Víme, že nakonec k ničemu závažnějšímu či významnějšímu z pohledu protestů nedošlo, spojení dvou slov o občanské neposlušnosti tak zůstalo ukryto spíše jen ve slovnících a učebnicích politologie a historie. Přesto se zdá, že myšlenka na ni ještě lidi zcela neopustila. Důkazem může být text anonymního občana, žijící si svým vlastním životem na českém internetu. I on vyzývá k jisté dávce občanské neposlušnosti. Nutno však dodat, pokud by k ní někdo přistoupil, že si musí být vědom toho, že za ni ponese veškeré možné právní i trestně právní následky.
Podle právníka, kterého ParlamentníListy.cz v této souvislosti oslovily, stojí totiž hned na počátku jeden zásadní problém – občanská neposlušnost totiž není nikde zcela jasně definována. Může se za ní skrývat přitom celá řada jevů, včetně níže uvedené výzvy, jež se dá vyložit i jako vzpoura proti placení jakýchkoli daní.
"Ano, není to jev, který by byl nějak jasně definován - spíš se jedná o mediální obrat. V první řadě se nám pod ním vybaví protesty v ulicích, samozřejmě se však za tím může skrývat celá další řada rebélií. Včetně těch, které mohou vyvolat trestní postihy, toho by si měli lidé být vždy vědomí," vysvětlil ParlamentnímListům.cz advokát Kolja Kubíček.
Občanská neposlušnost nemá definici. Ale může mít velmi nepříjemné následky
Jelikož se však v souvislosti s občanskou neposlušností hovoří třeba i o takových krocích, jako je například neplacení daní, nabízí se myšlenka, jaké by to mohlo mít pro "neposlušné" trestní dopady.
Psali jsme:
Ve zmiňovaném textu, který se jako většina takto laděných sdělení šíří hromadnými emaily, jde přitom o jisté „rozloučení občana se státem s konstatováním: NEDÁM VÁM UŽ ANI KORUNU!“
A pokračuje následně slovy: „Nač nějaké revoluce? Stačí přestat platit daně významnou částí občanů, podnikatelů=znamená zrušení nevolnictví, okamžitý zánik současného společenského zřízení a při troše štěstí začátek nového.“
Neznámý autor schovaný pod prostým slovem „občan“ pak píše dále: „Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem se rozhodl vydělávat peníze a kdy jste se poprvé objevili u mé první výplaty a zaplacené faktury od mého spokojeného zákazníka a řekli jste DEJ! Pravda, trochu mne to tenkrát zaskočilo, jsem od přírody štědrý a velmi rád pomohu potřebnému, požádá-li mne o to. Ale vy jste myslím, tenkrát, neřekli „prosím“, nikdo z vás mne nepožádal, viďte? Vy jste přišli a řekli jen to: DEJ!“ je uvedeno v textu.
Pořád jen DEJ, ale když se situace změní - je to smutné poznání...
A dále se uvádí: „Nu, co! Moje babička mne učila trpělivosti a říkala, dej šanci, každý se může naučit slušnému chování a navíc – podívej na jaké bohulibé věci potřebují peníze, které ti berou. A tak jsem si časem zvykl na Vaše sprosté DEJ a díval se na učitele, kteří vyučovali mé děti psaní a počtům, policisty, kteří chytali zloděje a vrahy, lékaře, kteří léčili nemoci mých blízkých. A tak jsem dával, každý měsíc, mnoho let. Dostali jste spousty a spousty peněz, brali jste si téměř polovinu toho, co jsem svoji pílí a umem vydělal a nikdy jsem od vás neslyšel PROSÍM a nikdy jsem od vás neslyšel DĚKUJI. A pak se mi přestalo dařit, vzpomínáte? Říkal jsem: Nezlobte se, teď mi nezbývá ani pro mě, ani pro moje děti, chvilku mi počkejte, prosím,“ svěřuje se anonymní pisatel. A dodává, co udělal stát.
„A co jste udělali vy? Začali jste mi ukazovat výhružné dopisy od finančních úředníků, ukázali jste mi exekutory, ukázali jste mi soudce a kriminály. Nějak se nám to začalo kazit, viďte…“konstatuje anonymní občan, který v závěru svého sdělení dospívá k názoru, že nejlepším řešením bude nedávat už ze svých peněz nic než na věci, které jasně vidí a jasně potřebuje.
Dá se tedy hovořit o způsobu občanské neposlušnosti. Pokud by se však jednalo o skutečného muže se skutečným takovýmto záměrem, který uvede do praxe, následky by rozhodně nepatřily k příjemným. A to bez ohledu na oprávněnost či neoprávněnost tohoto rozhodnutí.
"Samozřejmě, že by šlo o daňový přečin, který, pokud bude vláda a výkonná moc mít pravomoce, může být a zřejmě by byl s největší pravděpodobností potrestaný. Nelze se spoléhat ani na to, pokud by se na takovém kroku dohodlo sto, tisíc či pět tisíc lidí. Jako právník před takovým tedy mohu jen varovat," zdůraznil pro ParlamentníListy.cz Kolja Kubíček. Dodal, že tato forma protestu by byla účinná pouze v případě, že by se do ní zapojila široká, třeba statisícová masa lidí - a to je podle Kubíčka v Česku nepravděpodobné.
Trestní postižitelnost by padla jedině tehdy, pokud by padl celý systém
"Trestní postižitelnost za činy spojované s nějakým druhem občanské neposlušnosti by padla jedině tím, že by došlo k revoluci a svrhnutí vlády - ta by tím ztratila pravomoci k tomu, aby mohla někoho potrestat," uvedl jediný možný případ, kdy by mohla i vyhrocená občanská neposlušnost projít bez následků, Kolja Kubíček.
Nutno dodat, že takový případ přitom novodobá historie i v Evropě již pamatuje.
"V devadesátých letech navrhla Margaret Thatcherová v Británii takzvanou daň na hlavu, proti čemuž se zvedla ze strany Britů obrovská vlna nevole. V okamžiku, kdy půl milionu lidí daň nezaplatilo a další se k nim připojovali, musela vláda rozhodnutí změnit. A vyměnila i samotnou Thatcherovou," uvedl jeden příklad z minulosti Miroslav Ransdorf (KSČM).
Ransdorf : Vláda musí počítat, že občanská neposlušnost různých typů přijde
Podle Ransdorfa situace v Česku dozrává k velmi vyhroceným situacím. "Tato vláda je vládou národního zklamání. Patnáct lidí čeká na jedno pracovní místo a vše se neustále nadále zhoršuje. Proto by si vláda Petra Nečase měla uvědomit, mohou přijít samozřejmě i různé formy občanské neposlušnosti - nejen s transparenty v ulicích," řekl Ransdorf ParlamentnímListům.cz.
I profesorka politologie z VŠE Vladimíra Dvořáková, varuje před tím, že skutečné projevy občanské neposlušnosti, tak jak je tento pojem známý z historie v souvislosti s Gandhím nebo Martinem Lutherem Kingem, znamenají vědomé porušování zákonů. Tedy je třeba počítat s tím, že dotyčné osoby budou uvězněny.
"A v případě nějakého neplacení daní bych však byla velmi opatrná, aby se za to nakonec neschovávaly jen cílené daňové úniky. U občanské neposlušnosti je totiž důležité vždy jasně definovat, proti čemu je namířena," řekla politoložka Dvořáková ParlamentnímListům.cz.
|
Úryvek z textu kolujícího internetem: Vážený Státe, milá Evropská unie, drahé Nadnárodní koncerny, Velmi Vám všem děkuji za dosavadní spolupráci a přeji Vám mnoho zdaru a šťastných chvil na vaší cestě do Pekel. Tímto dopisem se s Vámi loučím a zůstávám stát na místě plném chaosu, chudoby a smutku, ale snad ještě ve chvíli, kdy najdu svoji cestu zpět. K Životu, radosti a lásce. Ale, že jsme si spolu užili, což? Vzpomínám na tu chvíli, kdy jsem se rozhodl vydělávat peníze a kdy jste se poprvé objevili u mé první výplaty a zaplacené faktury od mého spokojeného zákazníka a řekli jste DEJ! Pravda, trochu mne to tenkrát zaskočilo, jsem od přírody štědrý a velmi rád pomohu potřebnému, požádá-li mne o to. Ale vy jste myslím, tenkrát, neřekli „prosím“, nikdo z Vás mne nepožádal, viďte? Vy jste přišli a řekli: DEJ! Nu, co ! Moje babička mne učila trpělivosti a říkala, dej šanci, každý se může naučit slušnému chování a navíc – podívej na jaké bohulibé věci, potřebují peníze, které ti berou. A tak jsem si časem zvykl na Vaše sprosté DEJ a díval se na učitele, kteří vyučovali mé děti psaní a počtům, policisty, kteří chytali zloděje a vrahy, lékaře, kteří léčili nemoci mých blízkých. A tak jsem dával, každý měsíc, mnoho let. Dostali jste Spousty a spousty peněz, brali jste si téměř polovinu toho, co jsem svoji pílí a umem vydělal a NIKDY JSEM OD VÁS NESLYŠEL PROSÍM A NIKDY JSEM OD VÁS NESLYŠEL DĚKUJI. A pak se mi přestalo dařit, vzpomínáte? Říkal jsem : nezlobte se teď mi nezbývá ani pro mě, ani pro moje děti, chvilku mi počkejte, prosím. A co jste udělali vy? Začali jste mi ukazovat výhružné dopisy od finančních úředníků, ukázali jste mi exekutory, ukázali jste mi soudce a kriminály. Nějak se nám to začalo kazit, viďte. Ještě teď se musím smát, já si vážně myslel, že mě chcete nahnat strach a nelžu vám, chvíli se Vám to dařilo, dokonce jsem si začal půjčovat, abych měl pro Vás dost. Víte, už je to dvacet let co Vám dávám, je mi skoro čtyřicet, nemám vlasy, rozpadla se mi rodina, jsem zadlužený a vážně jsem se Vás bál. Ale už nebojím. Už jsem zjistil jak je to jednoduché. Já už Vám prostě nic nedám. Mám Vás rád a užili jsme si spolu, pravda, ale svoje peníze už si nechám. Jsem totiž od přírody štědrý a rád pomůžu potřebnému. Potřebuji farmáře od vedle ze vsi a zaplatím mu za jeho dobré a zdravé potraviny, potřebuji našeho doktora a zaplatím mu za jeho péči o naše zdraví, potřebuji naši větrnou elektrárnu a zaplatím za její energii, taky dám peníze tomu velkému policajtovi, díky kterému je tady v noci bezpečno, dám peníze paní učitelce, která učí moje děti čtení a násobilku, dám všem svým potřebným a ještě mi dost zbude. Ale Vám, přátelé, Vám už nedám nic. Vás totiž nepotřebuji! Nepotřebuji Vaše předvolební kampaně plné urážek a vulgarit, nepotřebuji předražené státní zakázky, nepotřebuji, abyste nám bourali cukrovary a pak dováželi drahý a zbytečný cukr z EU, nepotřebuji, abyste dál likvidovali naše zemědělství a nepotřebuji, abyste mé peníze prohrávali v mezinárodních arbitrážích. Pojďte mi znovu ukázat své exekutory, soudce a kriminály, taky pro Vás něco mám: Podívejte – stovky, tisíce a miliony sdílení tohoto textu a všechny, kteří zvedli hlavu, kousíček nad naše stádečko a řekli DOST! UŽ ANI KORUNU! Ale, abyste neřekli, možná to časem zase zkuste, ale až se naučíte slušnému chování a začnete této společnosti za moje peníze pomáhat. Do té doby si na své cestě k dalším válkám, krizím a ekologickým katastrofám TÁHNĚTE SAMI! S láskou Občan |
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
