Orbánovy teze, že liberální stát za uplynulých dvacet let neochránil státní majetek před rozkradením a vyvedením do zahraničních rukou, nechránil zemi před zadlužením a rodiny před daňovým otroctvím slýcháme v různých variantách i u nás a jsou součástí frustrace veřejnosti z mnohaleté recese, kdy se lidé obracejí ke státu o pomoc a mají stále pocit, že ta pomoc je nedostatečná. A za samotného původce krize je považován demokratický kapitalismus se svým údajným neoliberalismem. A mnoho lidí si přitom všímá, že asijské země s „řízenou demokracií“ žádnou krizi nezažívají.
Osamělé jsou hlasy upozorňující, že na počátku krize byla keynesiánská politika vlastnického bydlení pro všechny kombinovaná s pyšnou politikou „vyhlazování hospodářského cyklu“ prováděnou FED pod vedením Alana Greenspana, tedy zcela neliberální a socialisticky státní zásahy do ekonomiky. To bylo tím, co donutilo ony údajně nezodpovědné bankéře podstupovat nepřiměřená rizika a hazardovat v šílené ruské ruletě s CDO. Není politiků a politických stran, které by i při vědomí, že jde o těžkou a nepopulární argumentaci, se byli ochotni za tuto pravdu postavit a bránit vše, co přineslo západní společnosti dlouhá desetiletí nevídaného blahobytu a prosperity, o němž se oněm „řízeným demokraciím“ ani nezdá a ani nikdy zdát nebude.
Kde jsou politické strany, které by vysvětlovaly a přesvědčovaly voliče, že tržní a konkurenceschopná ekonomika může fungovat bez demokracie, ale demokracie nemůže existovat bez trhu, konkurence, soutěže a ochotě přijmout skutečnost, že ekonomika se vyvíjí v hospodářských cyklech. Že socialistické zásahy do ekonomiky v podobě regulací, dotací a rostoucího přerozdělování nedestruují jen ekonomiku, ale především demokratický systém založený nejen na svobodě, ale i odpovědnosti za sebe a své jednání. Politika a pravicová zvláště, není o tom, jestli jsou daně moc vysoké, či moc nízké.
A zvláště v téhle době, kdy pomalu ale jistě vyhrávají klimatické a jiné protitržní politiky a kapitalismus se stává sprostým slovem a politik v demokratickém slova smyslu zavrženíhodným vyvrhelem a flákačem. Ve finále to „my nejsme politici, my makáme“ a „řídíme stát jako firmu“ není od těch Orbánových tezí až tak daleko, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Nakonec řeči o parlamentních žvanírnách známe také z osvědčených úst už hezkých pár desetiletí zpátky. A za ten projev bychom měli být Orbánovi vděční. Jen otevřeně ukázal toho starého osvědčeného koně, na němž docela dost pánů a dam hodlá dojet k neomezené dvoutřetinové moci i u nás.
Pavel Páral
Autor je šéfkomentátorem týdeníku EURO.
Vyšlo na serveru Vaše věc, publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
