Papež varoval: Pozor, nastoluje se neviditelná tyranie. A nastínil cestu, jak z toho ven

Lidstvo jako by v tomto okamžiku bylo ve stoosmdesátistupňové zatáčce. Alespoň tak vnímá jeho situaci současný papež.

„Přibývá patologií s psychologickým důsledky, srdce mnoha lidí zachvacuje strach a zoufalost – a to i v takzvaně bohatých zemích, umenšuje se radost ze života, zatímco roste násilí a nemravnost. Chudoba je stále zjevnější. Lidé bojují o přežití – avšak toto přežívání často není vůbec důstojné,“ uvedl papež František ve Vatikánu před necelými třemi týdny. Krátce poté byla jeho slova zveřejněna v české sekci vatikánského rozhlasu RadioVaticana.cz.

Podle něj jedna z příčin celé této situace spočívá ve vztahu, který si lidé vytvořili k penězům.

„Finanční krize, kterou procházíme, nám dává zapomenout, jaká je její prvotní příčina – tedy hluboká antropologická krize. Zcela jsme popřeli prvenství člověka. Utvořili jsme si nové idoly. Starozákonní zbožňování zlatého telete (kde nabízí pro srovnání biblický odkaz na Ex 32, 15-34) dnes ilustruje nový, nelítostný výjev – fetišismus peněz a diktatura ekonomie, která nemá lidskou tvář a nesleduje lidský účel,“ pokračoval dál papež František ve svém pohledu i kritice současnosti, která může zcela jistě zaujmout i nevěřící.

Redukce člověka na jediné: na konzum

Upozornil totiž dále na to, že světová krize, která se dotýká financí a hospodářství, jakoby vrhala světlo na jejich znetvoření. Těmto sektorům zejména akutně schází antropologická perspektiva. Redukují člověka na jednu z jeho potřeb – konzum.

„A co je ještě horší – každá lidská bytost je považována za spotřební statek, který je možno využít a pak odhodit. Zavedli jsme kulturu, která se zbavuje nepotřebného odpadu. S tímto myšlenkovým posunem se setkáváme na individuální i společenské rovině. Vyřazovací kultura je upřednostňována a solidarita – poklad chudých – se často považuje za kontraproduktivní. Odporuje totiž racionalitě financí a ekonomiky. Zatímco zisky menšiny exponenciálně rostou, příjmy většiny klesají. Tato nerovnováha má původ v ideologiích, které podporují absolutní nezávislost trhu a finanční spekulace a brání státům v jejich právu kontroly. Nastoluje se nová neviditelná tyranie, která je někdy virtuální. Tato krutovláda jednostranně a bez možnosti nápravy vnucuje své zákony a svá pravidla,“ všímá si hlava katolické církve.

S tím pak samozřejmě souvisí celá další řada negativních jevů, se kterými se lidstvo potýká dennodenně. Například zadluženost.

Vůle ovládat a vlastnit nezná hranic, říká papež

„Zadluženost a pohledávky přitom oddalují jednotlivé země od jejich reálné ekonomiky a občany od reálné kupní síly,“ pokračoval papež František. Rozvětvenost korupce a egoistické daňové úniky nabyly světových rozměrů. Vůle ovládat a vlastnit nezná hranic. Proč tomu tak je? I když se názory na důvody mohou lišit, papež František má jasno.

„Za tímto postojem se skrývá odmítání morálky, odmítnutí Boha. Morálka, stejně jako solidarita, vadí a obtěžuje. Působí nevhodně, protože je příliš lidská, relativizuje majetek a moc; zároveň však ohrožuje, neboť odmítá manipulaci s člověkem a jeho podřízenost. Etika totiž přivádí k Bohu, který stojí mimo tržní kategorie. Tito finančníci, ekonomové a politici jej považují za cosi neovladatelného, až nebezpečného, neboť tento neovladatelný Bůh (!) člověka vede k jeho plné realizaci a k nezávislosti na jakémkoliv otroctví. Etika – míním tím ideologicky nepodmíněnou etiku – podle mého názoru dovoluje nastolit rovnováhu a humánnější sociální řád,“ konstatovala hlava církve.

Nesdílet s chudými statky znamená okrádat je…

Papež František poté vyzval finanční odborníky a vládce států, aby se zamysleli nad slovy sv. Jana Zlatoústého: Nesdílet s chudými své statky znamená okrádat je a brát jim život. Majetek, který vlastníme, není náš, nýbrž jejich (Homélie sur Lazare, 1, 6: PG 48, 992 D).

Během své audience pak vybídl své čtyři přítomné posluchače – nově jmenované velvyslance akreditované u Svatého stolce (Antigua a Barbuda, Botswana, Kyrgyzstán a Lucembursko) k finanční reformě na etickém základě, která by vedla k reformě hospodářství. Upozornil však na to, že to nebude jednoduché.

Peníze musí sloužit, ne vládnout

„To by ovšem vyžadovalo odvážnou změnu postoje politické třídy. Vyzývám politiky, aby přijali tuto hozenou rukavici s odhodláním a prozíravostí. Peníze musí sloužit, nikoliv vládnout. Papež miluje všechny – chudé i bohaté, avšak má rovněž povinnost Kristovým jménem bohatému připomínat, že musí chudému pomáhat, že si ho musí vážit a podporovat ho. Papež vyzývá k nezainteresované solidaritě a k návratu etiky prospěšné člověku do oblasti financí a ekonomiky,“ pronesl papež.

Fakt, že lidstvo může stát na důležitém milníku svého vývoje, zaznívá v poslední době otevřeně z mnoha stran. A ačkoli se ne vždy umí osobnosti duchovní s těmi světskými shodnout, zda je shoda patrná.

Systém založený na spotřebě musí skončit – už není komu brát

Přesto, pokud ParlamentníListy.cz zaloví ve vyjádřeních různých osobností z minula, na místě bude asi začít také duchovně založeným člověkem – i když jeho vírou je tibetský buddhismus. S pomocí této orientální filozofie se rozhoduje i v obchodě. Dovedlo ho to hodně vysoko, stál u zrodu a v čele společnosti, která provozuje služby na elektronickém trhu práce – Libor Malý.

Ten také zdůrazňuje, že tento současný systém je založený pouze na spotřebě. „Všichni lidi vydělávají peníze, které spotřebovávají. Ta motivace, kterou člověk má, je ta, že ten druhý něco chce a bere. Každý se snaží toho nejvíc získat. V téhle době, kdy se celý svět spojuje nebo propojuje formou Twitteru, Facebooku, akciovými trhy umožňujícími rychlé obchodování, tak vidíme, že se ta podstata ale také mění… Princip současného systému – tedy kapitalismu - je založený na tom, že já spotřebovávám, už ale teď není takový. I ta spotřeba se totiž také spojuje, všichni jsou propojení… A tak už není komu brát, protože když někomu něco vezmete, hodně rychle se to zase vrátí k vám zpátky. Proto ti ekonomové nyní sedí v Davosu a přemýšlí, jak to udělat. Protože ať udělají, co udělají, vždycky se jim to vrátí zpátky. A neexistuje žádný nástroj, který by to napravil – právě kvůli té vzájemné propojenosti. Ať uděláte cokoli, vrací se to rychle zpátky a nikdy nevíte, jakou formou,“ představil před časem své úvahy Malý.

Žijeme obklopeni lidmi, před kterými musíme být stále na pozoru

Pro ParlamentníListy.cz pak ještě také doplnil, že je třeba počítat s propojením světa. Ale udělat i změnu myšlení.

„Je přirozenější následovat to spojování, než se odtrhovat. Dnes je spousta lidí úspěšných, protože jsou schopni v tom sbírání těch věcí – mají toho hodně, ale nejsou šťastní. Proč? Protože i oni jsou obklopeni lidmi, kteří číhají na okamžik, kdy budou moci pro sebe vzít něco od nich. Žijeme ve společnosti obklopeni lidmi, před kterými se musíme strachovat, kdy vám něco seberou. Tak je ten současný systém založený – každý hledí jen sám na sebe. Pokud si lidé neuvědomí, co je v poslední době všechno ve hře, můžeme se dostat do neuvěřitelného chaosu. Všichni si totiž myslí, že ten současný systém tu dlouho funguje, že je daný a že se nemůže rozpadnout,“ upozornil Libor Malý.

Hnízdil: Je třeba hledat zcela nový systém

Také duchovně založený lékař Jan Hnízdil tuší, že současný systém je neudržitelný. A vidí řadu paralel mezi nemocným člověkem a nemocnou společností s tím, že ta současná je podle něj nemocná takřka fatálně. Tolik, že se podle Hnízdila současný systém vůbec nedá reformovat. Nezbývá tak, než hledat nějaký úplně nový.

„Problém je v samotném systému liberálně tržní ekonomiky, vládě neviditelné ruky trhu, zkorumpovaných stranách. Liberálně tržní společenský systém je založený na dravosti, aroganci, bezohlednosti, neustálém ekonomickém růstu za každou cenu. Přitahuje úplně stejný typ lidí: arogantní, dravé, bezcitné psychopaty. A oni ten systém potvrzují, dál rozvíjejí, obklopují se dalšími psychopaty. Výsledkem je, že se z demokracie stává patokracie,“ smutně bilancuje lékař.

I komunisti očekávají zásadní a nevyhnutelné společenské změny

Východiskem, neboli nápravou stávajícího stavu globálního ekonomického systému, je i podle komunistů jedině radikální změna samotného systému nebo minimálně její výrazná regulace.

„Lidstvo v nejbližší budoucnosti čekají nejhlubší společenské změny,“ řekl vloni na sjezdu KSČM v Liberci mimo jiné její předseda Vojtěch Filip.

Jeho spolustraník Jiří Dolejš na dotaz ParlamentníchListů.cz, zda se svým předsedou souhlasí, reagoval následně: „Svět i Evropa už na křižovatce je, nikdy už nebudou takové, jaké byly. Proto raději socializace než globální kasino – a nejprve reformní alternativy.“

Podle Filipa totiž mírový rozvoj civilizace začal být výrazně, jak dosud v mírových časech nikdy v minulosti, ohrožován radikalizací globálního kapitalismu. Ten prostřednictvím této ideologicky a ekonomicky vadné teorie – neoliberalismu - zahájil velké tažení na likvidaci všech sociálních kompromisů minulosti.