V rámci připomínky nedožitého jubilea Václava Havla se o Havlovi a jeho odkazu pravdy a lásky začalo v médiích opět hodně hovořit. Co říkáte na projevy lidí, jimž je již „pravda a láska“ k smíchu?
Člověk, který do takové míry zpochybňuje jeho obraz, je prostě neinteligentní. Spousta státníků tohoto kalibru má za sebou i chyby, ale to prokáže historie, ne nějakej Pepa, co se vysmívá jeho odkazu. Havel je historická postava, v našich dějinách velkolepá, a je třeba na něj tak začít nahlížet. Bez emocí. Dále je zásadní chybou dávat rovnítko mezi ním a slovy „pravda a láska“. To jsou prostě jen nějaká dvě symbolická slova, kterým nemohl v zásadě věřit ani on. Tak to ani nebylo míněno. Je to spíš nějaký ideál a správný. Havel je veskrze komplexní, vysoce inteligentní osobnost, která se nemůže scvrkávat do nějakých dvou slov. To samé „sluníčkáři“, příšerné slovo. Podle mě by tahle lingvistická palba štvala samotného Havla nejvíc.
Myslíte si, že přišla doba, kdy už Václava Havla můžeme kritizovat, že prostě přišel čas, v němž se již můžeme oprostit od jeho zbožťování?
Tak co já vím, jo... Pan prezident rozhodně nezemřel s přesvědčením, že ho tento národ bůhví jak miluje. Spíše naopak. Neustále byl a je kritizován, žádné zbožťování se neděje. To akorát lidé mého přesvědčení připomínají těm, kteří – zdá se – kritizují vše, co není na východ, že hanobit takto Havla nás může ještě mrzet. Svět není blbej. Svět miluje Havla. To se ovšem nevylučuje s nárokem na kritiku. Jak jsem říkala, stala se z něj historická postava a je třeba ji začít studovat v rámci znalostí a času.
Publicista Petr Štěpánek k současné situaci před časem na Facebook napsal: „Kim-ir-senizace Václava Havla, fučíkizace Věry Čáslavské...“ Vypovídá tento výrok o něčem?
Jo, je to strašně patrné. Slova „havlista“, „sluníčkář“ a místy dokonce i „prozápadní“ se stávají nadávkami. Míra agrese vycházející od těchto lidí vůči těm, o nichž se domnívají, že jim nadávky přísluší, je někdy skutečně dechberoucí. Že se „Havel“ stane součástí nadávky, je něco tak pitomého, že za sto let bych se tomu i hluboce zasmála. Dnes nikoliv.
Fotogalerie: - Havel 80
Fotogalerie: - Drátěná srdce a Havlovo náměstí
Mnozí o Havlovi bez předsudků tvrdí – promiňte mi ten výraz – že to byl prý děvkař a ochlasta... Zaslouží si vůbec takovéto nálepkování?
Jsme národ, který zkonzumuje nejvíc alkoholu na světě – někdy na prvním místě, někdy na druhém. Každopádně jsme často před Ruskem. Ochlastové jsme všichni. A jakou měl politiku se ženami, ví jen nejbližší okolí a nikomu dalšímu do toho nic není. To s reálnou politikou nemá absolutně nic společného. Tedy v jeho případě, protože u současného prezidenta vliv alkoholu cítím. Havel žádné eskapády typu „klenoty“ neměl.
Píseň pro Václava Havla na Václavském náměstí:
Existuje vůbec něco, co máte Havlovi za zlé? A co podle vás udělal nejlépe ze všech? Čeho si na něm vážíte?
Na toto nechci odpovídat, jelikož jsem v době jeho úřadování byla dítě, povětšinou, místy začínající puberťák, a navíc byl Havel jaksi neustále přítomen v naší rodině (reálně nebo jako téma), tudíž vím, že nemám dost odstupu, abych ho mohla pořádně zhodnotit. Hlavně co se týče chyb, to si musím celé znovu nastudovat a promyslet. Jako jeho největší plus považuji spojení umělce, filosofa a státníka v pozici prezidenta. To je prostě jedinečná záležitost. Jako rétor byl výlučný. Člověk nechápal. Táta mi kdysi řekl: „Já nahodím nějaké téma a sleduj, jak bude mluvit spatra.“ A Havel spustil. Na jakékoliv téma. Bez přípravy! Okamžitě byste to mohla vydat jako publikaci. Myslím, že byl svým způsobem geniální. Zeman byl prý kdysi také výborný rétor, jak jsem slyšela. Není to ojedinělá schopnost u politiků, ale jak byl Havel zejména literát, jeho řeč byla nenahraditelná. Já bych to ani nedokázala zreprodukovat. Nikdy bych o něm nepsala hru. Neuměla bych ho napodobit.
Co řekla PL.cz Natálie Kocábová už dříve:
Měly by podle vás nést Havlovo jméno různé objekty, náměstí či ulice? Narážím na to, že se v úterý po Havlovi pojmenovala piazzetta Národního divadla – je to nyní náměstí Václava Havla, kde je navíc umístěna socha srdce od Kurta Gebauera. Pak tu máme zvon v kostele sv. Havla v Havelské ulici, jenž se má Prahou rozeznít od Nového roku a ponese jméno Václav... A jen u toho zdaleka nemusí zůstat. Není toho už moc?
Takové osobnosti se nerodí každý den. Čili já myslím, že ne. Jestli je to vkusné, je věc druhá.
Michael Žantovský tvrdí, že by Václav Havel souhlasil s tím, že je třeba migranty přijímat. Co si o tom myslíte? Kdyby Havel žil, opravdu by propadl mluvě Angely Merkelové?
Já bych se ani náhodou neodvažovala tvrdit, co by si Havel myslel. Nebyl to „sluníčkář“, byl to taky real politik, nejen idealista. Já si to, co pan Žantovský, třeba nemyslím. Ale to je jen můj názor. Je nebezpečné se tím ohánět.
Máte na Václava Havla nějakou osobní vzpomínku? Přece jen váš tatínek se s Václavem Havlem znal osobně...
Mám jich dost, průběžně jsme ho vídávali. Je kmotrem mého bratra. Ale nikdy jsem si s ním nepovídala jako dospělá s dospělým... Vždycky jsme byly ty kolem pobíhající děti dospělých, co si povídají.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
