i když nebylo, kde ho hledat.

Mgr. Tomáš Chalupa

ODS
Praha 6; volby do PS: č. 9

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

„I když mu pan Chalupa velice přehledně vysvětlil, co vláda i krizový štáb udělaly, tak se novinář choval tak destruktivně, jak jen si lze představit. Na tom se dá zobecnit chování českých novinářů. Jejich destruktivita a honba za senzacemi zdaleka překonává odpovědnost vůči výkonu té profese. To však dnešnímu českému novináři nevysvětlíte, protože se domnívá, že výkon jeho profese spočívá v tom, najít co nejvíc problémů, blamáží a konfliktů a na tom postaví svoji efektní novinářskou kariéru,“ popisuje ParlamentnímListům.cz Petr Žantovský jednu z hlavních chorob české žurnalistiky.

TÉMA: Povodně

O hrdinech tohoto týdne média neinformovala

Z vlastní zkušenosti se sklání před tím, jak se povodeň řešila v Praze. „I občan byl omezen ve velmi malé míře, věci fungovaly, tramvaje jezdily, náhradní spoje existovaly, lidé z MHD byli ochotní, úslužní, nekonfliktní, snažili se tlumit všechny nervózní situace, kterých tam bylo milion. A tihleti všichni lidé jsou hrdinové tohoto týdne. Ale to se z České televize nebo jakéhokoli jiného českého média nedozvíte, nedočtete, nedoslechnete. Tam vidíte jenom problémy, katastrofy, krize. Ale to, že se tady něco povedlo, to veřejnosti zamlčujeme. A já nevím proč,“ podivuje se mediální odborník.

Toho zaujal v uplynulém týdnu i pořad České televize Máte slovo s Michaelou Jílkovou, jehož tématem tentokrát byla možnost adopce homosexuálními páry. „Pro mě je to téma o to zajímavější, že jsem dlouhodobě zaměstnával čtyři nebo pět gayů, takže to prostředí docela dobře znám. Vím, že to jsou prima pracovití lidé a že není rozdíl mezi pracovitostí gaye nebo heterosexuála. A všechny předsudky vůči této minoritě jsou opravdu zbytečné,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.

Menšina nemůže diktovat pravidla většině

Hned ale zdůrazňuje, že není myslitelné, aby si minorita začala osobovat právo diktovat standardní pravidla majoritě. „Kdo se ve čtvrtek díval na pořad paní Jílkové, tak viděl velice agresívní skupinu zastánců nadstandardních práv gayů. Gayové už dávno nejsou mimo zákon, jak byli za komunismu, dávno nejsou vystaveni žádným společenským předsudkům či diskriminacím, byť neformálním. Jsou to lidé, kteří jsou bráni jako zcela rovnoprávní, jako lidé, kteří nemají žádný problém a není s nimi žádný problém,“ míní mediální odborník, že tato minorita nemá sebemenší důvod ke stížnosti.

„Ale způsob, jakým ve čtvrtek večer velmi agresívně mentorovali zbytek světa a zbytek společnosti a velmi nárokově vyžadovali pro sebe zvláštní ohledy, jakousi nadstandardní péči státu a veřejnosti vůči své minoritě, ke svým minoritním – a musím říci, že dost nestandardním – požadavkům, tak to vypovídá o tom, jaká ta minorita je. Je to celkem její vnitřní věc, jaká je a jak se s tím vyrovnává,“ podotýká Petr Žantovský, který se tímto tématem mnoho let zabývá z mediálního hlediska.

Zvláštní fascinace českých médií zájmy minorit

„Přitom zjistíte, že gay minorita je vnímána mediálně převážně velmi pozitivně, převážně s velkou solidaritou, převážně s velkým nadšeným fandovstvím, a když to tak trošku přeženu, tak jako nebýt gay je v očích dnešních médií a mnoha novinářů téměř handicap. Já jsem si na to vzpomněl, když jsem četl ty crawly, co běžely dole na obraze. Tam někdo přes internet napsal hlášku, kterou bych ocitoval: ´Jsem hetero a po zhlédnutí tohoto pořadu si připadám méněcenný.´ Myslím, že je to strašně zásadní postřeh občana, vox populi, vox Dei,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Podle něj jsou česká média neformálně dirigována minoritami a je jedno, jestli jde o politickou, sexuální či jinou minoritu. „Ta fascinace českých médií zájmy minorit je velmi zvláštní. Jako by ta majorita neexistovala, jako by být příslušníkem majority byl handicap a bylo to něco špatného. A automaticky to předpokládalo, že když jste příslušníkem majority, tedy většiny, tak jste prostě méněcenný. Tak, jak to napsal ten občan,“ poukazuje mediální odborník na absurdní jev.

Nad příčinami by se nejspíš měli zamyslet dušezpytci

Považuje to za vytváření velmi falešných obrazů reality, na čemž se zhusta podílejí čeští novináři. „A já už opravdu nevím, jestli to dělají z té čisté touhy po efektnosti nebo jestli mají pocit, že tím se sami stávají lepšími, když budou takhle zuřivě bojovat za nadstandardní prostor pro minority. Nevím, proč to dělají, ale je to tak. Já jsem schopen deskriptivně popsat ten stav, ale nad jeho příčinami by se asi měli zamyslet psychologové, sociologové a jiní dušezpytci,“ myslí si Petr Žantovský.

Za třetí mediální zajímavost uplynulého týdne považuje zprávu, že webové portály kopírující tiskové tituly společnosti MAFRA – Lidové noviny, Mladá fronta a Metro, tedy lidovky.cz, Idnes.cz a metro.cz, spouštějí komerční program na prodej propagačních článků, které budou umístěny mezi jinými články a budou celý jeden rok dohledatelné. Až dosud byly inzertní články graficky nebo poznámkou, že jde o inzerci či reklamní článek, nějak oddělené, aby bylo zjevné, že patří do inzertní části.

Placený článek mezi standardními bude čtenáře ohlupovat

„Je to velice nebezpečný průlom do určitých standardních pravidel žurnalistiky, protože se vytváří nová mediální situace. Najednou se tu vyskytne text či informace, která má nějakého zadavatele, který si platí zveřejnění té informace, ale platí si to v kontextu s jinými informacemi, o nichž má čtenář předpokládat, že jsou získány objektivní žurnalistikou. Tudíž si čtenář automaticky začlení tenhle placený článek mezi ty objektivizované žurnalistické materiály. To je nebezpečné, protože to vytváří prostor pro velkou manipulaci s publikem,“ varuje mediální odborník.

„V Česku se říká, že mnozí politici, ale i komerční společnosti, si nakupují nějaké prostory zejména v tiskových médiích, ale i elektronických, neformálně. To znamená, řeknu to česky, podmáznou nějakého novináře, který o jejich produktu politickém či obchodním napíše pozitivně a dá to do té normální redakční části toho kterého média. Tím samozřejmě ohlupuje diváka, čtenáře, posluchače a vytváří v něm pocit, že to je normální, ověřená, žurnalistická, nezávislá informace, což tedy není. Je to zájmová informace, která je zaplacena,“ poznamenává Petr Žantovský.

Hrozí masívní nápor propagandy politiků a stran

Upozorňuje na to, že se do tohoto vztahu mezi zadavatelem a příjemcem vnáší systém, který znamená, že peníze už nebude inkasovat běžný novinář, ale redakce nebo vydavatel. „Efekt ale bude v zásadě stejný. Působnost té inzerce, nebo dejme tomu propagace, bude velmi široká a plošná. A myslím si, že zejména v politické oblasti, komerční ani tak ne, to hrozí velkým, masívním náporem propagandy těch politiků a stran, které si na to seženou prostředky,“ domnívá se mediální odborník.

Přitom připomíná situaci před druhým kolem prezidentské volby, kdy se některá média – a Lidové noviny tomu vévodily – úplně předháněla v podpoře nějakého kandidáta. „A všechny materiály, které tam během dvou týdnů mezi prvním a druhým kolem volby byly otištěny, sloužily podpoře toho kandidáta. Představte si, že nějaký tým, který stojí za tím či oním kandidátem v podobné volební situaci, podnikne masívní kobercový nálet informacemi, které budou nepravdivé nebo jen částečně pravdivé, ale v každém případě budou účelně manipulativní,“ zamýšlí se Petr Žantovský.

Dá se čekat zmatek na české politické scéně

Proto považuje částku mezi 80 a 100 tisíci korunami, za níž bude možné si propagační článek nenápadně schovaný mezi standardními texty koupit, za směšně malou. „Za takový peníz by si nikdo v novinách takový inzerát nekoupil, když ještě přihlédneme k tomu, že bude rok dohledatelný. To je velký průlom a domnívám se, že to může způsobit velký zmatek na české politické scéně,“ dodává pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.