V době, kdy obstrukce běžela v plném proudu, pak poslanec ČSSD Jiří Koskuba stvořil svůj komentář na toto téma.
"Poměrně nudnou atmosféru v Poslanecké sněmovně, kdy trojkoalice trvale dle hodnocení hlavně médií - a tentokrát nikoliv nepravdivého - válcuje opozici, se poněkud zpestřila obstrukcí ČSSD. Obstrukcí sice nemilou, a to i pro mne, ale v souladu s jednacím řádem sněmovny i demokratickými principy. Oranžoví se prostě rozhodli dát viditelněji najevo, až jak moc s reformami nesouhlasí a jak moc se z jejich pohledu nespravedlivě a nerovnoměrně mají většiny obyvatel této země dotknout," popisuje poslanec počátek toho, co někdo kritizuje, jiný podporuje.
Je si vědomý toho, že mnozí jistě namítnou, že konečný efekt je sporný.
Sledujeme téma Obstrukce
Vše, co se děje ve sněmovně, čtěte ZDE
Čtěte také:
"A dokonce i výsledek nebude jiný, než že si to trojkoaliční novodobá národní fronta stejně prosadí. Je proto vše směšné, absurdní? Odporuje to státotvornosti? Dovolím si za sebe, prostého poslance, říci, že nic z toho jest pravdou. Možná je to zoufalé. To ano. Snad nikoliv zbytečné. A s veškerou úctou, je to legitimní vyjádření našeho postoje. Ostatně žádná legislativní nouze zemi nehrozí. A drtivá většina lidí od nového roku sama na vlastní kůži pozná, zda-li jsme přehnaně varovali. Zda-li náš již příliš halasně projevený nesouhlas byl i v jejich zájmu," hájí obstrukce poslanec - jeden z tábora těch, co obstruují.
Je škoda, že se musela volit tato forma odporu
Přiznává však, že ho mrzí, že se musela nakonec volit právě tato forma odporu. Připomíná ale, že v demokracii je běžné, že menšina musí akceptovat rozhodnutí většiny.
"ČSSD demokratickou stranou bezesporu je. Není to strana jednoho vůdce. Můj pohled, že kupř. navenek efektivnější by bylo před hlasováním o reformním zákonu, se kterým rozhodně z objektivních důvodů nesouhlasíme, přednést několik kvalitních vysvětlujících projevů a na hlasování sněmovnu „manifestačně" opustit, neprošel. Opustit jsem navrhoval proto, aby bylo zřejmé, kdo a kdy ten který zákon schválil. Je mi totiž jasné, že běžný občan nemá čas sněmovní jednání sledovat. Zvláště jednání této sněmovny. Bohužel, pak je pod snadnou mediální masáží, která toliko sdělí - „sněmovna schválila, poslanci schválili....". Je to velmi kolektivní, velmi bezejmenné. A i já v tom anonymním stádečku neprávem schovaný být nehodlám," sděluje Jiří Koskuba.
Čtěte také:
Hubu nám nezacpete, hřímal Zaorálek. Šikanujete sněmovnu, vrátil Nečas
Závěrem připomíná, že za současný stav, proti kterému se také obstrukce vedou, si můžeme všichni tak trochu sami. V parlamentních zdech i všichni mimo ně.
Nechali jsme se rozdělit na Pražáky, Čechy, Moravany, levičáky, pravičáky
"I když za pár dnů oslavíme 22. výročí 17. listopadu, neubránili jsme se řady chyb. Získali jsme sice díky aktivitě tehdejších studentů svobodu. Na jejich popud jsme se zcela výjimečně na chvíli semkli. Přišla vytoužená změna. Nu a pak jsme se nechali znovu až přehnaně rozdělit. Nejprve republika, poté na levičáky, pravičáky. Pražáky, Čechy, Moravany. Městské a venkovany. Mladé, a tím produktivní a společnost ekonomicky zatěžující seniory. Na bohaté a chudé. V řeči vládní trojkoalice to zní ale jinak: na „úspěšné a střední třídu". Ještě níže pak samozřejmě stojí sociálně potřební a pak už jen nepřizpůsobiví. Z odborářů se stala lůza, ze stávkujících vyděrači. A tak bych mohl pokračovat. Bojíme si všichni přiznat, že to hlavní, co nás opět rozdělilo, jsou prachy. Společnost zhrubla takřka stejně, jako politická scéna," konstatuje dále pro ParlamentníListy.cz Koskuba.
Čtěte také:
A připomíná, že zvolený politik by měl být lidem vzorem, stejně jako třeba úspěšný sportovec. Ve svém chování, cti, úctě k soupeři, fair play. Opak je, jak Koskuba uvádí ve svém dílku, jež vzniklo v Poslanecké sněmovně během obstrukcí, bohužel, spíše pravdou. Lže se, zdůrazňuje.
Politika pro získání moci a beztrestnosti. Za jednoho Standu se stydím ještě teď
"Politika se nedělá pro lidi, ale spíše pro ukojení své důležitosti, pro získání moci a jisté beztrestnosti. Pro získání moci hlavně nad zakázkami, pokoutnými kšeftíky. V rámci spravedlivosti netvrdím, že „jenom" v současných trojkoaličních řadách. Za jednoho Standu se stydím stále. Ale přiznejme si, ve vší skromnosti, kdo v této neblahé disciplíně rozhodně vede. Kdo z „nich" dokonce v politice zůstává. A nemusíme dlouho přemýšlet. Jen si ale přiznejme, i „oni" byli zvoleni. Všemi - i těmi, co nyní nadávají," připomíná poslanec.
Čtěte také:
Podle něj možná, že dávným nešťastným až hloupým výrokem, že neexistují špinavé peníze, se rozjela vše objímající a otravující korupce. A ta dusí zemi. Není divu, že spotřeba peněz pro určité hazardní hráče - a skryté spoluhráče - je obrovská. Vně i uvnitř politiky.
Osud vybraných zlaťáků stejný jak v pohádce Pyšná princezna
"I proto jdeme od krize ke krizi. Ať už ji pan ministr Kalousek předpokládá nebo nepředpokládá. Hráč je to velký, věštec velmi podprůměrný. Nu a kde vzít další a další korunky? Od lidu prostého, pochopitelně! Bohužel, cesta i osud takto vybraných zlaťáků jsou znovu a znovu bezpochyby stejné jako v pohádce Pyšná princezna. Nu a rozhodla-li se trojkoalice, když se právě zrovna nehádá, že znovu pošle výběrčí daní mezi lid, aby se pak stejně ke králi nedostali, musíme protestovat. Proto ty obstrukce," zdůvodňuje Koskuba krok, ke kterému se stana, které je členem, odhodlala.
Zaorálek: Utlačuje se tu opět menšina jako před rokem 1989
Během obstrukcí ve čtvrtek zopakoval místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek výhrady směrem ke koalici, které ČSSD uvedla v přestávce na tiskové konferenci.
Čtěte také:
"Omezují čas veřejné debaty ve sněmovně, a tím se mandát toho, co tady schvalujeme, ještě dramaticky sníží," řekl. A dodal, že se podle něj jedná o utlačování menšiny jako před listopadem 1989.
Právě tato Zaorálkova řeč přiměla k důraznému výstupu poté i premiéra Petra Nečase (ODS). "Chování ČSSD je absolutně nepřiměřené situaci. Je to chladnokrevný a bezprecedentní pokus paralyzovat sněmovnu úzkými stranickými zájmy," uvedl premiér s tím, že opoziční poslanci měli podle něj od června ve sněmovních výborech i ve všech třech čteních dostatečný prostor se k zákonům vyjádřit.
Dlouhé obstrukce mohou skončit i u Ústavního soudu
Dlouhé obstrukce donutily i nezařazeného poslance Stanislava Humla k úvaze, že napadne u Ústavního soudu všechny zákony, které koalice ve sněmovně prosadí při nepřetržitých nočních jednáních. "Vládní tábor podle něho porušuje ústavu a listinu základních práv a svobod. Upírání spánku je považováno za formu mučení a je podle mezinárodních dohod zakázána," napsal mimo jiné Huml ve svém prohlášení. A detailně to přiblížil.
"Napadnu u Ústavního soudu všechny zákony, které byly schváleny po více jak 24 hodinách jednání bez spánku. Neprojednala je skupina bdělých a plnohodnotných poslanců, ale parta duchů, která ani nevěděla, o čem hlasuje," uvedl ještě Huml, který nyní spolupracuje s opozičními sociálními demokraty.
Čtěte také:
Čtvrteční vyjádření Humla vycházelo z toho, že sněmovna jednala takřka nepřetržitě zhruba 40 hodin. A například jen o zákonu omezujícím státní podporu stavebního spoření jednali poslanci 20 hodin, k hlasování přistoupili až ve čtvrtek večer.
Český rekord nebo slabý odvar?
Zdá se tedy, že je zcela na místě uvažovat o tom, zda nemohou požádat čeští poslanci o zápis do Knihy rekordů, jelikož délka jejich současných obstrukcí přesáhla všechny dosavadní u nás zaznamenané časy. Dokonce by se mohlo jednat i o možné prvenství na mezinárodním poli.
Je však na místě připomenout, že ve srovnání s parlamenty některých jiných států může jít u nás jen o slabý odvar. „Je to něco úplně normálního, opravdu se to děje i jinde," řekla pro ParlamentniListy.cz politoložka Vladimíra Dvořáková z VŠE. A Lada Šušlíková z Univerzity Karlovy pro ParlamentníListy.cz podotýká: „Například v Itálii je situace ještě daleko horší. Využívají se všechny možnosti jednacího řádu, navrhují se nové připomínky, body, politici přednášejí projevy o věcech, které s politikou nijak nesouvisejí." říká pro ParlamentniListy.cz politoložka Lada Šušlíková z pražské FSV, která se specializuje na italskou politiku. Zajímavostí podle ní je i to, že v Itálii často přicházejí obstrukce ne od opozice, ale z koaličního tábora. Prodiho levicové vládě často obstruovali návrhy komunisté a zelení, kteří byli součástí jeho koalice. Je v tom podle ní i jistý vyděračský potenciál, když strana vystoupí z koalice, vláda může padnout a sestavuje se nová.
„Hlavně je to tam mnohem běžnější, u nás je obstrukce ojedinělá taktika," shrnuje Šušlíková.
Snahy o zdržení jednání sáhodlouhými projevy přitom znali již v římském senátu. Nejvíce ale proslul obstrukcemi senát Spojených států. Jeho pravidla totiž dopřávají senátorům takovou míru svobody slova, až umožňují takzvaný filibuster - „potopení" zákona nepřerušovaným projevem.
Čtěte také:
Obstrukce jinak než po česku aneb také kandidáti na rekord?- Velkou obstrukci ze strany Zelených v parlamentu zažilo v březnu roku 1993 Rakousko. Poslanci tam řečnili celkem 38 hodin, následně byla doba projevu na plénu zkrácena na 20 minut.
- Britská Sněmovna lordů sáhla k obstrukcím letos v lednu při projednávání zákona, který měl překreslit mapu volebních okrsků a umožnit občanům vyjádřit se v referendu, zda jsou pro změnu volebního systému. Lordi o změně zákona nakonec debatovali 17 dní a dvě místnosti, kde běžně zasedají výbory, byly přeměněny na noclehárny - jedna pro ženy, druhá pro muže.
- Obstruovalo se letos v červenci v Kanadě, kdy poslanci 58 hodin řečnili, aby zabránili schválení zákona nařizujícího zaměstnancům pošty ukončit stávku a vrátit se do práce.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
