Jeho příběh je v podstatě splněním amerického snu. Ten ale podle něj v České republice zatím nemá co dělat. „Když jsem byl v Americe a řekl jsem jim, co jsem prožil, byli lidé nadšení. Pomalu by mi stavěli sochu. U nás není taková doba. Popřáli mi štamgasti, gratulovali mi lidi z Kanady nebo ze Slovenska a úspěch mi přáli. Čechů bylo málo. Myslím, že Češi víc úspěch závidí, spíš mi házeli klacky pod nohy,“ podotkl jednatřicetiletý Svoboda. Podle něj proto šanci na úspěch v prezidentských volbách Tomio Okamura, který je současným symbolem „českého snu“ mít nemusí. Třeba i z těchto důvodů. „Osobně ho neznám, jen čtu jeho prezentace v médiích. Tomio Okamura tvrdí, že ho lidé na internetu podporují. Obávám se ale, že je mezi nimi spousta falešných lidí, kteří mu možná ani úspěch nepřejí. Na úspěchy není dobrá doba. Já jsem to zažil na vlastní kůži,“ upozornil redakci Svoboda.
Psali jsme:
V čele státu by rád viděl Fischera nebo kamaráda Miroslava Antla
Svoboda politiky hodnotí hlavně pohledem, který si může málokdo dopřát. Pokud je zná osobně, udělá si o nich obrázek. „Sleduji spíš senát. Miroslav Antl je můj dobrý kamarád. To je člověk, kterého znám osobně, takže vím, co si mám o něm myslet. Nehodnotím člověka podle toho, co se o něm říká, ale podle toho, jak ho poznám. Miroslav Antl nebo Ondřej Liška, také Jan Fischer. To by mohli být dobří prezidenti republiky,“ podotkl Svoboda. „Když byla tak zvaná úřednická vláda, měl pan Fischer takové názory, že jsem s nimi souhlasil. A co říkal, mě zajímalo. A nechtěl bych zapomenout na pana Janotu, kterého jsem si nesmírně vážil,“ dodal.
Více příběhů ZDE
Pivní národ buranů bez pivní kultury
Jeden z nejlepších výčepních světa nešetří kritikou na adresu kvality čepování piva v republice. „Teď jsem byl čtyři měsíce v New Yorku a na Floridě. Tam jsem ochutnal asi dvě stě značek piva, takže mi nevadí, když čepuje někdo jiný. Problém je jinde. Majitelé pivovarů se příliš nestarají o kvalitu čepování své vlastní značky v restauracích a tím paradoxně škodí zrovna právě svému pivu. Nestarají se o jeho kvalitu a neposkytují správné znalosti lidem, kteří s jejich pivem pracují. Vím, že v sudu mají pivo dobré a když pak vidím, co s ním udělá výčepní, chce se mi brečet. Lidé bez větších námitek přijímají piva ve špinavých sklenicích, jen když stojí co nejmíň peněz,“ rozčiluje se Svoboda. „Jsme pivní národ bez pivní kultury,“ dodal.
Psali jsme:
Z Frenštátu pod Radhoštěm odešel po vojně, protože nemohl najít práci. Neuchytil se ani v Brně, pak už zbyla jen Praha. „Přijel jsem s batohem na zádech a měl jsem sedm tisíc korun. To jsem investoval do bydlení a pak už jsem se toulal bez koruny. Pak jsem přišel do restaurace U Pinkasů, posadil se na barovou židli a ptal se na práci. Nemohl jsem si dát vůbec nic, protože jsem neměl peníze. Čekal jsem tehdy tři hodiny, než za mnou šéf přišel. Vydržel jsem a dostal jsem šanci a začal jako brigádník,“ popsal Svoboda. A pevnou vůli pak testoval dál. „Pražáci mi hodně dávali najevo, že mezi nimi nemám co dělat. Chtěl jsem ze začátku skončit. Pak mě přehodili na druhou směnu, kde jsem potkal kamaráda z Moravy. Díky němu jsem to vydržel,“ připouští Svoboda.
Mistrovství světa vyhrál až na podruhé
Z brigádníka se vypracoval na výčepního. Pak dostal šanci účastnit se republikové soutěže a vyhrál, postoupil na mistrovství světa a byl druhý. Toužil ale po zlatu. Na to si musel počkat do roku 2010. Tehdy se stal Lukáš Svoboda mistrem světa v čepování piva v soutěži Pilsner Urquell Master Bartender, a to v konkurenci soutěžících ze sedmnácti zemí. K tomu za uplynulá léta přidal i několik republikových vítězství. „Doma mi dřív vyčítali, že jsem příliš domácký typ. Teď se pohybuji na ose New York, Praha, Frenštát a zpátky. Na důchod asi skončím na Filipínách,“ směje se Svoboda.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Čunková
