Dospěl jsem k závěru, že nikoli odložení volby prezidenta, ale naopak volby za podmínek stanovených protiústavními zákony a prováděných naprosto nedůvěryhodnými postupy jsou pohrdáním občany a jejich právy.
To, co Parlament schválil a co nazval ústavním zákonem o přímé volbě prezidenta a prováděcím zákonem k tomuto ústavnímu zákonu, je právní a legislativní paskvil. Jeho skutečným účelem je, aby se takzvaně vlk nažral a koza zůstala celá. V tomto případě jsou vlkem i kozou občané České republiky, Ti se mají nažrat přímé volby a zároveň jim má být znemožněno, aby přímá volba byla opravdu rovná, svobodná a přímá.
Jsem přesvědčený o tom, že k popření těchto demokratických principů byly oba zákony schvalovány schválně - byly schvalovány k ošálení lidí. Je zde příliš mnoho stop, které to dokazují.
Jsou to: nekontrolovatelný a naprosto nedůvěryhodný postup ministerstva vnitra při kontrole podpisů či nemožnost domoci se soudního přezkumu.
Podrobné studium a analýza ústavního zákona o přímé volbě a s ní souvisejícího prováděcího zákona mě a moje spolupracovníky donutilo dát na misku vah na jedné straně občanská, politická a lidská práva nás všech a na stranu druhou ústavní stížnost a s ní spojené riziko odložení nebo zrušení prezidentských voleb.
Přiklonil jsem se k názoru předsedy Nejvyššího správního soudu pana Baxy, že daleko důležitější než samotný termín voleb je jejich nezpochybnitelnost, demokratičnost a ústavnost. Nemohu pominout i připomínku předsedy Nejvyššího správního soudu, že historie i zkušenost současného světa nás učí, že cesta k popření principů právního státu bývá často lemována patníky demokratických voleb. Nezapomínejme, že i Hitler se dostal k moci na základě demokratických voleb a stalinský teror byl v Československu instalován na základě svobodných voleb v roce 1946.
Svobodné volby nejsou všechno - a to především v případě, kdy o onom přívlastku "svobodné" a zejména "spravedlivé" lze úspěšně pochybovat.
Přijetím zákona o přímé volbě prezidenta se parlament rozhodl, že je jen a pouze na něm, jaké zákony přijme. Rozhodl se, že není nutno dbát ústavních principů a toho, čemu se někdy posměšně říká "duch zákona". Já tvrdím, že právní principy jsou důležitější než nějaký technický termín voleb, který se dá posunout.
Jde totiž o to, jakým způsobem se bude dál vyvíjet legislativa v České republice. Je to opravdu jen obchod, s jehož pomocí se dá prosadit všechno, co si kdo usmyslí?
Dospěl jsem k jednoznačnému rozhodnutí, že ne já ani ministerstvo ani politici, ale měl by to být Ústavní soud, kdo posoudí vážnost všech argumentů, které stávající průběh přímé volby zpochybňují a rozhodl tak, aby budoucí prezident byl zvolený v nezpochybnitelné, spravedlivé, poctivé a ústavně konformní volbě.
Dnes jsem podal ústavnímu soudu v Brně stížnost pro porušení několika ústavních práv zaručených Listinou základních práv a svobod, Ústavou a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, včetně jejích dodatků.
Zároveň s návrhem na přijetí mojí kandidátní listiny se domáhám zrušení části Ústavy ve znění ústavního zákona
č. 71/2012 Sb., části zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a vyhlášky č. 294/2012 Sb. o provedení některých ustanovení zákona o volbě prezidenta republiky.
Zároveň také žádám ústavní soud, aby se mojí stížností začal zabývat přednostně a svým rozhodnutím odložil
vykonatelnost rozhodnutí předsedy Senátu o vyhlášení volby prezidenta, a to až do doby, než Ústavní soud rozhodne o ústavnosti či neústavnosti zákonů upravujících přímou volbu prezidenta.
Doufám, že rozhodování Ústavního soudu neovlivní partikulární zájmy ústavních soudců, z nichž mnohým právě končí volební období a z nichž někteří se zřejmě budou hodlat ucházet u politiků o své znovuzvolení. Jsem přesvědčený, že nepodlehnou nátlakům a celou záležitost zhodnotí zejména i s ohledem na mezinárodní závazky České republiky dodržovat demokratické a lidskoprávní standardy.
V přímé volbě prezidenta nejde jen o volbu prezidenta, ba ani o to, zda prezident bude volen přímo či nepřímo. Jde o jediné - aby byl zvolený v poctivé volbě.
Předání celé věci Ústavnímu soudu je jediná v naší demokracii možná cesta jak potvrdit či vyvrátit pochyby o neústavnosti dosavadního průběhu voleb.
Zmínil bych rád při této příležitosti ještě jinou věc a rád bych využil vaší přítomnosti a opravil některá média, která na mě zaútočila minulý týden s tím, že podporuji korupci, protože jsem při jednání senátního ústavně-právního výboru hlasoval proti ústavnímu zákonu, který rozšiřuje pravomoci Nejvyššího kontrolního úřadu na obce.
Pravda je úplně jinde - ve výboru jsem nehlasoval proti, jak lživě uvedla média, ale zdržel jsem se hlasování o tomto zákoně, což je velký rozdíl. Zdržel jsem se hlasování s tím, že jsem zároveň upozornil na nutnost systémového řešení problematiky hospodaření a odpovědnosti veřejných činitelů za správu veřejných peněz. Co je nám platná kontrola, když z ní nelze vlastně vyvodit pro mnohé odpovědné činitele hmotné či trestně právní důsledky. Z praxe víme, že když Nejvyšší kontrolní úřad uloží pokutu, pak ji platí veřejný orgán. Tedy za to, že daňovým poplatníkům někdo z úředníků či politiků způsobil škodu, platí pokutu daňový poplatník. Dál jsem varoval před bující byrokracií, která regionální instituce dusí. Bylo by dobré zamyslet se nad zjednodušením účetnictví a pravidel, která komplikují a prodražují fungování orgánů veřejné správy.
Pro samotné rozšíření kontrol Nejvyššího kontrolního úřadu i na další veřejné instituce, včetně krajů a obcí lobuju už léta a samozřejmě při projednávání návrhu zákona v senátním plénu budu hlasovat pro.
Tomio Okamura, v Brně dne 27. 12. 2012
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Tomio Okamura
autor: Tomio Okamura