Na společném WC za Drábkovy škrcené dotace. Byli jsme v domově důchodců

Nebýt zhoršující se ekonomické situace, za kterou prý stojí hlavně Ministerstvo práce a sociálních věcí, vše by mohlo fungovat lépe a bez nedůstojnosti. Ministerský systém dotací na sociální služby však místo toho rok od roku více nutí neziskové organizace do platebních neschopností.

Právo na soukromí a důstojný život? Těžko uplatnitelné

Až pět vzájemně si cizích lidí spolu žije v domově pro osoby se zdravotním postižením v litvínovské čtvrti Janov, který spolu s domovem pro seniory spadá pod krajskou příspěvkovou organizaci Domovy sociálních služeb Litvínov. Výjimkou nejsou pokoje po čtyřech, po třech, nejvíce – jednačtyřicet jednotek – je pro dvě osoby. Výsadu jednolůžkového bydlení mají pouze tři klienti. Právo na soukromí a důstojný život? Těžko uplatnitelné. O něco málo lepší je to v domově pro seniory. Babičky a dědečkové zde bydlí buď po jednom nebo po dvou.

Když vejdete do jednoho z objektů organizace, můžete vidět, jak si zcela klidně dva lidé vytvářejí vlastní suchou vazbu. O něco dál se právě někteří pokoušejí o svůj možná první, možná několikátý keramický výtvor. Společenské a kulturní vyžití nevázne. Ale…

Nahoře huj, dole fuj?

Černou můrou životního prostředí pod střechou domova - a tedy velkou výzvou pro investiční záměry zřizovatele - je kromě absence soukromí a také úskalí intimní hygieny. Pozůstatkem socialismu jsou totiž společné záchodky na chodbě a umývárna pro všechny na jednom patře. „Hromadné toalety v dnešní době jsou opravdu nedobré,“ uznává Jiří Šimůnek, ředitel Domovů sociálních služeb Litvínov, p. o., podle kterého to v zařízení po této stránce vypadá jak před lety na studentských kolejích.

„Někteří klienti navíc potřebují větší pomoc s hygienou od zaměstnanců, a tak společná koupelna skutečně nenabízí potřebnou intimitu,“ ví, co by se mělo změnit k lepšímu. Jeho představou by bylo, že by ke každému „jednolůžáku“, na něž by se všechny pokoje přebudovaly, patřilo vlastní WC. „Nebo jedno WC mezi dvěma jednolůžkovými pokoji by bylo rovněž velkou změnou k lepšímu,“ je tolerantní k úspornější variantě. I ta je ovšem nejspíše ve hvězdách.

Jedna z pravidelných návštěvnic ústavu zmiňuje krutou realitu intimního života, který je zde mnohdy složitý i ze strany samotných zaměstnanců. „Ti klienti, kteří jsou mentálně zaostalí, mají zvýšenou pudovost - sexuální aktivitu. Samozřejmě se nehlídají, kde uspokojit své potřeby. I v tomto směru by větší míra soukromí předcházela určitým momentům, které host okem skutečně při návštěvě zařízení nevyhledává. Poprvé jsem byla trochu v šoku,“ přiznává.

Pak se prý začala více zajímat a jak sama uvádí, nikdy ji nenapadlo, že vedení takového ústavu musí řešit třeba i antikoncepci pro mladší klientky s mozkovou dysfunkcí, které zřejmě sotva tuší, k čemu ten barevný prášek je. Pudy však i lidé s nižší duševní vyspělostí mají vyvinuté podobně jako zdravý člověk, pouze je neumějí ovládat.

Lepší něco než nic?

Nic nového pod sluncem: i lidská důstojnost je o penězích. V litvínovských zařízeních jsou rádi, že Ústecký kraj jako zřizovatel na ně nezapomíná alespoň s některými investičními akcemi, například nedávná elektrorekonstrukce, díky níž došlo i k vybudování telekomunikačních rozvodů. Ty klientům zajistily na pokojích širokou nabídku TV programů, IP telefon a připojení na internet.

Vedení organizace však uznává, že stejně velkou prioritou jako investice do nemovitosti by měli být samotní lidé, kteří v ní tráví svůj život. Práva na soukromí, intimitu jsou jedněmi ze základních lidských práv.

Ministerstvo asi neumí počítat

Mnohé by se dalo změnit, pokud by financování sociálních služeb nefungovalo podle šablony Ministerstva práce a sociálních věcí, které neustále utahuje opasky. Velký zlom ve způsobu financování nastal již v roce 2007 v souvislosti se zavedením zákona o sociálních službách č. 108/2006Sb.

Každoroční krácení dotací na provoz a nedostatek financí na investiční akce jsou největším problémem všech domovů a ústavů v Ústeckém kraji. „Dotace od ministerstva vůbec nejsou dostatečné. Je to ohromná nepřímá úměra, rok od roku výraznější: ceny všeho jdou nahoru, ale dotace naopak dolů,“ kroutí hlavou ředitel Jiří Šimůnek.

Bývávalo zvykem mít „příděl“ do poloviny února, ale že přijde rozhodnutí až v březnu, není už nic, co by vedoucí představitele domova a ústavu překvapovalo. „Nebýt podpory od kraje, neměli bychom na potraviny, služby a řešíme samozřejmě, abychom neplatili ještě penále za pozdní platby,“ zmiňuje šéf, že postup ministerstva vlastně příspěvkovou organizaci ekonomicky poškozuje, protože ji staví do pozice odběratele služeb, který se dostává do druhotné platební neschopnosti.

„Musíme se zvládnout domluvit s dodavateli, aby nám s platbou posečkali a podobně," podotýká ředitel, o čem jsou již tradičně novoroční jednání s dodavateli. Bez spousty věcí totiž organizace skutečně nemůže několik měsíců žít. Jde například i o hygienické potřeby, dezinfekční a čisticí přípravky a podobně.

Situce byla dříve horší

Stav organizace byl ještě nedávno mnohem horší. Před čtyřmi lety, ještě za exhejtmana Jiřího Šulce, se však naštěstí díky podpoře kraje domov důchodců a ústav sociální péče v Křížatecké ulici v Litvínově-Janově dočkal rekonstrukce kuchyně, oken, zateplení fasády a střechy.

„Šlo o stavební úpravy varny, výměna rozvodů ZTI, částečná obnova technologie, výměnu všech oken v objektu C, včetně výměny parapetů a zateplení fasády a střechy celého objektu C,“ upřesnil Jiří Šimůnek. Ve střešní nástavbě jsou k dispozici tři cvičné byty, skladové prostory, zázemí pro zaměstnance, moderní prádelna, rehabilitační místnost, učebna PC, cvičná kuchyň, učebny na keramiku nebo práci se dřevem. Součástí budovy je velká zahrada, kde je umístěno několik altánů, mlhoviště, hřiště s umělým povrchem, skleník, ohniště a miniamfiteátr.

V současnosti patří mezi zdroje financování dotace od ministerstva, příspěvek zřizovatele – Ústeckého kraje, dále pak platby od zdravotních pojišťoven, úhrady od klientů, příspěvky na péči, platby za nadstandardní služby od klientů a sponzorské dary.

V Ústavu sociální péče v Litvínově – Janově (Zátiší 177) je v současné době 130 klientů. V Domově pro seniory v Janově (Křížatecká 16) dnes žije 170 klientů a k tomu šestnáct v domově se zvláštním režimem. Dalším drobným nedostatkem v běžném režimu je možná i fakt, že v ústavu mají klienti možnost výběru obědů ze dvou druhů jídel tři dny v týdnu, v domově na Zátiší pak čtyři dny v týdnu.