Na druhé straně hraniční čáry přitom probíhají boje mezi silami Kyjeva a domobranci Doněcké a Luhanské lidové republiky. Důležité přitom je, že na straně kyjevských sil nebojuje pouze armáda či sice podivná - zákonem ovšem ustavená - Národní garda. Horší ovšem je, že do bojů se zapojují různé bataliony, ať již složené z fašistů z Pravého sektoru a různých kriminálníků nebo oddíly ukrajinských oligarchů, kteří při zachování obou lidových republik přijdou o zpravidla nakradené majetky. Nikdo neví, co se na hranicích může odehrát. Incident se může odehrát i náhodně, když armádní jednotky jednají chaoticky bez vzájemného spojení, což je oficiální taktiky proti úniku informací. Ještě nebezpečnější jsou ovšem bandy Pravého sektoru, jak už je dokonce nazval i ukrajinský ministr vnitra. Podtrhněme, že již na Majdanu Jaroše a spol. opoziční politici nezvládli. Bandy mohou překročit hranici a z vůle svých extrémních vůdců i řadových členů se pokusit vyvolat konflikt s Ruskem. Nebo k tomu dokonce mohou být vedeni někým, komu na konfliktu záleží.

V podstatě nezabezpečená hranice je tak velkým bezpečnostním rizikem. Stejně jako nikdo neprotestuje proti stahování amerických ozbrojených sil k hranici USA s Mexikem, jinak dokonce chráněné plotem proti nežádoucím imigrantům, neměl by halasně povykovat na Moskvu.