Mladý levičák z Václaváku: Stalin zradil revoluci. Vláda krade za bílého dne

Lukáš Matoška se do platformy Stop vládě zařadil v době, kdy se studenti vymezovali proti reformě, kterou představil někdejší ministr školství Josef Dobeš. Do platformy totiž studenti zapojili i iniciativu Za svobodné vysoké školy. Proto se postupně Matoška začal zapojovat i do přípravy akcí platformy Stop vládě. O tomto víkendu nechyběl ani na protestu proti vládě, který se konal 17. listopadu na Václavském náměstí v Praze.

„Já se účastním těchto věcí i z titulu redaktora levicového časopisu Solidarita, který za poslední roky pravidelně píše o aktivitách občanského nesouhlasu,“ vysvětlil Matoška pro ParlamentníListy.cz. Podle něj je zcela nepochybné, kdo nyní na občanech této země páchá ty největší škody.

„Za ministra financí Miroslava Kalouska neúměrně narůstá zadlužení veřejných rozpočtů, ačkoli jeho stranu vyneslo do vládních lavic právě heslo o umořování dluhu. Nikdo nedokáže stanovit, kolik o set miliard za Kalouskovy éry zadlužení narostlo, protože jak ukazují renomovaní ekonomové, Kalousek s největší pravděpodobností umně kryje některé další dlužné položky. Na příští vládu tak může spadnout daleko větší dluh," zmínil Matoška a upozornil, že každoroční schodky jsou důsledkem Kalouskovy reformy daní z příjmu ještě z dob Topolánkovy vlády, díky níž stát přichází každoročně cca o 90 miliard.

„Škrty nefungují a zadlužení neřeší, musíme se vrátit k otázce, jak zadlužení, s nímž se dnes potýkají de facto všechny státy, vzniklo, a jak to, že sociální státy měly kdysi vyrovnané rozpočty. Zapříčinila to deregulace trhů a globalizace kapitálu – i v ČR se několik nadnárodních korporací, které mají větší zisk než ČR hrubý domácí produkt, těší daňovým prázdninám. A právě tyto prostředky státu chybí, a proto si je půjčuje. Potřebujeme normalizovat korporátní daně."

Tato vláda podle jeho soudu navíc dlouhodobě privatizuje veřejné sektory. „Například zdravotnictví, kde jsme v situaci, kdy hrozí uzavření celé řady krajských nemocnic a zdravotnických zařízení, což vedlo zdravotnický odborový svaz ke stávkové pohotovosti,“ upozornil pak na jeden z velkých příkopů kabinetu Petra Nečase.

Krádež za bílého dne

Další věcí, která se Matoškovi hrubě nelíbí, je nový penzijní systém. „Vláda připravila reformu, která sleduje přesně trajektorie tzv. reforem, které se tam, kde byly zavedeny, neprokázaly jako funkční. Nejde skutečně o nic jiného, než o vyvádění peněz z průběžných penzijních systémů do soukromých rukou. Tedy opět privatizace, dokonce by se dalo říci, že jde o krádež za bílého dne,“ zdůraznil a připomněl i sociální reformu a nechvalně proslulou sKartu. I studenti se podle něj totiž zajímají o to, jak je možné, že Ministerstvo práce a sociálních věcí – konkrétně za něj odstoupivší ministr Jaromír Drábek – uzavřelo za české občany bez jejich souhlasu smlouvu na několik let s Českou spořitelnou, tedy potažmo s rakouskou Erste Bank.

Kapitalismus bylo před lety zakázané slovo

Kapitalismus? Ani před tímto slovem Matoška neuhnul. „Před několika lety toto slovo nebylo slyšet ani od zástupců levicových stran. Levicově orientovaní novináři sami sobě zakazovali toto slovo používat, takže jsem rád, že právě toto už bylo mediálně prolomeno. Správně pojmenovat systém, v němž žijeme, je základním předpokladem pro jakoukoli žádoucí změnu, “ podotknul.

A jak Matoška politicky zařazuje sám sebe? „Považuji se za marxistu a hlásím se k tradici západní radikální levice, která kritizovala vývoj sovětského socialismu už od nástupu Stalina, ne-li dříve. A to jednoduše proto, že tento experiment se zvrhnul. Často se zapomíná na to, že tehdy i řadou českých novinářů – například Karlem Čapkem – byl vývoj po Leninovi, ba dokonce nástup Stalina zprvu považován za překonání revoluce, které nepřála pravice, ani sociálně-demokratická levice. A on to konec revoluce a čehokoli progresivního v Rusku skutečně byl. Neměli bychom zapomínat na to, kdo všechno nástup Stalina mylně uvítal.“

Padesátá léta, rok 1968 a Charta 77...

„Já osobně považuji stalinismus za konec nejenom radikální levice, ale i za konec levice vůbec. Stalinismus je podle mne zrazením revoluce, která se zcela nepochybně vyvinula z naprosto jiných předpokladů. Stalinismus je odklon od revoluce, ke které se tehdy výrazná část světové veřejnosti upínala,“ řekl dále k historickým souvislostem.

To, co se dělo následně, v padesátých letech, tak bylo podle jeho soudu „výhonkem degradovaného dělnického státu“, neboť se dělo bezpráví hned v několika směrech.

„Režim se zde vypořádával především se svými kritiky zleva, jako byl například Záviš Kalandra, jenž stál ve velmi jasné opozici proti stalinizaci KSČ ve třicátých letech a jenž byl odsouzen k smrti ve vykonstruovaném procesu se skupinou Milady Horákové.“ (Kalandra jakožto hlava smyšlené trockistické skupiny byl odsouzen k smrti a popraven, paradoxem při tom bylo, že se jednalo o jednoho z mála marxisticky vzdělaných teoretiků mezi historiky – pozn. red.)

Pokud jde o okupaci roku 1968, tak Matoškův komentář by byl podobný. Je tady ale jeden zajímavý fakt, a to, že radikální levicové smýšlení zde i přese všechno přežívalo a nějakým způsobem se rozvinulo právě koncem šedesátých let, kolem okupace, v té době vznikal také nespočet stávkových výborů. Šlo o radikalizaci odborového hnutí, okupaci univerzit studenty, všechny tyto věci jako by byly zapomenuty,“ uvedl na tuto notu.

Tehdejší disidenti za kapitalismus skutečně nebojovali

K následnému historickému zlomu, tedy roku 1989, Matoška podotknul, že si velmi váží toho, když někteří disidenti z minulého režimu, například signatáři Charty 77 Petr Uhl a Lenka Procházková, vystupovali letos na demonstraci 17. listopadu, kde se postavili proti soudobým poměrům.

„Petr Uhl se hlásil k revolučnímu marxismu čtvrté internacionály, považoval se tedy za trockistu a kritizoval minulý režim z levicových pozic. Je zcela logické, že 17. listopadu tlumočil demonstrujícím na Národní třídě velmi jasný vzkaz – že tehdejší disidenti za kapitalismus v této podobě skutečně nebojovali. Naznačil, že tento režim není tak demokratický, jak si tehdy disidenti přáli. V podobném duchu pak hovořila i Lenka Procházková nebo Igor Pleskot. Pro mne jsou to lidé, kteří bojovali proti minulému režimu a jsou pro mě vzorem,“ uzavřel téma.

Nakonec se jako student zamyslel Matoška i nad tím, jakou vůbec mohou studenti očekávat budoucnost.

„Nepochybně to budou mít těžší a těžší. Už dnes jsme v situaci, kdy podle analýzy Ministerstva školství vyplynulo, že jeden měsíc studia na vysoké škole přijde studenta zhruba na osm až devět tisíc korun. Takže padá mýtus, že vysoké školství je zadarmo, a proto by mělo být zpoplatněno. To je lživý mýtus. Sem spadá i skutečnost, proč nový ministr školství Petr Fiala začal hovořit namísto o školném, o tzv. zápisném. To ale neznamená, že by Ministerstvo školství zásadně přehodnotilo svá východiska, neřkuli dokonce programové prohlášení vlády, kde se záměr zpoplatnit vysokoškolské studium nějakým způsobem vyskytuje. Tady se totiž s největší pravděpodobností chystá zpoplatnění vysokoškolského studia pouze jinou cestou, přičemž zahraniční zkušenosti ukazují, že zprvu nízko nastavené poplatky mají tendenci pouze růst,“ uzavřel Matoška.