Například Theodor Dollanský, i když nemusel cestovat na Pražský hrad zdaleka, poněvadž žije v Praze, byl na II. nádvoří se svými dvěma dětmi už krátce po deváté hodině. „Pana Havla jsem si nesmírně vážil. A protože mají děti prázdniny, rozhodli jsme se sem přijít, abychom jednou mohli říci, že jsme u tak významné události byli,“ řekl Dollanský ParlamentnímListům.cz. Jeho třináctiletý syn Theodor a devítiletá dcera Květa přiznali, že si ve škole s pedagogy hodně o exprezidentovi Havlovi povídali – tudíž moc dobře věděli, kvůli komu se významná mše v katedrále Chrámu Sv. Víta koná a proč je tam tolik lidí.
Zajímavá dvojice žen přicestovala do Prahy vzdát poslední hold Havlovi až z Opavy. „Včera jsem se byly poklonit rakvi s jeho tělem, dnes jsme nemohly nepřijít sem – považujeme to za jeden z nejvýznamnějších mezníků v našem životě. Pana Havla jsem si nesmírně cenily, je nám moc líto, že nás musel opustit,“ řekla mladší z žen. I ony čekaly na stěžejní mši na nádvoří ještě před devátou hodinou ranní. Vybaveny byly rybářskými stoličkami, svačinou i termoskou s teplým nápojem.
Fotogalerie: - Mše za Havla
Fotogalerie: - Pozvaní hosté
Přišel se s Havlem rozloučit se stejnou trikolorou v klopě jako v roce 1989
Velmi zajímavou osobou v davu přihlížejících byl ale i muž z východních Čech. I u něj nebylo možné přehlédnout to, že přicestoval s větší vzdálenosti. Na klopě měl jako mnozí – většinou hlavně mladší zde přítomní lidé trikoloru. „No jo, ale já mám tuto trikoloru schovanou z listopadu roku 1989 – dnes jsem ji vytáhl, protože se domnívám, že si to odchod Václava Havla zaslouží. A jsem hrdý na to, že budu moci říci, že ta malá věc byla u obou těchto událostí,“ řekl tento muž, který se ParlamentnímListům.cz představil jako Pavel Hloška.
Zajímavou skupinou byli i skauti, kteří nejen, že přinesli Václavu Havlovi na jeho poslední cestu věnec, ale netajili se tím, že ho pokládali za svého bratra. I velmi mladí se tak nechávali slyšet v duchu, že jim je líto toho, že odešel.
Druhé nádvoří, kam měla přístup i široká veřejnost, se po jedenácté hodině rychle zaplňovalo. Špalírem zde přítomných projížděly stále častěji limuzíny diplomatů z mnoha i velmi exotických zemí.
Lidé stojící na zmiňovaném nádvoří přicházeli oblečení do tmavého, jiní na důkaz zármutku měli oblečení označené alespoň černou páskou na rukávu.
Fotogalerie: - Čekání na mši
Zcela ztichlé nádvoří a dojaté stovky lidí
V půl dvanácté zesílil zvuk velkoplošné obrazovky umístěné na nádvoří a prostřednictvím kamer mohli i zde přítomní lidé, kterých minuty od minuty přibývalo, vidět liturgický průvod i začátek obřadu, stejně jako ještě krátce před začátkem mše významné členy a delegace vlád mnoha zemí světa. Pokud do té doby byl na nádvoří Pražského hradu nebývalý klid, tak v tu chvíli zavládlo doslova hrobové ticho. Lidé – mladí i staří sundávali čepice z hlavy, v tvářích mnoha bylo cítit dojetí z daného okamžiku. Pak přišla výzva k minutě ticha, kterou vyslovil před přítomnými arcibiskup Dominik Duka. Na jeho pokyn se ve dvanáct rozezněly zvony po celé zemi.
Psali jsme:
Poté, co se rozezněly a spolu s nimi sirény, zdálo se, jako by v tu chvíli na nádvoří stály stovky soch různých lidí.
Spolu s nimi, jak později ukázaly agentury, se v poledne na minutu zastavilo celé Česko. Vyzváněním zvonů, minutou mlčení, potleskem, troubením sirén i cinkáním klíčů vzdalo hold památce zesnulého Václava Havla.
Další reportáže ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
Přesto, ačkoli se při rozhlédnutí kolem sebe na Pražském hradě mohlo zdát, že truchlí kompletně celá země, je nutné připustit, že ně každý s tak velkou monstrozní akcí a třídenním smutkem se všemi dopady souhlasil.
Fotogalerie: - Svíčky a vzkazy
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
