Pro mnohé politiky je úspěch ve volbách příležitostí k tomu, aby se na čtyři roky chopili moci a bez ohledu na ostatní ji využili výhradně k naplnění svých cílů. „Politika je lidská činnost, která má za úkol zmírňovat společenské konflikty. Tam, kde se proti sobě staví různé skupiny, tam úkolem politiky a politiků je zakopávat příkopy, hledat mosty a snažit se v rámci dialogu o zachování nebo rozvoj soudržnosti ve společnosti,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz politolog Lukáš Jelínek to, čím se u nás asi řídí jen minimum politiků.
Psali jsme:
Zákopová válka, která často ústí v nejrůznější nulové tolerance či obstrukce, souvisí s tím, že se různé politické proudy snaží chovat buďto příliš kořistnicky, což znamená, že ani tak nemyslí na dobro společnosti jako na dobro své vlastní, nebo se chovají na základě vypjaté atmosféry příliš ideologicky. „To lze odstranit takovým způsobem vládnutí, kdy i menšina je vtažena do děje. Kdy zákony, které mají ovlivnit životy lidí na desetiletí, se neprojednávají narychlo či dokonce ve stavu legislativní nouze, ale projednávají se v částečné souhře s opozicí,“ upozorňuje Jelínek.
Za Špidlovy vlády se společnost neštěpila
Po roce 1989 se jen ve dvou obdobích dá hovořit o společenském a politickém konsensu. „To první je docela přirozené bezprostředně po listopadu 1989, kdy docházelo v rámci Občanského fóra k zastřešení politických proudů uvnitř tohoto širokospektrálního občanského hnutí. A ty proudy věděly, že je třeba nacházet určitý konsensus a zbytečně se nehádat. A vydrželo jim to rok a půl, možná dva roky,“ podotýká politolog z Masarykovy demokratické akademie.
Druhý pokus, podle něj docela úspěšný, přišel se Špidlovou vládou v roce 2002. To byla vláda, která představovala politický střed. Nebyla vyhraněně ani pravicová, ani levicová. „Tím okamžikem se otvíral prostor, aby jednotlivé voličské skupiny měly dojem, že se společnost neštěpí, že jeden neztrácí na úkor druhého. Že dochází naopak ke společenskému a možná i politickému tmelu,“ vrací se Jelínek do období po opoziční smlouvě.
Jedna skupina teď chce druhou zašlapat do země
„To všechno skončilo trochu nešťastně příchodem Jiřího Paroubka, který politiku – i proto, že začaly upadat preference sociální demokracie – vyostřil na mnohem agresívnější a výrazně levicovější rétoriku. Ve sněmovně se navíc začal opírat o hlasy KSČM, čímž naštvával koaliční partnery, a pak už to šlo od deseti k pěti. Nastavil se takový způsob vládnutí, kdy jedna skupina musela tu druhou zašlapat do země i za cenu nejrůznějších přeběhlíků, odpadlíků či korupce. A to, čeho jsme dnes svědky, je už jenom vyústění toho procesu,“ říká pro ParlamentníListy.cz politolog Lukáš Jelínek.
Nyní jsme svědky polarizace společnosti jako zákonitého důsledku ekonomické krize, kdy se nízkopříjmové skupiny napříč světem dívají s nedůvěrou na bohaté. „Čím víc hrozí z mnoha důvodů, ať už sociálních, či ekonomických, štěpení společnosti, tím víc by se měli politici snažit držet společnost pohromadě,“ poukazuje Jelínek na to, na co nynější politické elity takřka neslyší.
Je třeba minimalizovat odtékání veřejných peněz do soukromých kapes
Pro směřování ke společenskému konsensu jsou nezbytné minimálně dva předpoklady. „Aby tady byla oslabena nedůvěra k politikům a k politice obecně, tak je třeba zatočit se všemi těmi případy, kdy tady prostřednictvím odsávání, korupce a klientelismu dochází k hromadění bohatství na jedné straně a oslabování veřejných služeb na straně druhé,“ uvádí politolog. Druhým předpokladem pro sociální smír je, aby se sociální nůžky ve společnosti příliš nerozevíraly.
„A hlavně aby nebyla ekonomicky zbídačovaná střední třída, která je velmi vlivná v tom, že pomáhá formovat společnost, a navíc je to skupina, která nejochotněji chodí k volbám. V okamžiku, kdy se střední třída cítí být zanedbávána, nebo dokonce na úkor někoho jiného omezována, tak to není pro společnost dobré klima. Proto je zapotřebí soustředit se na situaci střední třídy a minimalizovat odtékání veřejných peněz do soukromých kapes nejrůznějšími kanály,“ vysvětluje Jelínek.
Politici jsou tvární, zvládnou konsensus i konfrontaci
Nevylučuje ani, že by konsensu byla schopna nynější politická garnitura. „Hůl bych nad ní úplně nelámal. V ČSSD vidíme mnohé tváře více než deset let a dokázaly předvádět konsensuální politiku Špidlovu i konfrontační politiku Paroubkovu. Takže ne, že by to v těch politicích nebylo. Lidé z TOP 09 mají zkušenosti z KDU-ČSL, s její schopností vyvažovat politické extrémy a proudy. A umím si představit, že i v ODS jsou politici, kteří by dokázali komunikovat se zbytkem politického spektra,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Jelínek.
Za hodně důležité proto považuje, jak se budoucí volební vítěz postaví k potřebě společenského konsensu. „Můžeme si to porovnat se Slovenskem. Když vyhrál Fico předminulé volby, tak se rozhodl pro velice konfrontační politiku, která vedla k polarizaci společnosti. Když teď dostal znovu šanci sestavovat vládu, tak už se chová poučeněji,“ všímá si politolog proměny slovenského premiéra.
Hodně záleží na stylu, jaký nastolí vítěz voleb
Staronový předseda slovenské vlády Robert Fico se nyní snaží budovat společenský smír, opírat se o nestranické osobnosti, o experty, i jinak komunikovat s médii. „Takže hodně záleží na tom, jaký styl vítěz voleb nastolí, nebo spíše jaký styl nabídne už těsně před volbami. A to tak, aby dokázal oslovit i jinou skupinu voličů, než oslovoval doposud, aby vzbudil zájem lidí o politiku, jak se bude provádět v dalším období,“ zdůrazňuje Jelínek význam nejúspěšnější strany ve volbách pro klima v zemi.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
